PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Nakolik je při hledání cest k uzdravení nezbytné překročit oblast pouhé léčby fyzických symptomů?

Více než 2/3 úmrtí v rozvinutých zemích jsou způsobeny zhoubnými nádory a kardiovaskulárními chorobami. Genetické příčiny těchto nemocí představují pouze zlomek, rozhodující je nesprávná životospráva - kouření, drogy, velké množství alkoholu, nevyvážený jídelníček, přejídání a obezita, dlouhodobý stres, nedostatek tělesného pohybu a aktivního odpočinku. Každý ví, co znamená zdravá životospráva,a přesto jen malá část lidí je ochotna a schopna svůj životní styl změnit.

Nemoc a bolest lze chápat jako varování těla, že něco děláme špatně. Dostáváme šanci a čas s tím něco udělat. Fyzické zdraví tudíž se stavem duše úzce souvisí.

V praxi lze vysledovat, že optimisticky ladění lidé snášejí stonání lépe, lépe se zotavují po operaci apod. Vypadá to téměř, jakoby určitý typ lidí choroby, ale i jiné problémy, na sebe přitahoval.

Alopatická medicína má obrovské možnosti v ovlivnění akutních nemocí a může zachránit život. U chronických stavů však tradiční pojetí medicíny může selhávat a je nutný hlubší a trvalejší zásah do organismu než jen kůra antibiotik, dilatace koronárních cév nebo odoperování appendixu. Pokud se daří pozitivně ovlivnit i duševní rovnováhu a zvýšit sebevědomí, má pacient podstatně větší naději na zlepšení svého fyzického stavu.

MUDr. Daniel Driák, primář Gynekologicko-porodnické kliniky FN Bulovka, Praha 8

V Čínské medicíně je spojení těla a ducha je obsaženo již v základní teorii: sídlo ducha shen se rozprostírá ve všech hlavních orgánech a ty teprve podporují myšlení v oblasti mozku. Tím je také dáno ovlivnění tělesných funkcí.Je nutno se zmínit o teorii 5 prvků, která každému orgánu přiřazuje konkrétní emoci, jež sama při poruše orgánu převládá a naopak při převládající emoci orgán postihuje. Např. bezbřehá radost postihuje srdce a choroby srdce se projevují zmateností. Ledviny jsou propojeny se strachem. A takových příměrů je mnoho.

Západní medicína stojí v posledních letech před problémem přílišné "technizace" vyšetření a ošetření. Zaměřuje se pouze na konkrétní problém, a nikoliv na člověka jako takového. Změna přístupu k pacientovi a podporu jeho psychické rovnováhy je nejen žádoucí, nýbrž zcela nutná. Medicínou budoucnosti je proto celostní přístup a propojení klasických a alternativních věd, které postihnou léčení vždy v řádu celku, a ne jen dle jednotlivých diagnóz.

MUDr. Ondřej Toman, atestovaný lékař v oboru neurologie, chiropraktik, akupunkturista. Tradiční čínskou medicínu studoval na předních pracovištích v České republice a na Klinice TČM v Pekingu.

Zdraví zahrnuje stránku fyzickou, psychickou a sociální. Čím větší mám zkušenosti jako lékař, tím více vidím, jak všechny tyto tři součásti tvoří jednotu. Čím je člověk jako jedinec slabší a méně odolný (např. je-li starý), tím více záleží na tom, aby o všechny tyto tři složky bylo postaráno, má-li takový člověk přežít závažné onemocnění (mozkovou mrtvici, selhání srdce, zápal plic atd.). Nejlepší podmínky pro zajištění "komplexní" péče poskytuje kvalitní rodina s odbornou podporou specializovaných pracovišť, resp.vyšetřovacích a léčebných postupů.

Co se vlivu stresu na zdraví týká, nemyslím, že je potřeba eliminovat stres jako takový. Pouze je třeba uvést jeho formu a intenzitu do souladu s osobností a schopnostmi příslušného jedince. Přiměřený stres člověka motivuje a aktivizuje.

Nebyli jsme přece stvořeni pro zahálku, nýbrž pro aktivní činnost.

MUDr. Martin Havrda, nefrolog, I. interní klinika FN Královské Vinohrady

Již mnoho let se snažím sledovat člověka při jeho zdraví a nemoci v celém komplexu jeho osobnosti i v nejširším spektru souvislostí. Stále více vidím, že absolutně nic není stejné a neměnné. Každá nemoc má u jednotlivého člověka jiný soubor příčin. Ani ta nejjednodušší nemoc nevznikne jen z jedné příčiny, nýbrž je výslednicí dějů v organismu člověka a jeho okolí i momentálního či dlouhodobého psychického naladění.

I taková banalita, jako je např. bouchnutí do hlavy může mít řadu aspektů: Proč jsme nepozorní? Jsme unavení? Nebo jsme požili látku tlumící pozornost? Nebo jen jsme si zasloužili nějakou tu facku, abychom si něco uvědomili?

Přístup lékařů k nemoci a hlavně k nemocnému člověku by měl by být vždy individuální. To není fráze! Čím více příčin nemoci u toho kterého člověka odhalíme a snažíme se napravit, tím máme větší šanci na úspěch.

Každý člověk je jiný již svým založením a také svou životní zkušeností. Ne vždy je možné zasáhnout zároveň fyzickou i psychickou úroveň. Je možné nejprve srovnat fyzické tělo pomocí vhodné léčby, stravy a cvičení. To samo může nemocného posunout o kus dál. Většinou se mu tak přirozeně otevřou nové obzory a my pak máme možnost i u těch z počátku nejzatvrzelejších pacientů začít postupně pracovat také na psychickém důvodu nemoci.

Že to není lehké a je na to potřeba čas? To jistě. Je ale nezbytné nastartovat člověka správným směrem a dát mu program. On pak již půjde svou cestou.

Samozřejmě platí, že zodpovědnost nemocného za jeho zdraví je druhou stranou téže mince. Bez ní nemůže dojít ke skutečnému uzdravení, nýbrž jen k standardizované symptomatické léčbě a k dočasnému potlačení příznaků.

MUDr. Vladimíra Strnadelová, internistka, Institut celostní medicíny Praha

Existuje nespočet způsobů, jak lidé sami sebe poškozují. Nejlépe viditelné je dnes přejídání jako kompenzace neuspokojených potřeb - nejčastěji potřeby podnětů (nuda) nebo potřeby uklidnění (strach). Lidé, trpící existenční nejistotou, často v rámci prvního kroku k řešení svého problému jdou a naplní spíž od podlahy ke stropu.

Škrtící oblečení bývá prvním výkřikem chřadnoucího těla. Hlasitějšími výkřiky jsou rozkolísaná hladina cukru v krvi a nehojící se rány, pocení a rudnutí z hypertenze, bolest kloubů z nadváhy. Bolest na hrudi už může být jen posledním marným výkřikem. Útěky před realitou vedou též do závislostí, až už do náruče alkoholu, do workoholismu nebo třeba právě do nemoci.

Mou pacientkou je 93letá farářka, které jsem musela sdělit, že krvácení, pro které byla přijata, je způsobeno zhoubným nádorem. Podívala se na mě a řekla: "To je zvláštní. Já si myslela, že už mě Bůh nechá umřít v klidu a On mi ještě dal další úkol. Způsobil, že krvácím z rodidel. On chce, abych ještě přemýšlela, abych zrekapitulovala svůj život jako žena."

Nádherný příklad čtení poselství nemoci, nemyslíte?

MUDr. Helena Máslová, ženská lékařka, porodnice Roudnice nad Labem

Býval jsem alergikem a míval silné rýmy od jara do léta. Projevilo se to u mne na gymnáziu, bude to již 40 let.

Prošel jsem léčbou mnoha typů, několika desensibilizacemi, podstoupil jsem i podrobné testy, takže jsem věděl, čeho se alergie týká. Leč vše bylo marné. Každé jaro se přihlásila - s rýmou, rudýma očima, dýchacími problémy apod.

Dnes mne již netrápí.

Před léty jsem začal chápat, že každá nemoc má svůj duchovní podklad, že vše je úzce provázáno s naším přístupem k životu a k sobě, s našim myšlením. Tehdy jsem si začal uvědomovat sílu myšlenek.

Inu, za vším byla původně touha po získání "modré" knížky, snu mnoha kluků mé generace, touha být nevojákem. "Modrou" jsem také získal, a bez úředních průtahů, leč se zdravotními problémy do dalších let. Mou alergii přiživilo i několik jar o samotě, kdy se mi nedařilo najít "dlaň duše blízké". A ještě několik dalších myšlenek se připojilo, ale ty zde nejsou tak podstatné.

Pozvolna jsem si vše sám rozkrýval a zpětně prožíval a skrze prožitky chápal, až jsem dospěl k pochopení a poznání a ruku v ruce s ním k pozvolnému odpojování nežádoucích myšlenkových vazeb a následně k osvobozování od projevů alergie. "Pěstoval" jsem si ji řadu let a asi pět let trvalo vypořádání se s ní. Byla menší a menší, až úplně odezněla.

Tak jsem učinil mnohá poznání. První - za vším je spouštěcí myšlenka. Druhá - vše má svoji příčinu a následek. Třetí - tělo je nástrojem duše, skrze své tělo tvoříme v hmotném světě, byť naše podstata tkví jinde. Čtvrté - myšlenka má obrovskou sílu a dokáže vyvolat mnohé změny, ale musíme vždy respektovat zákony fyzického těla, například setrvačnost; co vznikalo řadu let, to nelze jen tak napravit za několik týdnů. Páté - rozhodnutí, jak se ke svému životu postavíme, je jen na nás; pokud za něj přijmeme plnou zodpovědnost, začneme žít vědomě jako svobodné odpovědné bytosti. Zvolna začneme odkrývat úžasné zákonitosti života, dokonalost světa a nekonečnou krásu vlastního bytí. Šesté - k pochopení duchovního rozměru bytí dospíváme mnoha cestami. Velmi často právě cestou nemocí či bolestí; je to tak, byť by to tak být nemuselo. Sedmé - nemoc je protest duše; upozorňuje nás na naše "úkroky stranou". Osmé - není nutně třeba následovat konkrétních nauk a učitelů (byť nám mohou pomoci), svého učitele máme každý stále při sobě, je jím naše duše. Začneme-li jí správně naslouchat, pochopíme, co je a kam vede osobní spiritualita. Deváté ani další již neuvádím, byť jich je řada.

A ještě snad jeden dodatek o síle myšlenky: Před třiceti léty jsem měl hepatitidu B. Od té doby jsem nesnášel česnek, leč v pokrmu ho nerozpoznal. Bylo mi pak někdy "nedobře". A jednou, když jsem již mnohé věděl, zrovna po setkání, kde jsme hodně povídali o síle myšlenky a o myšlenkách řídících, jsme si zašli na večeři. Objednal jsem si zeleninový salát. Povídali jsme si a kamarádka nakoukla do mé poloprázdné misky: "Teda ty tam máš česneku", řekla. A já ty kusy považoval za nakládané mandle! První mou myšlenkou bylo, co nedobrého bude následovat. Ale probuzen povídáním o síle myšlenek jsem v sobě přijal mocný postoj: "Česnek mi nevadí". Dodnes si pamatuji sílu oné myšlenky, byl to neochvějný postoj, jistota. A opravdu mi tenkrát po tom česneku nic nebylo a dodnes už mi nevadí.

ing. Miroslav Zámečník, informatik, Praha/Lipka na Šumavě

Další názory jsou vítány na eva.labusova@seznam.cz

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti