Proč dnešní děti odmítají autority?
Protože je odmítá i mnoho dospělých. Úsloví, že nejvyšší hodnotou je svoboda, slýcháme tak často, až zapomínáme, že má pravdu jen z poloviny: Není-li totiž svoboda vyvážena zodpovědností, nastává chaos, v němž často i ty nejpotřebnější autority zanikají
Rodiče obvykle cítí zodpovědnost za výchovu svých dětí. Zároveň ale často tápou. Kolik přísnosti je vlastně zapotřebí? Kam až sahají jejich pravomoci?
Zvláště pokud sami pocházejí z rodiny, kde kdysi (a bývalo to běžné) vládla tvrdá ruka autoritářských rodičů, cítí se tím poznamenáni. Nechtějí, aby i jejich dítě jednou trpělo např. nízkým sebevědomím nebo sklonem k úzkosti. A tak je dnes běžná výchova liberální. Jenže všeho moc škodí.
Pravda je taková, že děti autority potřebují, ba co víc - chřadnou bez nich. Důvod je prostý. Dětství je přípravným obdobím pro život v dospělosti. Pokud si člověk neosvojí pravidla nezbytná pro soužití s ostatními během dětství, později už se to také nemusí naučit, a jeho život pak přináší zbytečné trápení jemu i jeho okolí.
Jak říká kanadský pedagog Ronald G. Morrish: "Za pravidla, která si dítě osvojí, zodpovídají rodiče. Výchova není soutěží v popularitě. Rodiče nepotřebují, aby je malé dítě oceňovalo pro jejich benevolentnost, nýbrž aby měli jeho respekt. Ten začíná u důsledného a přesvědčivého rodičovského chování, kdy ano znamená ano, a ne znamená ne."
Podle Morrishe existují tři klíče, které u dětí otvírají přístup k přirozenému respektování rodičů:
- 1. důsledné budování dětské poslušnosti po malých krůčcích
- 2. jasná sebeprezentace rodičů jako těch, kteří mají za malé dítě zodpovědnost, a proto nad důležitými aspekty života nepřipustí zbytečnou diskusi
- 3. autenticita a přesvědčivost - rodiče mají být dítěti vzorem v chování, které u něho chtějí vypěstovat.
Pro výchovu není třeba vytvářet zvláštní okolnosti. Stačí žít před dětmi tak, jak chceme, aby ony žily v důsledku našeho působení.
Na druhou stranu je třeba využít každé příležitosti, která se - přiměřeně k věku - nabízí pro pěstování svobodné volby dítěte a empaticky mu dávat pocítit jeho vlastní důležitost (už batole si např. může vybrat, jaké si oblékne tričko, nebo určit, s čím si chce hrát, ale o tom, že před obědem se nejedí sladkosti a že po Večerníčku se jde do postýlky, se žádná diskuse nepřipouští).
Bez hluboké vzájemnosti nelze očekávat vnímavost dítěte
Netrávíme-li se svými potomky čas a nevěnujeme-li jim dostatečnou pozornost, nemáme na ně v pravém slova smyslu vliv: "Mnohé dnešní děti jako by náležely k ztracené generaci," domnívá se německý teolog a sociolog Dr. Stephan Holthaus, který se úbytkem autority při výchově zabývá. "Za minutu prosurfují na Internetu celý svět, vlastní mobilní telefon a často už v předškolním věku mají za sebou návštěvu míst, kam se jejich prarodiče nikdy nepodívali. Zároveň jsou ale vystavovány nepředstavitelnému tlaku - aby co nejrychleji získali co nejvíc zážitků, aby něco nepropásly, aby byly in. Při tom všem jim chybí někdo, kdo by jim pomohl s tím nejpodstatnějším - pochopit souvislosti, rozlišovat, na čem záleží a jak porozumět sobě," vysvětluje.
Podle Holthause jde o to, aby byt nebo dům, v němž děti žijí, nebyl jen občerstvovací stanicí, nýbrž aby i v globální vesnici současného světa měly někde domov, v němž zakotví v trvalých emocionálních vztazích. Krátce řečeno, malé děti ze všeho nejvíc potřebují rodiče, kteří jim vytvoří stabilní životní podmínky a stanoví zřejmé životní normy.
Jak umírá autorita
K nejčastějším důvodům, pro které má dnes společnost s autoritou problémy, patří následující:
- V rodinách ani ve společnosti nejsou jasně rozdělené pravomoci. Není zřejmé, kdo za co zodpovídá a kdo si jakou autoritu zaslouží.
- Projevuje se upadající vliv zdravé rodiny. Až čtvrtina dětí nevyrůstá u svých biologických rodičů nebo je vychovává jen jeden z nich. Rozvody nebo hádkami narušené rodičovství ztrácí schopnost děti vést, a tak s nimi častěji vyjednává. Rodiče ani vychovatelé nevymezují dětem pevné hranice. Míra trestů naproti tomu klesá, resp. často jde o tresty, které se míjejí účinkem.
- Děti jsou stavěny do situací, které je zatěžují a které ještě nejsou schopny samy dobře zvládnout. Příliš brzy mají příliš mnoho samostatnosti a začínají žít "svůj život", do kterého, pokud nechtějí, žádnou autoritu (včetně rodičovské) nemusejí vpustit.
- Vytrácí se přirozená úcta ke starší generaci. Děti odchované mediálními technologiemi nedokážou docenit význam moudrosti, kterou v sobě může skrývat "počítačově negramotné" stáří.
- Málo se hovoří o problémech týkajících se etiky a emocionality.
- Schopnost rozlišit vhodnou autoritu je znakem dospělosti. V současné době se zvyšuje se vliv autorit falešných z řad populárních, leč mravně nevyspělých osobností. Přibývá "věčných dětí", tedy lidí, kteří pro neschopnost přijmout do svého života potřebné autority nikdy v pravém slova smyslu nedospějí.
Děti jsou zrcadlem společnosti
Čím větší má rodič přirozenou autoritu, tím méně potřebuje hrubé síly a moci, aby dítě přiměl k respektu svých přání a příkazů a tím obezřetněji zachází s odměnami a tresty.
"Děti prostě napodobují, co vidí u dospělých. Pokud jim nikdo neukáže, na čem v životě záleží, vytvářejí si vlastní mechanismy, jak se s nepříznivou situací vyrovnávat. Nepřijatelné způsoby dětského chování jsou často jen výkřikem zoufalství nebo výstřední formou prosby, aby si jich někdo všímal, nabídl jim jistotu a dal najevo, že jsou pro někoho důležité. Cítí-li z dospělých od malička laskavou moudrost a důslednost, nemívají s respektováním jejich autority žádný problém," připomíná Stephan Holthaus.
Související články:
http://www.evalabusova.cz/clanky/deti_a_hranice.php
http://www.evalabusova.cz/clanky/jak_trestat.php
Použitá a doporučená literatura:
Donald G. Morrish: 12 klíčů k důsledné výchově, Portál 2003
Stephan Holthaus: Děti nového tisíciletí, Ethos 1/2001
Vyšlo v časopise MIMINKO 5/2008
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
