Poporodní deprese: Duševní porucha, nebo přirozená reakce?
Postihuje zhruba každou desátou ženu. Projeví se obvykle do čtyř týdnů po porodu a ohrožuje jak vytváření vzájemného pouta matky a dítěte, tak vztahy s manželem a v rodině vůbec. Pokud se rozvine, je třeba rychle vyhledat pomoc odborníka. Vůbec nejúčinnější ale je využít možností prevence, díky které k poporodní depresi u mnoha žen vůbec nemusí dojít.
Biologická, nebo společenská příčina?
Jde o vychýlení ženských hormonů z rovnováhy, nebo spíš o důsledek toho, že moderní společnost silně podceňuje potřeby žen v čase okolo porodu? Přibývá odborníků, kteří nárůst poporodní deprese připisují spíše druhému vysvětlení. Kdyby totiž byly poporodní deprese dány biologicky, musely by se objevovat v každé kultuře. Tak tomu ale není. Např. u mnoha domorodých kmenů v Africe o něčem takovém nikdy neslyšeli.
Genetické předpoklady tvoří jen malou část obrazu této poruchy a geneticky daná zranitelnost sama o sobě nestačí, aby ji spustila. Poporodní deprese se rozvíjí u žen, jichž se v čase okolo porodu něco bolestně dotkne. Poruchu lze tedy vnímat jako reakci organismu na emoční a fyzické trauma v čase okolo porodu.
K příchodu dítěte na svět patří silné pocity
Určitá citová rozkolísanost, kterou čerstvé matky zažívají, je normální a dokonce zdravá. Jako ony příslovečné matky medvědice i matky lidské bývají po porodu plny ochranitelských instinktů, kterým se při výraznějším projevu přezdívá "laktační agrese". Protože však dnešní ženy pro tyto své pocity nenalézají racionální odůvodnění ani společenskou odezvu, zažívají údiv nad sebou samými. Cítí se zahanbeny, trpí výčitkami svědomí. Své rozcitlivělosti a podrážděnosti se až bojí, nechápou, co se to s nimi děje. A protože si o svých pocitech často nemají s kým promluvit, skrývají je, což pro ně představuje další psychické zatížení. Není neobvyklé, že si postupně začnou připadat přetížené. Možná dokonce trpí záchvaty nelibosti či nepřátelství vůči miminku. Tím je v základu oslabováno celé jejich mateřské sebevědomí a s ním i stabilita celé rodiny.
Známe skutečné potřeby matek?
Trochu světla i náměty, jak pomoci, do celé záležitosti naštěstí vnášejí moderní výzkumy. Zdá se, že každá matka je "naprogramována" tak, že v čase porodu a po něm očekává větší citovou podporu od svého okolí. Potřebuje empatickou podporu od svého partnera a širší rodiny, ale i od odborníků, kteří jí těhotenstvím, porodem a raným mateřstvím provázejí. Lektorky předporodních kurzů, porodní asistentky i lékaři by se měli mnohem více zajímat o to, co současné zvýšené ohrožení poporodní depresí vlastně způsobuje.
Výzkum potvrzuje tři "senzitivní" oblasti
- Problém s přijetím mateřské identity
Je nerealistické a nespravedlivé očekávat, že převažujícím rozpoložením čerstvé matky bude oslňující radost z miminka. Právě takto ovšem mateřství prezentuje a vnímá obecné společenské povědomí. Jenže náhlá změna, kterou příchod dítěte působí, bývá pro současné, od zdrojů autentického ženství odpojené matky šokem. Pokud s dítětem dočasně přerušily kariéru a opustily starý styl života, zažívají nejednou pocity ohrožení nebo ztráty identity a ocitají se ve vnitřním zmatku, s nímž si nevědí rady.
- Nezpracovaný zármutek z vlastního dětství
Mimořádnou pozornost je třeba věnovat ženám týraným nebo pohlavně zneužívaným. Potenciálně více ohroženy jsou dále ženy, které mají složitý vztah s matkou a např. mají pocit, že se o ně starala nedostatečně nebo naopak příliš, až dceru svou péčí dusila.
Náš potomek nám v podvědomí účinně evokuje přemíru pocitů, ať už pozitivních, nebo negativních, které jsme prožívali, když jsme sami byli dětmi. Krátce - pokud má žena v sobě nezpracovanou bolest z nějaké ztráty nebo opuštění, může se tato bolest při zrodu jejího mateřství vynořit s velikou naléhavostí. Pokud naše emoční potřeby nebyly v dětství naplněny, může nám závislost našich dětí na nás připadat nesnesitelná. Je těžké dát něco, co jsme sami nedostali.
- Reakce na těžký porod
Až příliš mnoho matek vychází z lékařsky vedeného porodu doslova zdecimovaně. Připadají si podivně prázdné a oloupené. Pro mnoho současných žen je tak porod bez přehánění traumatickou zkušeností, která vede ke strachu z dalších porodů, ale také ke smutku, pocitu odcizení i k nočním můrám. To vše má vliv na kojení. Britští psychologové zjistili, že až pět procent žen po velmi těžkém porodu trpí příznaky posttraumatické stresové poruchy. Rigidní nemocniční atmosféra porodního oddělení a vtíravost invazivního způsobu vedení porodu jsou pro mnoho žen znásilňující a traumaticky vnímají i rutinní poporodní oddělení od svého dítěte. "Podpora bondingu má hojivý vliv i na těžký porod, naopak separace může v kombinaci s bolestí při revizi a šití po zdánlivě ´dobrém´ porodu, který ale nastavil základní hladinu silného vyčerpání, odstartovat traumatické prožívání," dodává MUDr. Helena Máslová, která případy poporodní deprese řeší ve své psychogynekologické ordinaci.
Protiopatření nejsou neznámá
Chceme-li šíření poporodní deprese omezit, věnujme daleko větší pozornost prevenci. Ta spočívá zejména v těchto doporučeních pro budoucí matky:
1. Přemýšlejte o okolnostech vlastního narození a dětství. Narazíte-li na nějaké šrámy, se kterými si samy nevíte rady, včas vyhledejte odbornou pomoc.
2. Zkuste vnímat těhotenství jako posvátný čas. Prožívejte ho v napojení na dítě ve svém lůně.
3. Ujistěte se, že se vám dostává dostatečné citové opory od partnera, rodiny, kamarádek, porodní asistentky či duly. Zvláště důležitý je vztah s vaší matkou nebo s nějakou jinou moudrou starší ženou.
4. Pomáhám pokud se daří otce dítěte dle jeho možností do procesu těhotenství a porodu co nejvíce zapojit, takže vás dokáže dostatečně podržet, až to budete potřebovat.
5. Pokud je to možné, pokuste se o medicínsky nenarušovaný porod. Farmaka brání přirozenému uvolňování extatických a láskyplných porodních hormonů a odstraňují pocity blaženosti, které se po porodu bez intervencí dostavují. Podpůrné a laskavé podmínky při porodu mají na jeho dobrý průběh i zpětné vnímání prokazatelný pozitivní efekt a zásadně snižují zdravotní komplikace. Je prokázáno, že matky rodící v důvěryhodném prostředí s manželem nebo dulou po boku mají porod kratší, je u nich jen málokdy třeba provést císařský řez a jejich novorozenci obvykle nepotřebují neonatální intenzivní péči.
6. Hodně kojte. Uvolňuje to oxytocin, hormon lásky a radosti.
7. Nenuťte se do práce a povinností dřív, než na to budete připravené. Naplánujte si po porodu "měsíc miminka" následující po narození dítěte jako čas pro sžívání se. Zařiďte si výpomoc v domácnosti, o práce se mohou podělit rodinní příslušníci a přátelé, to bude opravdový dárek k porodu!
8. Nebuďte samy více, než je vám příjemné. Zorganizujte si čas s ostatními matkami ve spolupracujících skupinách nebo aspoň ve dvojici.
9. Věnujte se občas také jen samy sobě. Na případné zdravotní obtíže by vám mohla pomoci i akupunktura, osteopatie, masáže, reflexologie a další alternativní terapie.
10. Dostaví-li se během šestinedělí nepříjemné nebo přímo depresivní pocity, nepokoušejte se je potlačit. Naopak si jich všímejte jako příležitosti k sebepoznání a zvolnění tempa, k procítění a k hojení. Emoce v sobě nehromaďte. Plačte, vyjadřujte se, mluvte o tom, jak vám je. Obklopte se dobrými posluchači. Veďte si deník, kreslete. Nenacházíte-li úlevu svépomocí, vyhledejte terapeuta.
|
Příznaky poporodní deprese Pocity smutku, beznaděje, frustrace Sebeobviňování, zpochybňování své mateřské role, neschopnost navázat kladný vztah k dítěti Ztráta životní energie, únava, pocit vyčerpání Nechutenství nebo naopak nutkavá nadměrná konzumace potravy Nespavost nebo naopak nadměrná spavost Nezájem o partnera a vůbec o okolí |
|
Průzkumy ukazují, že poporodní depresí jsou více ohroženy ženy, které špatně snášejí dětský pláč. Za zmínku stojí pokus skupiny amerických psychologů spolupracujících s matkami, které měly problém s vytvořením pouta ke svým dětem. Psychologové tyto ženy pozvali k intenzivnímu rozhovoru o jejich vlastním dětství. Pomohli jim spojit se s jejich tehdejšími pocity a vyplakat se z nich. Hned po této citové úlevě se většina matek začala se svými dětmi spontánně mazlit. Energie k vyživování miminka byla zjevně zablokovaná za tlustou vrstvou nevyjádřeného vlastního trápení. |
Použitý a doporučený zdroj:
Robin Grille, Parenting For A Peaceful World, Longuewille Books 2007
Vyšlo v časopise Děti a my 12 2011
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
