Být rodiči, zůstat partnery
Fungující rodina představuje složitý systém vztahů, v němž každý člen kromě svých osobních potřeb bere v úvahu také potřeby ostatních. Aby mohl manželský pár žít harmonickým partnerským životem i poté, co se narodí dítě, je nutno včas dohodnout jasná pravidla pro nové podmínky, které s příchodem dítěte nastávají. Dosáhnout spokojenosti a rovnováhy není snadné, ale je to možné, pokud novou situaci přijmeme jako výzvu, která vede ke společnému růstu.
K počátku každého milostného vztahu patří velká očekávání a naděje. Oba partneři věří, že vzájemná láska vytrvá a pomůže překonat všechny překážky. Když ovšem pomine období zamilovanosti, nezřídka dochází ke krizi. Muž a žena procházejí obdobím nového hledání vzájemnosti, a mnozí ji už bohužel nedokáží najít. Dokud nejsou spojeni rodičovstvím, rozchody nemusí být dramatické. Jakmile ovšem vstoupí do hry děti, dlouhotrvající disharmonie mezi rodiči nebo dokonce rozvod nabývají na osudovosti.
Dnes už nikdo nepochybuje o negativních důsledcích, které rozpad rodiny přináší všem jejím členům, a nejvíce těm nedospělým. Ztratí-li rodina svou vnitřní soudržnost, pozbývá své ochranné a formační funkce. Dětem je tím znesnadněno zdárné utváření osobní identity a celkový žádoucí vývoj osobnosti. K nejhorším důsledkům patří snížená schopnost těchto dětí vytvářet a udržovat vlastní hodnotné mezilidské vztahy. Tato schopnost totiž hojnou měrou záleží právě na dostatku rodičovské lásky a na zkušenosti jistého a bezpečného domova.
Rozhodnutí o rodičovství musí být společné
Typickým současným kritériem smysluplnosti života je prožívání osobního štěstí. Jakmile založíme rodinu, s tímto kritériem daleko nedojdeme. Muž a žena v manželství už nejsou jen jednotlivci. Tvoří pár. Trvalého osobního štěstí nelze dosahovat v rozporu s potřebami druhého. S narozením dětí se situace ještě dále komplikuje - zvláště proto, že děti jako nezralé a nejzranitelnější články řetězu v počáteční fázi svého života péči a ochranu pouze přijímají. Jejich příchod představuje pro dosavadní partnerský vztah obrovskou zatěžkávací zkoušku, kterou lze zvládnout tím lépe, čím lépe jsou na ni oba partneři připraveni. Součástí přípravy je i to, aby rodičovství bylo společně plánované a aby se oba partneři na dítě těšili.
Rodičovství je kvalifikovaná práce
Žijeme ve společnosti, která na rodičovství nahlíží poněkud pokrytecky. Automaticky se předpokládá, že lidé, kteří se rozhodnou založit rodinu, budou schopni se o děti postarat a že zejména pro ženy bude mateřské sebeobětování samozřejmostí. Realita je často jiná a v péči o dítě i při výchově panují nedostatečnost a chaos. Je proto důležité se na rodičovství také teoreticky vybavit - absolvovat kvalitní předporodní kurz, pročíst publikaci vývojové psychologie apod. K nejdůležitějším potřebám dětí paradoxně nepatří ani nadstandardní hmotné zajištění, ani nejkvalitnější hračky, nýbrž především čas a láskyplná pozornost mámy a táty.
Jasná dohoda o rozdělení úkolů
V době bezdětnosti mívají oba manželé svoji profesi, oba jsou více méně úspěšní a finančně soběstační. S příchodem potomka nastává nutnost tohoto zranitelného tvora všestranně zaopatřit. Přirozenost velí, že v době raného dětství, k níž patří kojení, bývá primární pečovatelkou matka. Je to nejčastěji ona, kdo kvůli dítěti přerušuje nebo opouští svou dosavadní kariéru.
Každý, kdo se někdy o malé dítě intenzivně staral, potvrdí, o jak náročnou činnost se jedná. K fyzickému vyčerpání z nedostatku odpočinku a spánku se záhy přidává i psychická únava spojená s jednostranným zatížením a pocitem sociální izolace. Čím zajímavější a prestižnější práci žena před porodem vykonávala, tím větší bývá její frustrace.
Je proto zapotřebí přehodnotit stávající společenské předsudky, které podporují tradiční rozdělení ženské a mužské role bez ohledu na specifické potřeby různých rodin. Doba rovných příležitostí umožňuje individuální přerozdělení a dělbu rodičovských povinností. Je zapotřebí zdůraznit, že dítě do tří let věku potřebuje stabilní prostředí a soustředěnou péči omezeného množství pečujících osob, a to z důvodu bezpečného přilnutí (tzv. attachment = psychologický termín vystihující prvotní a nosný vztah dítěte k nejbližšímu okolí a zejména k primární osobě, nejčastěji matce). Z tohoto pohledu představují první roky života mimořádně sensitivní období, protože na jistotě prvotní sociální vazby jedinec staví své pozdější sociální chování a zejména schopnost milovat. Pokud je dítěti přilnutí znemožněno narušenými vztahy či prostředím nebo např. také příliš častým střídáním hlídacích osob z důvodu pracovní vytížeností rodičů, hrozí mu závažné psychické narušení.
Při dohodě, kdo a jak se postará o dítě, by rodiče potřeby dítěte měli nadřadit svým vlastním, protože potřeby raného věku jsou na rozdíl od potřeb dospělých neodkladné. S tím na druhou stranu souvisí nutnost práci pečujícího rodiče patřičně ocenit a přiznat jí význam, který si nezadá ani s těmi nejvyššími manažerskými pozicemi.
Vymezení osobního a partnerského prostoru
Krize v partnerském vztahu propukají také tehdy, když dojde k nerovnováze mezi autonomií a vzájemností. Po narození miminka nezřídka dochází k tomu, že ženy jsou péči o ně natolik pohlceny, že se vzdají svých vlastních potřeb a s nimi zanedbávají i komunikaci manželskou. Často vázne sexuální život. Žena muže obviňuje z nedostatku pochopení, muž ženu z ochladnutí. Snadno dochází k vypjatým hádkám, jejichž hlavní důvod je často jen v nedocenění míry vypětí a stresu, kterou s sebou čerstvé rodičovství přináší.
Je nanejvýš důležité o problémech otevřeně mluvit, ale také dbát na odpočinek a relaxaci zejména u osoby, na níž leží hlavní nápor péče o dítě. A mimochodem - k tomu, aby partneři dokázali jeden druhého pochopit, výrazně přispívá, když se aspoň částečně střídají ve svých rolích, a tedy když muž částečně přispívá k péči a o dítě a ženě je umožněno, aby v rámci možností udržovala kontakt se svou profesí (nebo naopak).
Problémy patří k životu
Kvalita partnerského vztahu a schopnost vzájemné podpory se nejvíc projeví v obdobích krizí. Jejich překonávání patří k manželské i rodinné každodennosti. Ze všeho nejdůležitější je trpělivost a ochota na dobrých vztazích pracovat a poskytovat si vzájemný respekt a emoční podporu.
A vzdávat se rozhodně nemusíme ani tehdy, když máme pocit, že z vlastních sil na řešení problémů nestačíme. Existuje možnost manželského poradenství stejně jako mediátorské služby. Také v knihkupectvích lze k tématu zdravých vztahů a konstruktivního řešení konfliktů najít celou řadu inspirativních knih.
Použité a doporučené zdroje
Steve a Sharon Biddulphovi: Deset tajemství lásky, Portál 2006
Tomáš Novák: Manželské a rodinné poradenství, Grada 2006
Beatrice Trélaün: Překonávání konfliktů v rodině, Portál 2005
Jeroným Klimeš: Partneři a rozchody, Portál 2005
Hans Jellouschek: Pravidla lásky, Portál 2003
Asociace manželských a rodinných poradců
Vyšlo v publikaci Jak pečovat o děťátko (květen 2007, 21. aktualizace), kterou vydává nakladatelství Praxi-Media
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
