Císařský řez - stále oblíbenější způsob porodu?
Česká republika patří se svými asi 20% k státům se spíše nižším množstvím prováděných císařských řezů. Pro srovnání - např. v Japonsku přichází tzv. sekcí v současnosti na svět asi 10% dětí, v Holandsku 14%, v Německu 27%, v Polsku 28%, ve Velké Británii 31%, USA 33%, v Brazílii 42%... Za prudký nárůst operativních porodů může kromě objektivních příčin (nízká fyzická i psychická zdatnost rodiček, jejich vyšší věk či nárůst vícečetných těhotenství v důsledku umělého oplodnění) i mnohde realizovatelná možnost zvolit si císařský řez dobrovolně jako předem naplánovaný zákrok.
Ať už se císařský řez provádí z vážných zdravotních důvodů, nebo na přání ženy, vždy představuje významný zásah do organismu s nejrůznějšími možnými následky. Podle nedávno provedených německých studií zvyšuje císařský řez až 3x nebezpečí mateřské úmrtnosti a až 10x pravděpodobnost poporodních zdravotních komplikací u žen. K nečastějším patří prudká poporodní migrenosní bolest hlavy způsobená poklesem tlaku mozkomíšního moku po vpichu při lumbální anestezii, vyčerpání spojené s vedlejšími účinky umrtvení nebo narkózy, horečka, dlouhotrvající pooperační bolest, vznik hematomů, záněty a hnisání v místě operační rány, v děloze nebo v močovém ústrojí, přechodné ochromení funkce střev i kosmetický defekt (jizva) v místě rány. V úvahu je nutno brát též narušení spontánnosti prvního kontaktu s miminkem, obtíže při kojení a dlouhodobou rekonvalescenci, která činí obtížnou jak péči o dítě, tak i sebepéči. Kromě toho nelze zapomenout ani na možná rizika pro dítě: novorozenci po císařském řezu mohou mít např. problémy s dýcháním.
Ženy už nechtějí rodit normálně?
Císařský řez je rozhodně vynikající možností pro záchranu zdraví i životů matek a dětí tam, kde porod nemůže proběhnout spontánně. Otázkou je, nakolik počet prováděných sekcí odpovídá reálné potřebě a nakolik jej zvyšuje zájem samotných rodiček.
Podrobně se této problematice ve svém výzkumu věnovala německá vědkyně, lékařka a psychoterapeutka Beate Schückingová z Univerzity v Osnabrücku. Analyzovala zvyšující se počty císařských řezů na pozadí modernizace a technizace současného klinického porodnictví: "Až u 70% porodů nalézají dnes lékaři nějaký potenciálně rizikový faktor a zvyšující se medikalizace zasahuje čím dál víc i do těhotenství," připomíná Schückingová. Podle vyhodnocení dat, která získala z dolnosaských perinatálních statistik, zjistila, že v průměru pouhých 7% tamních žen přivádí své děti na svět zcela bez medicínských intervencí.
Vysoký počet prováděných císařských řezů má dle Schückingové bezprostřední souvislost s nízkou informovaností, malou připraveností a nereálnými očekáváními rodících žen v souvislosti s porodem: "Zkoumaná data např. prokázala zřetelnou souvislost mezi zralostí porodního nálezu žen při příchodu do porodnice a mírou nakonec provedených intervencí. S čím méně otevřeným děložním hrdlem, neboli čím předčasnějí, ženy do porodnice přicházejí, tím vyšší je pravděpodobnost, že porodí operativně," tvrdí Schückingová.
Ve svém zkoumání se zaměřila zvláště na rodičky, jejichž těhotenství proběhlo bez potíží, u nichž porod sekcí nebyl předpokládán, a přesto skončily pod skalpelem: "K císařskému řezu u zdravých žen přispívají zřejmě jak jejich vlastní postoje a pocity, jako např. nevyrovnanost nebo obavy, tak i chování zdravotníků, kteří normální porod odbavují rutinními zásahy. Co se elektivního císařského řezu týká, není bez zajímavosti, že ho volí převážně prvorodičky s tím, že si chtějí ušetřit porodní bolesti i bolesti při poporodním sexuálním styku," říká Schückingová a činí za takový stav spoluodpovědnými i média, jež podobné polopravdy o "bezpracném" porodu a "báječném sexu" brzy po něm díky "neporušeným rodidlům" v ženách podporují.
Je třeba znovu objevovat přínos normálního porodu
Claudia Helmersová taktéž z Univerzity Osnabrück se v jiném výzkumu zaměřila výhradně na rodičky požadující císařský řez dobrovolně, bez zdravotní indikace: "Jako nejčastější důvody pro takové rozhodnutí ženy uváděly obavy z bolestí, traumatické zážitky z předchozího porodu nebo touhu porodit rychle a v konkrétním termínu. Výrazně častěji se jednalo o ženy s depresivními symptomy, problematickým vztahovým zázemím, o osamělé matky nebo o kuřačky, krátce o ženy v něčem zranitelné, s oslabeným smyslem pro vlastní vnitřní koherenci," uvádí Helmersová.
"Jednoznačně nejvýraznějším a převažujícím důvodem pro dobrovolnou volbu porodu císařským řezem je strach z porodu normálního," upozorňuje Beate Schückingová a dodává: "Současné klinické porodnictví nedoceňuje význam psychického rozpoložení rodiček a problémy řeší hlavně medicínskými opatřeními. To jen zvyšuje připravenost žen možnosti císařského řezu využít. Jako problematický se jeví i informovaný souhlas, který rodičky před dobrovolným operativním porodem podepisují - ve většině případů nemají všestranné informace a nejsou do hloubky poučeny o možných rizikách. Je na čase začít se více zabývat normálním porodem a jeho výhodami pro matku, dítě i celou společnost," uzavírá Beate Schückingová.
|
Poznámka: Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje maximální průměrnou hranici 15% prováděných sekcí. V České republice elektivní císařské řezy prozatím oficiálně umožňovány nejsou, avšak rizika spojená s touto velkou břišní operací jsou i u nás v obecném povědomí spíše podceňována. |
Použitá a doporučená literatura:
Angelika Ensel: Therapiebedarf für Körper und Seele, Deutsche Hebammenzeitschrift 9/2006
Beate Schücking: Adieu, normale Geburt? Ergebnisse eines Forschungsprojekts, Dr. med. Mabuse č. 148, březen-duben 2004
Claudia Helmers: Geburtsmodus und Wohlbefinden - Eine prospektive Untersuchung an Erstgebärenden unter besonderer Berücksichtigung des (Wunsch-) Kaiserschnittes, Shaker Verlag 2005
http://www.maternal-health.uni-osnabrueck.de
http://www.kaiserschnitt-netzwerk.de
http://www.ican-online.org/
http://www.evalabusova.cz/clanky/kdyz_porod.php
http://www.evalabusova.cz/clanky/porod.php
|
Císařský řez na přání: Kdo ponese zodpovědnost, pokud dojde k zádrhelu? Zamyšlení MUDr. Daniela Driáka, primáře gynekologicko-porodnického oddělení pražské fakultní nemocnice Bulovka: "Současný narůstající počet císařských řezů má několik důvodů. Komplikovaných porodů přibývá např. proto, že dnes na rozdíl od minulosti rodí i ženy, které by ještě před dvaceti lety nemohly ani otěhotnět, metody IVF jim to ale umožní. S umělým oplodněním jsou spojena vícečetná těhotenství - to je další důvod k častějším sekcím. Přibývá též starších rodiček nad čtyřicet let věku a rodiček nějak nemocných, trpících např. obezitou, cukrovkou a dalšími obtížemi, to jsou všechno problémy, které byly dříve spíše výjimečné. Ženská populace celkově slábne ve smyslu schopnosti, a často i ochoty, rodit spontánně. Když k tomu přičteme ještě strach lékařů z porodnických komplikací a potenciálních následných soudních sporů, je odpověď na otázku, proč císařských řezů přibývá, jasná." domnívá se MUDr. Driák. Sám by ženám rozhodně raději doporučil porod fyziologický: "Pro ženu i plod je normální porod podstatně bezpečnější a podstatně méně zatěžující. Riziko stonání, komplikací, ba dokonce i úmrtí maminek je po sekci až 30x vyšší než po normálním porodu. Nové výzkumy také ukazují na riziko pro děti - např. při poporodní adaptaci na samostatný život nebo pozdější riziko cukrovky, a to je jen pár příkladů. Pokud možno je proto žádoucí držet se zásady, že když porod běží normálně, nezasahujeme do něj, a pomůžeme jen tehdy, když si příroda neví rady." MUDr. Driák připouští i širší souvislosti přibývajících operativních porodů: "Žijeme v kultuře, která postrádá pokoru před přírodou a jejími zákony. Celá současná společnost je technokratická a založená na informační revoluci. Všichni chtějí bohatnout, jezdit autem, pohodlně bydlet a dobře jíst. Tělesná zátěž chybí. Porod a vytlačení miminka je pro některé ženy první opravdu náročnou fyzickou zátěží. Chybí nám také zkušenost s bolestí i s odříkáním, normálního porodu se mnoho žen už předem bojí a zříká. A v neposlední řadě to vázne i s efektivní komunikací a řešením problémů. Zažívám pacientky a jejich doprovod, jsou agresivní, verbálně a někdy i fyzicky napadají sestry a lékaře, když okamžitě vše není podle jejich představ. A problémy jsou i na straně zdravotnictví - velké porodnice porody centralizují a když se stane se, že rodí pět až deset maminek naráz, individuální přístup porodníka a sestry se tím vylučuje. Malé porodnice se naopak ruší a z důvodů ekonomických i personálních zavírají, což je z hlediska podpory normálního porodu určitě škoda." A jak vidí MUDr. Driák potenciální možnost objednávek císařských řezů bez lékařské indikace? "Sám toho zastáncem nejsem," říká. "Kdyby se při nebo po takové operaci na přání něco stalo, musí lékařský tým zdůvodnit, proč se operovalo a jaký k tomu byl závažný důvod. Zatím jsou proto podobná přání v našich poměrech respektována jen ojediněle. Přesto je možné, že se během let situace změní, poptávka po císařských řezech na přání vzroste a my se jí budeme muset nějak přizpůsobit. Na kom ale bude odpovědnost za neindikované, tj. medicínsky nezdůvodněné, operační řešení porodu, když se něco nečekaného přihodí a matka např. dostane embolii nebo při operaci vykrvácí? Bude to pak chyba lékaře, nebo té maminky?" |
Vyšlo v časopise Miminko 5/2009
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
