Setkání ENCA připomnělo důležitost normálního porodu pro Evropu

Nedávno se v Praze konalo výroční zasedání mezinárodní organizace ENCA (European Network of Childbirth Associations). Jde o neformální síť sdružení i jednotlivců, kteří se zabývají otázkami stavu, vývoje a trendů v současném evropském porodnictví a připomínají důležitost péče zaměřené na potřeby žen a dětí. Úvodní debata připomněla, že porod se stal v moderní společnosti silně kontroverzním tématem. Ústřední otázkou přitom zdaleka není jen otázka bezpečnosti, nýbrž také peněz a moci: Kdo má mít ve věci rozhodování okolností normálního porodu poslední slovo? Jsou to tzv. odborníci, zdravotníci a státní úředníci, nebo samy rodící ženy?

Zástupkyně ENCA z různých zemí se každý rok setkávají jinde. Letos, opět po třinácti letech, hostila výroční zasedání Česká republika, zastoupená organizacemi Aperio - Společnost pro zdravé rodičovství a HAM - Hnutí za aktivní mateřství. Do Prahy zavítaly osobnosti podporující možnost volby a sebeurčení při porodu z 12 zemí Evropy.

Setkání bylo zahájeno diskusním večerem v kině Perštýn. Výměny zkušeností a názorů se aktivně zúčastnily Elisabeth Geisel z Německa, Beverley Beech z Velké Británie, Sinziana Ciurez z Rumunska, Maryse Arendt z Lucemburska a Thea van Tuyl a Hannie Oor z Nizozemí. Debata nabídla jedinečnou příležitost aktuálního porovnání evropských porodnických praxí.

Cílem bylo nejen představit společná či naopak odlišná témata v porodnické problematice napříč různými zeměmi, ale také rozbořit některé mýty, z nichž nejvýznamnější se týkají porodnictví v Holandsku, tradičně u nás zmiňovaném jako stát s nejstarší dochovanou podporou přirozených porodů včetně porodů doma. Tímto způsobem, ač porodů doma i zde ubývá, dnes v Holandsku přichází na svět každé páté dítě.

Jak je možné, že se v Holandsku stále rodí doma, když v České republice opakovaně slýcháme o tom, že domácí porody jsou krajně nebezpečné? Opravdu si porod doma holandské ženy mohou dovolit, protože hojně jezdí na kole, a tudíž mají silnější pánevní dno? Nebo je to tím, že u domu každé holandské rodící ženy čeká sanitka - spásný vůz první pomoci, který má navíc jistotu rychlého dosažení nemocnice, protože v placaté krajině bez kopců se netvoří dopravní zácpy?

Samy nizozemské účastnice mezinárodní debaty se podobným mýtům, v České republice pěstovaným odpůrci domácích porodů, upřímně zasmály a pochopitelně je vyvrátily jako nesmyslné. V Holandsku se doma rodí proto, že to patří ke zdejší tradici. A také tu byla provedena důkladná studie ohledně bezpečnosti domácích porodů, která prokázala, že domácí porod je stejně bezpečný jako porod v porodnici a nezvyšuje úmrtí dětí ani žen při porodu, pokud jsou zachována určitá pravidla. K těm patří zejména průběžné rozdělování rodících žen na zdravé a rizikové v rámci běžného systému zdravotní péče i pojištění a také jasná dělba odpovědnosti a kompetencí mezi lékaři a porodními asistentkami. O zdravé ženy pečují porodní asistentky, o rizikové nebo nemocné ženy pečují lékaři. Ačkoliv i v Holandsku v současnosti porodů doma ubývá, významným rysem zde zůstává podpora přirozeného porodu a přání rodících žen.

Rovněž ve Velké Británii a v Německu zůstávají porody doma možnou, byť jen okrajovou, volbou. V obou těchto zemích byly rovněž provedeny studie, které prokázaly bezpečnost domácího porodu za splnění bezpečnostních požadavků. Ve Velké Británii je péče terénních porodních asistentek podporována vládou a hrazena ze zdravotního pojištění. V Německu dokonce ani není možné, aby u porodu asistoval pouze lékař. Na porody zdravých žen dohlížejí vždy porodní asistentky, které lékaře přivolají, pokud se něco komplikuje. I v Německu jsou domácí porody propláceny zdravotní pojišťovnou a je běžné, že o ženu se v celém čase těhotenství, porodu i po porodu stará "její" porodní asistentka.

Jiné zprávy přinesla zástupkyně z Rumunska. V této zemi se přirozený porod prakticky nepodporuje. Počet prováděných císařských řezů se v národním průměru blíží k 60% a v některých soukromých nemocnicích až k 80%.

Diskusní setkání jasně potvrdilo, že vztah společnosti k porodu odráží její celkový postoj ke svobodě jednotlivce na pozadí státní a úřednické moci stejně jako k osobní odpovědnosti rodičů za děti a lékařů za příjemce zdravotnických služeb. Podstatný je i vztah k postižení a smrti stejně jako schopnost prosté empatie, kterou jsme (nebo nejsme) schopni projevit vůči člověku v mezní situaci, jímž rodící žena rozhodně je. V tomto ohledu popisy situace v posttotalitních zemích jako Rumunsko, Maďarsko nebo Česká republika ostře kontrastují s popisy tradičně demokratických států.

Celkově ovšem pro Evropu a pro západní porodnictví platí, že v současnosti jsou podporovány trendy, které normální porod a práci samostatných porodních asistentek omezují. V Německu např. bylo porodním asistentkám nově uloženo tak vysoké soukromé pojištění (v rámci samostatného podnikání), že si ho většina z nich nemůže dovolit, čímž je ohrožena i činnost tolik oblíbených porodních domů. Těch má Německo asi 150 a některé příhraniční vyhledávají i české ženy.

Porod stojí dnes v centru vášnivých diskusí mezi zastánci a odpůrci různých pohledů. V každém případě žijeme v době, která utvářením porodnických služeb evropským ženám spíše umožní císařský řez na přání než medicínskými intervencemi zbytečně nenarušovaný normální spontánní porod. A to i přesto, že výzkumy jednoznačně potvrzují, že každý zásah do porodu zvyšuje riziko dalších komplikací včetně císařského řezu a že prolékařské porodnictví je neúměrně drahé.

Moderní společnost zjevně podléhá vlivům farmaceutických a lékařských lobby. Konzumním životem otupělá a zpohodlnělá veřejnost čím dál obtížněji prohlíží triky marketingu a reklamy stejně jako cílené mediální kampaně, které jdou jednoznačně na ruku pohledu na porod jako a priori rizikový proces. Autonomie jak porodních asistentek, tak rodících žen, je systematicky umenšována. Ač jsou některá evropská porodnictví liberálnější a jiná více striktní, ve všech západních zemích jsme svědky absurdní situace: Je čím dál těžší najít místo, kde lze dítě přivést na svět v klidu a autonomně, přestože právě takový porod je prokazatelně důležitým základem psychického zdraví matek a novorozenců, potažmo rodin a společnosti.

Během debaty bylo zkonstatováno, že nápravu nelze očekávat shora, ale především zdola, ze strany rodících žen. Jejich aktivní poptávka po nerušeném porodu a službách samostatných porodních asistentek je zřejmě to jediné, co může normální porod a práci samostatných porodních asistentek udržet při životě.

V této souvislosti bylo připomenuto, že v Holandsku nedávno proběhla první odborná konference k tématu Human Rights in Childbirth (Lidská práva u porodu), která mimo jiné zdůraznila, jak důležitý je právní aspekt celé věci a jak převratné jsou počiny žen z bývalých totalitních společností, které najdou odvahu zažalovat svůj stát u Evropského soudu pro lidská práva za neposkytnutí péče při porodu doma (maďarský případ již byl rozhodnut ve prospěch rodící ženy, na výsledek obdobného českého sporu se čeká).

Konference Human Rights in Childbirth byla osobitá i tím, že zde odborné příspěvky právníků, psychologů a zdravotníků střídaly