PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
odkaz na home

Proč potřebujeme ticho

Kdo se dívá ven, sní. Kdo se dívá dovnitř, probouzí se. Slova připisovaná jednomu z největších znalců lidské duše, psychologu C.G. Jungovi. Ten, jak je o něm známo, se hluku přímo děsil. Bez ticha nedokázal pracovat a nejspíš ani být. Podobně mnoho dalších osobností, o nichž vešlo v známost, že se přiblížily poznání smyslu života, zdůrazňovalo či zdůrazňuje potřebu ticha. Proč? Protože jen v tichu lze zaslechnout volání, které se ozývá zevnitř nás samých.

Potíž je v tom, že v západní společnosti působí na většinu lidí „hlas duše“ zpočátku přímo děsivě. Pokud jsou na chvíli ponecháni jen sobě samým a bez vnějších podnětů, okamžitě pocítí zvláštní neklid a strach: nepříjemné myšlenky, nutkavé ruminace, pocity úzkosti. A tak je jistější před tichem utéci. Jen se rozhlédněme kolem sebe. Je skutečně až nápadné, kolik lidí se ticha vysloveně obává. Ta věčně nasazená sluchátka v uších. Puštěná rádia v restauracích. Ba co hůř, zvuková televizní kulisa v mnoha domácnostech, takže členové rodin ani nemají šanci se spolu v klidu sdílet.

Co chybí uvnitř, přesouvá se ven. S omezenou schopností být ve spojení s niternými potřebami vidíme, jak se kolem nás rozšiřuje kultura náhražek. Aby lidé necítili tlaky svých nevyřešených otázek, hromadně sahají k nejrůznějším zastupujícím prostředkům a aktivitám: workoholismus, uvolnění a odreagování v alkoholu a konzumaci dalších návykových látek, nutkavé nakupování, promiskuitní sexualita, excesivní adrenalinové sportování, přejídání, závislost na počítačích či mobilních telefonech… Také hojnost přijímání antidepresiv či léků proti úzkosti svědčí o touze uniknout tlakům přicházejícím zevnitř.

Málokdo se tak přibližuje poznání tajemství života: Naší podstatou není naše neskutečně produktivní - zavádějící a ukecaná - mysl. Až když ona utichne, otvírají se štědré zdroje poznání i uzdravování, které skryty uvnitř nás čekají na své odhalení. Ticho je zkrátka nejefektivnější prostředek, který nás přivádí za hranice mysli.

Jako skrze strusku vede cesta ke zlatu, tak skrze překonání nepohodlí z ticha vede cesta k sebepoznání. A nemusí nutně vést přes klášter nebo zavírání se do temnoty. Někdy opravdu stačí vyndat z uší sluchátka nebo vypnout televizi, překonat ten nezvyk a začít i přes počáteční nepohodlí pátrat, kam nás vede onen nový pocit, když zůstaneme jen sami se sebou. Možná si pak konečně uvědomíme záludnosti nemocným životním stylem zmanipulované mysli a zaslechneme nejhlubší životadárný proud, který v naší duši ve vší harmonii teče až u samého dna, kam strach a chaos nemají přístup a kde začíná vědomé bytí.

Co zůstává skryto v nevědomí, projeví se dříve či později jako osud. Další z myšlenek C.G. Junga. Chceme-li mít pocit spoluúčasti na svém osudu, nezbývá, než výzvy ticha přijmout.

Vyšlo v magazínu Loving, léto 2017

Zpět na Úvahy, postřehy a zkušenosti

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2017 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt