Cesty ke spokojenému porodu
II.3. Než se rozhodnete
"Zdá se, že rychlost vzniku důstojných podmínek ve zdravotnictví záleží čím dál více na síle občanského tlaku." (Týdeník RESPEKT)
Probíhá-li vaše těhotenství bez problémů, toužíte-li přivést své dítě na svět pokud možno přirozeně a nemáte-li to štěstí, že žijete v regionu, v němž funguje porodnice proslulá v tomto ohledu dobrou pověstí a množstvím spokojených rodiček, čeká vás při výběru místa zrození vašeho děťátka nelehký úkol. Máte vlastně jen dvě možnosti (třetí možnost, porod doma, představuje v našich podmínkách nesmírně komplikovanou a diskutabilní variantu, proto ji zde prozatím nezmiňujeme): buď za přirozeným porodem dojedete do vyhlášené přespolní porodnice, nebo se pokusíte "přizpůsobit k obrazu svému" třeba i průměrnou porodnici ve svém bydlišti. Ve druhém případě to sice bude stát nesrovnatelně více času, energie a s velkou pravděpodobností i dílčích zklamání, zato však pomůžete všem podobně smýšlejícím rodičům, kteří sem přijdou rodit po vás.
O dalekosáhlém vlivu porodu a nejranějšího dětství na budoucí duševní a emocionální život každého z nás dnes již není pochyb stejně jako o tom, že citlivě a individuálně vedené porody zanechávají v psychice maminky i dítěte nesrovnatelně pozitivnější stopu než intervenční porody klasické. Ačkoliv se Česká republika chlubí premiantstvím v minimalizaci novorozenecké a mateřské úmrtnosti, v etickém a sociálním aspektu porodu má ještě co dohánět. Budiž nám útěchou, že i porodnictví ve vyspělých státech prošlo zhruba v sedmdesátých letech obdobnou dobou přerodu a že ji nakonec docela úspěšně zvládlo. A budiž nám povzbuzením, že změn k lepšímu pozvolna přibývá i u nás. I v České republice přibývá totiž žen, které si přejí rodit přirozeně. Dobré zkušenosti s přirozenými porody ve vyspělých státech světa toto jejich přání zcela opodstatňují. Přestává být únosné, pokud někdo klasický, lékařsky vedený porod i nadále neochvějně považuje za jedinou správnou variantu. České porodnictví prochází nyní nelehkým obdobím vnitřního přerodu a diskuse o jeho budoucnosti nabírá na obrátkách. Je to nevyhnutelné. Pokud jsme se již stali členy Evropské Unie, pak nám nezbude než začít respektovat i západoevropské zdravotnické normy. V této souvislosti bychom si měli přiznat, že zdaleka nepůjde jen o pravidla zakotvená v zákonech. Neméně důležité jsou totiž i zásady etické, jež fungují nebo nefungují - bez ohledu na nařizování shora - v mezilidských vztazích, při bezprostředním kontaktu člověka s člověkem. Jde o toleranci, vlídnost, trpělivost a schopnost empatie tam, kde je to alespoň trochu možné.
Věřme, že v blízké budoucnosti bude hrát i u nás mnohem významnější roli vztah partnerství mezi pacientem a lékařem a svobodná informovaná volba. Především na tlaku veřejnosti záleží, kdy aktivní zájem občanů o způsob péče o vlastní zdraví přestane naše lékaře a pacienty spíše rozdělovat, a to nejen v oblasti porodnictví.
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
