PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Vzdělávací činnost

Nabízím interaktivní přednášky, semináře a diskusní setkání
k tématům tohoto webu.

Nejčastěji mne oslovují mateřská a rodinná centra, ale také školy či církevní a jiná duchovní a komunitní společenství. Spolupořádám též odborné semináře, zejména k tématům těhotenství, porodu a raného věku. V případě zájmu o spolupráci mi napište.

Témata nejčastěji objednávaných přednášek a seminářů (anotace jsou orientační, vlastní obsah vždy přizpůsobuji potřebám účastníků):

1. Seznamování a vytváření základů pro trvalý vztah

Jak si hledat a vybrat životního partnera? Čeho je třeba pro úspěšný vztah? Kdy se k sobě hodíme a kdy nikoliv? Na jaké hojně rozšířené mýty a iluze ohledně párových vztahů je třeba dávat pozor? Proč dnes tolik lidí dlouhodobého vztahu není schopno? Existuje něco jako strach z trvalého pouta? A proč patří k základním předpokladům úspěšného párového vztahu sebepoznání a schopnost žít nejprve smysluplně a uspokojivě svůj vlastní život?

2. Manželství: Pátrání po tajemstvích celoživotních uspokojivých vztahů

Jaké jsou nejčastější rozpory mezi dnes běžnými představami o manželství, a tím, co manželství opravdu potřebuje? Co brát v úvahu, než do manželství vstoupíme? Kolik individuální svobody do manželství patří? Jaké chování lásku mezi mužem a ženou z podstaty ničí a jaké ji naopak podporuje? Současná manželství ohrožuje fenomén "absence dospělosti" - odkud se bere a lze nad ním zvítězit?

3. Těhotenství a porod jako test ženského i společenského zdraví

Porodnictví budoucnosti potřebuje péči, jejíž podstatou je podpora, nikoli intervence. Komunikace porodnických profesionálů s těhotnými a rodícími ženami v naší zemi v současnosti občas vázne. Proč a jak ji zlepšit? Co zahrnuje "mainstream" v otázkách současné ženské identity a čím ženy ohrožuje? Jak nás ovlivňuje propagace a rozšířené užívání moderních, leč někdy sporných, medicínských výdobytků? Jak souvisí vztah žen k porodu se vztahem, jaký mají ke svému mateřství? Kolik sil, energie a vnitřního přesvědčení potřebujeme při snaze o realizaci porodu dle svých přání a potřeb? A proč je vůbec důležité o těchto věcech přemýšlet?

4. Dost dobří rodiče aneb Minimum vědomého rodičovství

Dětství je určujícím životním obdobím. Co do dětí vložíme, to se jim i nám vrací. Na čem záleží kvalita rodičovství? Do jaké míry je určována biologickým či sociálním instinktem, a nakolik je ohrožena konvencemi kultury, v níž žijeme? Co je normativní zanedbávání dětí? A co jsou "pilíře" vědomého rodičovství, jehož výsledkem je životaschopná nová generace?

5. Jak si užívat rodičovství

Možnosti pro rodinný život nikdy nebyly lepší než dnes. Můžeme se opřít o svobodný výběr životního partnera, o důkladnou sociálně právní ochranu, o výsledky moderních výzkumů. Přesto se nad současným rodičovstvím vznáší stíny obav a úzkostí: Neuvěřitelné množství rodin se rozpadá, spory rodičů o děti dosahují stále sofistikovanějších podob. Milující mámy a tátové mají plnou hlavu toho, co všechno "musí" svým dětem zajistit, leč děti přesto často neprospívají. Co nás, současné rodiče, nejvíc trápí? S čím se potýkáme? V čem jsme zranitelní? Kde podléháme poškozujícím trendům? Lze se vlivu těchto trendů vyhnout? Co můžeme udělat pro posílení svých rodin?

6. Za vším hledej matku!

Jak nás ovlivňují naše matky? Existuje něco jako mateřská kvalifikace? Lze vůbec popsat schopnosti, které žena potřebuje mít, aby se o ní dalo říci, že je dobrou matkou? A naopak, jaká jsou nejčastější rizika nefunkčního mateřství a kde hledat jejich původ? Co je podmíněno biologicky, co společensky, co individualitou a osobní historií jednotlivých žen? Každá s příchodem dítěte vstupuje na nový a neznámý terén vlastní duše. Skrze své dítě poznává, jak úzce schopnost péče o ně souvisí se schopností pečovat o sebe samotnou. Jak se rodí matka? Proč dnes mateřství v tolika ženách probouzí úzkost, pocity vlastní nedostatečnosti i pochybnosti o sobě samé? Co ženy potřebují, aby vlastnímu mateřství mohly plně přitakat a poznat jeho nezměrný význam, hloubku a společenský přínos navzdory nedokonalosti, která rodičovství - jako každé lidské snažení - doprovází?

7. Autentický život

Ne vždy se nám daří žít tak, jak opravdu žít chceme. Ať už jde o vztahy v rodině, s přáteli nebo na pracovišti, o náš vztah k penězům, tvořivosti či spiritualitě - náš pocit úspěchu či neúspěchu vždy zrcadlí hlavně to, jaký vztah máme k sobě samým. Až příliš často se necháváme ovlivnit tím, co od nás chtějí či čekají druzí, nebo co diktují módní trendy. Svůj autentický život de facto nežijeme. Přednáška se zaměřuje na klíčové otázky, na které - navzdory jejich bolestivosti - potřebujeme hledat odpovědi, chceme-li předcházet nebo odstranit pocit niterné frustrace a odcizení.

8. Krize středního věku

Životní období mezi pětatřicátým a pětapadesátým rokem života bylo donedávna považováno za etapu životního vrcholu. Člověk má za sebou profesní vzdělávání i spoustu zkušeností, které mu umožňují stoupat na žebříčku kariéry i dosahovat osobních met. Většina čtyřicátníků a padesátníků tak podvědomě očekává stabilitu, spojenou se zralým užíváním darů života, a neví si tak docela rady, pokud se místo toho dostavují spíš plíživé pocity prázdnoty nebo dokonce pochybnosti o správnosti dosavadní životní cesty. Připustit, že růst se definitivně mění ve stárnutí a že už nejspíš nedojde k uskutečnění všeho, po čem jsme toužili, bývá těžké. A tak se mnozí příslušníci středního věku potýkají s nejrůznějšími typy potíží - s neklidem, úzkostmi, depresemi, vztahovými problémy. Pomohlo by, kdyby více věděli o tom, že jde o častý a přirozený vývojový stav, vyplývající z konkrétního životního údobí? Čím se střední věk vyznačuje? Jaká specifika má v českém prostředí? Nakolik různě krizi středního věku prožívají muži a ženy? Co bychom o krizi středního věku měli vědět, abychom dokázali její výzvy přetavit ve prospěch svůj a svých bližních? (Inspirováno knihou "Krize středního věku - úskalí a šance" M. Hrdličky, J.Kurice a M. Blatného z nakladatelství Portál)

9. Péče o domácnost - péče o život?

"Domácnost, na kterou se v současné době mnoho nedbá, ukazuje z duchovního hlediska zajímavé příležitosti. Uvědomělá péče o ni nabízí cestu ven z mnoha vnitřních zmatků. Péčí o domov sobě i dětem zprostředkováváme základní péči o tělo i duši. Zároveň při domácích pracích vzniká prostor pro zkušenost nebýt zaměřeni jen na sebe, nýbrž na i to, jak prospět a posloužit celku. Práce v domácnosti mohou vrátit elementární smysl našemu počínání." (Holandská publicistka a matka pěti dětí Monique Wortelboer v knize "Domácnost - péče o život", kterou vydalo nakladatelství Fabula)

Mnoho lidí dnes pohlíží na péči o domácnost jako na něco vyčerpávajícího, ba otravného, a je-li to v jejich možnostech, najímají si uklízečky… Jakou cenu - bez ohledu na to, jsme-li muž nebo žena - má v našem životě úsilí, které věnujeme svému domácímu zázemí? Jak náš život obohatí péče, kterou domovu věnujeme? A je správné, pokud je péče o domácnost ve vztahu k placené práci ve veřejné sféře chápána převážně jen jako nezajímavá a podřadná činnost? Přednáška je obohacena o praktické tipy, jak péčí o společný domov stmelit rodinu a najít hájemství v nepříliš bezpečném vnějším světě.

10. Ženské tělo, ženské sebevědomí: Opomíjené souvislosti ženské sexuality

Moderní západní společnost se sexualitou často zachází nepřiměřeným, konzumně orientovaným způsobem. Sexualita je bezprostředně spojována s tělesným vzhledem. Zvláště ženy jsou vystaveny obrovskému tlaku módního diktátu. Většina z nich trpí poruchami sebevědomí, což komplikuje jak jejich vztah k vlastnímu tělu, tak harmonické prožívání sexuality. Jak jsou současné ženy obecným postojem společnosti k ženskému tělu a vzhledu ovlivněny? Kdy a jak se rodí ženské sebevědomí a nakolik je ovlivněno mezigeneračním přenosem a celkovým kulturním kontextem? Co lze udělat pro to, aby se více žen cítilo ve svém těle dobře, i když jeho tvary neodpovídají prvoplánovým požadavkům na tzv. ženskou krásu? Co ženská sexualita zahrnuje a jak se v průběhu života ženy vyvíjí? Co potřebují malé holčičky, dospívající dívky a dospělé ženy, aby pro ně to, jak vypadají, nebylo důležitější než to, kým jsou?

11. Pochopit pláč nejmenších dětí

Nakolik je pláč "řečí" miminek a batolat? Co nám svým křikem chtějí sdělit? Proč je důležité se jím v každém případě zabývat a neponechat děti během tohoto jejich projevu bez pomoci a pozornosti? Pokud existují různé typy pláče, na čem záleží, zda je jako rodiče dokážeme odlišit? Co se ze svých reakcí na dětský pláč dozvídáme sami o sobě? A proč i dospělí potřebují občas plakat?

12. Mezigenerační vztahy aneb potřebujeme se navzájem?

Mezigenerační vztahy nejsou vždy harmonické. Dochází k vzájemnému nepochopení a zejména k neschopnosti vcítit se do potřeb a problémů lidí výrazně starších nebo mladších než jsme sami. To platí v rovině společenské stejně jako soukromé. Co se rodinného života týká, o kvalitě vztahů mezi prarodiči, rodiči a vnoučaty rozhoduje historie rodin stejně jako dosažení skutečné dospělosti/zralosti všech, kteří překročili hranici osmnácti let. Předpokladem úspěchu je přiměřená míra intimity, a zároveň respektování hranic a soukromí. Rozhodující je především vstřícná otevřená komunikace. Co je v mezigeneračním soužití dnešních rodin časté a typické? Na čem záleží blízkost, nebo odcizení? Pokud se něco ve vztazích nepodařilo či poškodilo, existuje možnost nápravy? Co se mění při příchodu nového člena rodiny svatbou nebo narozením dítěte? Kolik pravdy se skrývá ve vtípcích o tchýních? Proč vnoučata potřebují prarodiče a proč prarodiče potřebují vnoučata? Jak situaci mění chřadnutí, nemohoucnost a odcházení těch starších? A co lze udělat proto, aby věková rozdílnost nebyla překážkou, nýbrž obohacením?

13. Porod jako spouštěč deprese nebo dokonce traumatu?

Existuje souvislost mezi průběhem porodu a možným rozvojem následné poporodní deprese nebo dokonce posttraumatické stresové poruchy u rodící ženy? Přibývá žen s potřebou zpětně zpracovat negativně vnímaný zážitek porodu. Jde především o ty, které přivedly dítě na svět akutním císařským řezem nebo s vysokou mírou lékařských intervencí. Terapii vyhledávají, protože je trápí depresivní či traumatické symptomy. Svému stavu často nerozumějí. Ač se na dítě těšily, mateřství si neužívají a v jejich životě celkově ubylo radosti a pocitu smyslu. Může za to jen nevydařený porod, nebo představuje i samotný vstup do rodičovství vývojovou krizi, na kterou současní rodiče často nejsou připraveni?

14. Attachment – klíč k sobě i druhým

Teorie attachmentu (citové vazby) představuje významnou kapitolu ve vývojové psychologii. Vše odstartoval anglický psychiatr John Bowlby (1907 - 1990), který byl požádán o zprávu k psychickému stavu dětí, jež za druhé světové války během náletů na Londýn byly odloučeny od rodičů, buď přechodně, či navždy. Zpráva odhalila, že v raném věku nestačí pokrýt fyzické potřeby dětí, ale že je také třeba, aby děti kontinuálně zažívaly bezpečí vztahu s blízkou osobou (nejčastěji matkou). Teorie potvrzená praxí vychází z poznání, že každý novorozenec přichází na svět s hlubokou potřebou vztahu. Hned od narození velmi delikátními signály projevuje svou schopnost jedinečný, hluboký a trvalý citový vztah navázat, a to nejprve se svou primární pečující osobou, tedy nejčastěji s matkou. Velmi záleží na tom, jak je v rodině s dítětem zacházeno. Jsou-li podmínky pro vytvoření jeho první prototypní citové vazby nějak nevýhodné nebo dokonce nebezpečné, může dojít k narušení s mnoha negativními důsledky pro příští život. Protože jde o základ našeho emočního uspořádání, attachment předurčuje téměř každou naši životní situaci. Jde o naši - dokud si ji např. skrze psychoterapii nezvědomíme - nevědomou strategii, která se automaticky aktivuje, kdykoliv jsme ve stresu nebo v pocitu ohrožení, ve fyzickém vyčerpání, v nemoci, v čase vývojových a jiných krizí, v etapách zásadních životních změn. Mimořádnou silou se projevuje v našich párových vztazích a také při vstupu do rodičovství. A naopak, přes své problémy v párovém vztahu a v rodičovství se vždy dostáváme k problematice svého osobního attachmentu, do svého raného dětství i k dějinám rodů a k individuálním historiím matky a otce, z nichž pocházíme. Pochopit svůj attachment znamená najít klíč k vlastní psychice. Seminář chce představit teorii citové vazby a ilustrovat ji na několika kazuistikách. Zamyslíme se nad attachmentem v párové terapii a nad jeho významem pro rodičovství a mezigenerační přenos. Chybět nebude zamyšlení, zda „poruchou“ attachmentu může trpět také společnost, a zda v určitých podmínkách může být nejistá vazba výhodnější pro kvalitu přežití než vazba jistá, tradičně považovaná za tu „správnou“. Zároveň si každý příchozí může pro sebe udělat přibližnou představu, jaká je právě jeho citová vazba a zda mu v životě spíš pomáhá nebo škodí.

15. Nepromarnit život - hledání živé spirituality

Existuje něco, co lze nazvat duchovním vývojovým stupněm jedince? Nakolik úroveň našeho vědomí předurčuje autenticitu našeho bytí? Tělo, mysl, srdce a duše tvoří čtyři součásti naší celistvosti - jsme se všemi v kontaktu? Co je spirituální bypassing a jak mu předcházet? Co představuje nejdůležitější podpůrné psychologické a duchovní podmínky pro uspokojivou vnitřní osobní transformaci?


 

Blog Evy Labusové

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2021 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt