Co nám děti dávají a co nám berou?
Život před a život po. Tak vnímáme příchod prvního miminka a změnu mezi bezdětností a rodičovstvím. Jde o rozdíl zásadní. Stejně jako se rodí dítě, rodí se i nová identita jeho rodičů.
Někdo přijme dítě hned, jiný potřebuje čas
Ženy to asi mají snazší než muži. Devět měsíců nosí dítě ve svém těle, postupná fyzická a duševní proměna kulminuje při porodu a v šestinedělí, kdy čerstvým matkám pomáhají vklouznout do nové role i zásadní změny hormonální.
"Když se mi Michálek narodil, vzpomínám si, jak jsem se na něj v porodnici dívala a navzdory tomu, jak byl jako miminko krásný, připadal mi cizí. Pamatuji si, jak jsem se v duchu pořád dokola ptala: Kdo jsi a kdo z tebe vyroste?", svěřuje se při večerním povídání v mateřské svépomocné skupině Monika. Přiznává, že si zpočátku připadala v roli matky nejistá: "Postupně mi docházelo, že mateřství je nový svět, který budu objevovat jako dávní cestovatelé neprobádaná území. Nové činnosti, nový způsob trávení času, nové pocity. Jistě jsem věděla jen jedno: Můj starý život nenávratně zmizel a toho malého človíčka vůbec, ale vůbec nezajímá. Zato chce jediné - mne, a to beze zbytku. Chovat, kojit, přebalovat. Stále dokola. Dítě jsem chtěla, těšila jsem se na ně, plánovali jsme ho. Napadalo mne, co asi takové děcko udělá se ženami, které otěhotní a porodí nechtěně? To si ani nedokážu představit."
V ženském kruhu na Moniku reaguje Andrea: "Vidíš, zrovna já jsem taková matka," říká tiše. "Otěhotněla jsem s mužem, který mne ještě během těhotenství opustil, takže jsem Simonku odnosila a přiváděla na svět sama, veselé to nebylo. Přesto došlo k něčemu, co jsem nečekala. Příchod dcery mne nabil netušenou silou. Od první chvíle jsem si ji zamilovala, radovala jsem se, že mám konečně spojence. Skrze miminko a péči o ně jsem zažívala pocity vlastní hodnoty, které pro mne byly léčivé - já, vždy plná komplexů, jsem najednou měla sebevědomí i důvod víc si sebe vážit.
Co matka, to příběh. Každá z dvanácti přítomných žen nalézala cestu k mateřství jinak, některá snáze, jiná obtížněji, všechny se ale shodují, že návrat k bezdětnosti by je ani v nejmenším nelákal.
Nastavené zrcadlo
"Rodičovství neočekávaně dává lidem nahlédnout na vlastní problémy, zejména na ty z jejich dětství," vysvětluje terapeutka Petra Vrtbovská: "Mnoho čerstvých rodičů má dosud nedořešená témata se svými vlastními rodiči. Ať už jde o frustrovaného neurotika, rozmazleného narcise nebo pružného silného člověka, který se s problémy popere, všechny ´bývalé´ děti najednou mají svoje vlastní. A podle toho, v jaké jsou sami situaci, je jejich rodičovství může naplnit, ale také zranit."
Bez růžových brýlí
Péče o dítě má v každém případě daleko do idylek, jaké nabízejí reklamy na rodinné výrobky nebo letáky z pojišťoven. Potomci nejsou stále usměvaví. Stojí nás spoustu času, pozornosti, energie. Omezují náš rozlet v soukromých zájmech i osobní svobodu. Jejich potřeby jsou neodkladné. Dělíme se s nimi o vše co máme, vyžadují naše oběti i sebezapření. A podstatně mění dynamiku partnerského vztahu - dávají nahlédnout, spojuje-li tento vztah dvě zralé odpovědné bytosti, nebo nikoliv.
"Než se lidé rozhodnou mít děti, měli by vědět, že rodičovství není zárukou štěstí. To jak probíhá, do detailu odráží strukturu, zralost osobnosti rodičů...Dobrá zpráva je, že se ve vývojové psychologii hezky ujal termín ´dostatečně dobrý rodič´, což znamená, že každý rodič má mezery a chyby a bude s dětmi prožívat i svoje trápení a nejistoty, pokaždé trošku jiné. Pokud ale zvládne naplnit potřeby dítěte aspoň na 51%, bude to dobré," uklidňuje rodiče bažící po dokonalosti Petra Vrtbovská.
Hledat a nalézat lásku bez podmínek
Terapeutka pevným objetím a lektorka Školy lásky v rodině dle etiky Jiřiny Prekopové Markéta Černá připomíná, že podstatou pro pohodu a klid v rodině je umění bezpodmínečné lásky. Tu rodiče společně ukazují svým dětem a i je tímto směrem vedou: "Bezpodmínečně milujeme všichni a to od úplného začátku. Je nám to dáno do vínku. Bezpodmínečně miluje dítě své rodiče, kteří mu dali život. Tato láska není vůbec závislá na tom, jaký rodič je. Dítě své rodiče miluje, i když je třeba nechtěné nebo dané k adopci. Je základní lidskou potřebou mít rodiče ve svém srdci, za všech podmínek. A to je vzájemné. I rodič potřebuje mít vlastní dítě ve svém srdci, ať ho třeba velmi zklamalo, je postižené nebo třeba zemřelo při narození. A každé dítě to moc potřebuje slyšet: Mám tě ráda, i když mě zlobíš! Mojí lásku si nemusíš ničím zasloužit!"
O co se při hledání takové bezpodmínečné lásky opřít? "Velmi důležitá je snaha o vcítění se do druhého a schopnost odpuštění," nabízí Markéta Černá.
Až děti z nás učiní dospělé?
Na obecné rovině nám tak příchod našich dětí dává jedinečnou možnost sebepoznání a příležitost pokusit se zhojit případné rány z vlastního dětství. S dítětem navazujeme zcela nový nezatížený vztah, jehož hloubku a kvalitu jako rodiče zásadním způsobem předurčujeme. Přitom se ohlížíme zpět a novýma očima vidíme sebe i své vlastní rodiče - možná nyní jinak chápeme i to, co jsme jim dříve zazlívali nebo v čem jsme se s nimi neshodli?
Pro manželský, resp. partnerský život nabízejí děti jeden z nejsmysluplnějších možných celoživotních projektů, které vztah muže a ženy v optimálním případě stmelují. Společně budovat domov a radovat se z prosperující rodiny řadí většina lidí od časů. kdy se začalo se sociologickými výzkumy, na nejvyšší příčku hodnotového žebříčku. Nejinak je tomu i na počátku 21. století, bez ohledu na současné sociologické prognózy o "konci rodiny".
Rodičovství zůstává nejúčinnější školou života a ne nadarmo někteří bezdětní čelí kritice, že vlastně nikdy nedospěli. Na druhou stranu, jak dokazují např. rozvodové spory, mnoho lidí děti sice má, avšak životní zralost se jim i nadále vyhýbá. A naopak mnozí bezdětní rozvíjejí výzvy rodičovství nebiologickým způsobem, když mateřsky či otcovsky pečují o jiné lidské bytosti nebo o různé bohulibé projekty společenské.
|
Já mám děti, ty je nechceš. Můžeme si porozumět? Lidí, kteří plánovitě nemají děti, přibývá. Vyčítá se jim podíl na vymírání populace a v poslední době přibývá i názorů poukazujících na vzrůstající napětí mezí bezdětnými a jejich dětnými vrstevníky. Bezdětní mají daleko více možností prosazovat ve společnosti změny, které vyhovují jejich životnímu stylu. Nepřehlédnutelné tenze se objevují zejména mezi bezdětnými ženami a matkami. "Rodičovství je vůbec nejspolehlivějším vymezujícím znakem životního stylu. Dítě klade na rodiče nároky, kterým nelze uhýbat. Dítě je nepřechodné. Osamělá matka se dvěma dětmi, ať už neprovdaná nebo rozvedená, si nemůže udržet životní styl svobodné mladé ženy, ale naopak mladý sezdaný bezdětný si může udržet volnost dvou svobodných jedinců - dokud nepřijdou děti," připomněl před časem v Týdeníku Respekt sociolog Ivo Možný s tím, že přítomnost dětí zásadně ovlivňuje uplatnitelnost v nejrůznějších sférách společenského života: "Byl bych jen opatrný s fenoménem diskriminace žen na pracovním trhu. Ten už totiž neplatí - bezdětných žen přibývá a pro konkurenci na trhu práce i v politice jsou vybaveny stejně dobře jako muži, nepotřebují zvláštní ohledy. Je na čase začít se zabývat spíše diskriminací matek!" |
Vyšlo v časopise Děti a my 12 2011
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
