PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Děti a hudba

Potřebují děti zpívat? Naslouchat hudebnímu projevu druhých? Nebo se dokonce učit samostatné hře na hudební nástroj? Poznávat svět tónů, akordů, stupnic? Je jim to k něčemu dobré? Má vůbec cenu vnucovat zájem o zpívání a muzicírování dětem dnešní doby, které povětšinou mají (nechodí-li do hudební školy nebo zpívat do sboru) z vlastního hudebního projevu "hrůzu"? Odpověď na všechny uvedené otázky zní jednoznačně ano. Hudbu, a zvláště zpívání, potřebují všechny děti bez rozdílu, a to pokud možno ještě dříve než se narodí, a pak i po celý čas dětství. Pokud v jejich životech hudba chybí, o něco velmi podstatného přicházejí.

Co se to dnes s dětmi děje?

Odborníci na dětskou duši upozorňují na narůstající psychické problémy, pedagogové naříkají na nárůst poruch školních kompetencí, všichni si všímáme podivné stagnace dětského emocionálního a sociálního vývoje. V den, kdy píši tento článek, přinesl tisk zprávu o tom, že české děti zaujímají v evropských statistikách přední místa v sebevraždách a ve zneužívání návykových látek (viz. Lidové noviny 13.11.2012, str. 4: Rekordmani v sebevraždách i alkoholu). Jak podobným informacím rozumět? A nemohlo by snad právě i více hudby v životech našich dětí pomoci podobné problémy řešit?

Dítě je utvářeno tím, čím ho obklopíme

Člověk se, jak známo, rodí jako nezralá bytost. V říši savců, s mláďaty schopnými samostatného života více méně od porodu, tím představujeme výjimku. Náš mozek je při příchodu na svět podoben polotovaru, jehož další způsob fungování silně směrují první životní vjemy a zkušenosti, které navíc mají tendenci přetrvávat a spoluurčovat náš příští život.

Jsou to zejména rodiče, kdo dítěti v utváření jeho konkrétních nervových spojů v mozku pomáhá. Čím dál více se ukazuje, že pro spokojenost a pocit subjektivního úspěchu našich potomků není rozhodující jen podpora fyzického zdraví, kognitivních funkcí a intelektu - které jsou dnes obvykle v centru pozornosti. Neméně důležitý je i rozvoj toho, co dává dítěti pocit jistého a stabilního zakořenění ve funkčních mezilidských vztazích včetně zdravého vztahu k sobě samému. Jinými slovy, dítě potřebuje povzbudit také v rozvoji své citovosti a prosociálnosti, a tedy ve schopnostech, po kterých s prohlubující se krizí západní společnosti sice čím dál častěji voláme, avšak v praxi z hlediska podpory zůstávají na okraji zájmů.

Hudba jako vzduch, který dýcháme

Milující rodiče hledají všestranný prostředek optimálního rozvoje svých dětí, a tedy něco, co by malého človíčka udržovalo při fyzickém zdraví, utvářelo ho rozumově, a zároveň ho i emočně spojovalo s jeho vlastním nitrem, s druhými lidmi, se vším, co ho obklopuje. Pokud by tento prostředek navíc v mozku rozvíjel ještě senzoricko-motorické reakce, představivost, paměť, fantazii a třeba i vůli, bylo by to přece skvělé! Ptáte se, zda podobný zázračný prostředek skutečně existuje? Ano. Od nejstarších časů. Už nejspíš tušíte. Jeho jméno je hudba. Světoznámý houslista Yehudi Menuhin o ní prohlásil, že je mateřštinou lidstva.

Bohužel autentické a kvalitní hudby v životě moderního člověka stále ubývá. Ještě před půlstoletím se běžně zpívalo doma i venku při mnoha pracovních činnostech, při společenských událostech a také při přechodových rituálech typu svateb, křtin a pohřbů. Co Čech to muzikant, říkávalo se dokonce o příslušnících našeho národa.

Dnes se zpívat stydíme a hrát povětšinou na nic neumíme. Hlavní příčinou je hudebně málo podnětné prostředí. Obklopeni nadměrnou, často nevkusnou, umělou hudební produkcí i všudypřítomným hudebním smogem, ať už z médií nebo ze zvukových kulis ve veřejném prostoru (restaurace, čekárny…), ztrácíme potřebu pokusit se o něco sami. U dětí pak souvisí zanikání přirozeného smyslu pro zpěv a hudbu nejvíc s tím, že je s touto oblastí přestalo seznamovat jejich rodinné prostředí. Selhávají hlavně maminky. Většina těch současných už dětem nezpívá.

Mámo, táto, zpívejte mi nebo mi to s hudbou zařiďte jinak!

Jenže, jak už bylo řečeno, děti hudbu potřebují. Jsou schopny ji vnímat ještě dřív, než se narodí. Známy jsou výsledky výzkumů prenatálních psychologů Davida Chamberlaina a Thomase Vernyho, které prokázaly, že dítě v lůně se hudbou dokáže uklidnit (nenarozené děti milují třeba Mozarta) nebo rozrušit (při hlučné agresivní hudbě stoupá jejich hladina stresového hormonu kortizolu). Po porodu miminka reagují na písně a skladby, s nimiž se seznámily v děloze - děti profesionálních muzikantů by mohly vyprávět a v hypnóze také často vyprávějí.

"Pozitivní vliv hudby na matky a jejich děti v období před i po porodu je jednoznačně prokázán. Společnost novorozeneckého lékařství podporuje iniciativy, které zprostředkovávají hudební zážitky ještě nenarozeným dětem. Každý z nás v nějaké formě hudbu potřebuje. Na počátku života lidská bytost prožívá nejdynamičtější období a jeho mozek prodělává bouřlivý rozvoj," vyjádřil se nedávno pro média primář olomoucké neonatologie Lumír Kantor, aby podpořil projekt České filharmonie zahájit pravidelné koncerty pro těhotné ženy a matky s malými dětmi (Více na http://www.ceskafilharmonie.cz - Česká filharmonie pravidelně připravuje též speciální programy pro starší děti a mládež.)

Zpívání rozradostňuje, posiluje, spojuje

Novodobé výzkumy prozrazují následující: Zpívání prohlubuje dýchání a okysličuje organismus. Posiluje krevní oběh a harmonizuje vegetativní systém. Zlepšuje imunitu, protože propojováním melodie, rytmu a tempa synchronizuje tělesné procesy. Zvyšuje fyzickou zdatnost a napravuje chybné držení těla. Při zpěvu dále dochází k aktivizaci mozkových částí účastných při vnímání a zpracovávání emocí. Při zpěvu zažíváme uvolnění a hlubokou relaxací. Zpívání je prevencí proti depresi, protože odbourává stres - vede k vyplavování serotoninu a oxytocinu, hormonů štěstí. Zpíváme-li s někým nebo ve skupině, dochází navíc k tzv. resonančnímu fenoménu neboli k sociálnímu souznění a k podpoře schopnosti vnímat druhé a snášet se s nimi.

Pro nejmenší děti spočívá přínos zpívání také v osvojování řečových dovedností a v nenápadném přirozeném vrůstání do kulturního dědictví vlastního národa i rodiny. Mimořádná důležitost je připisována zpěvu lidových písniček, které - podobně jako pohádky - na nevědomé úrovni automaticky posilují archetypální prožívání a zprostředkovávají univerzální moudrost platnou od nejstarších dob. Muzicírování se tak jednoznačně připisuje efekt tzv. salutogeneze - základní podpory celkového zdraví a odolnosti ruku v ruce s posilováním citovosti a empatie.

Rodiče se ptají: Co dělat, když k hudbě sami nemáme vztah?

Tak především, nejde jen o hudbu. Muzikálnost v dětech podporujeme také říkankami, hrami s prsty, tleskáním, bubnováním, podupáváním nebo tanečními aktivitami (včetně tance s miminkem v náručí).

Nejdosažitelnější, nejpřirozenější a u malých dětí nejoblíbenější formou hudebního projevu zůstává zpěv. Hudební pedagožka Alena Tichá v knize Učíme děti zpívat (Portál 2005) píše: "Jednohlasá písnička je dětskému vnímání nejbližší, zvláště dochází-li k němu u maminky v náručí. Svůj první hudební dialog pak dítě prožívá v bezpečí a příjemném citovém souznění."

Mimořádné je v tomto ohledu zpívání ukolébavek. Skutečně nejde o kvalitu hlasového projevu zpívajícího, nýbrž především o atmosféru chvíle, kdy ukládáme dítě ke spánku a broukáme mu do ucha jemnou melodii. Neurologové nás ujišťují, že pobrukování a zpívání působí na dítě jinak než obyčejná řeč, na rozdíl od ní uklidňuje, odbourává neklid a napětí.

Pokud máte jako rodiče problém překonat zábrany, nezbývá než zdůraznit: Jde hlavně o to prolomit bariéru vlastního studu a pocitu nezvyklosti. Jakmile to jednou zkusíte, pocítíte účinek zpěvu sami na sobě, je velmi pravděpodobné, že při každovečerním ukládání miminka postupně začnete dělat pokroky. Možná se nedopracujete k čisté melodii a školenému hlasu, ale ucítíte zvláštní uvolnění a radost ze sebepřekonání a z intimní chvíle s vaším děťátkem.

Autenticky, nebo z reproduktorů či sluchátek?

Hodně se diskutuje o tom, nakolik mohou být živý zpěv či hudba nahrazeny reprodukovanými. Názory se různí, ale v jednom panuje shoda: Aspoň nějaká hudba je lepší než žádná. V některých rodinách se při zvuku reprodukované hudby zpívá. Jinde se děti nechají přilákat na děj a vtip - oblíbené Hodiny zpěvu Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře ledaskde téměř zlidověly. Existují i speciální CD s písničkami opakujícími jméno dítěte ve zhudebněných příbězích všedního dne a v pohádkách. Svého času byla populární také řada CD Klasika před školou, původní projekt Rádia Classic FM - cyklus patnáctiminutových pořadů, které děti formou hry, aktivní spoluúčastí i poslechem na míru ušitých pohádek seznamovaly s nejznámějšími hudebními díly, pojmy z hudební teorie i se životy světových a českých skladatelů.

Fantazii a činorodosti se meze nekladou, jen zkusme dbát na to, aby reprodukovaná hudba zachovala aspoň základní pravidla náročnosti a vkusu pro dětské vnímání, vhodnou hlasitost a samozřejmě i délku. Věk dětí je podstatnou okolností. Opravdu vnímat reprodukovanou hudbu vydrží malé děti jen v řádu několika minut.

Dopřávejme dětem se světem hudby pravidelný kontakt

Zpívejme jim sami. Vítejme prozpěvování babiček. Když hledáme pro své dítě babysittera, nestyďme se zeptat: "A umíte něco zazpívat?"

Když dítě povyroste, poohlédněme se, zda v našem okolí není dostupný dětský sbor vedený laskavým sbormistrem či sbormistryní. Vypozorujeme-li u dítěte jen špetku hudebního zájmu a nadání, zvažme výuku na hudební nástroj. Průběžné osvojování muzikálních dovedností výrazně napomáhá se žádoucím formováním osobnosti a charakteru. Je prevenci dětských depresí a patologického chování. Dítě se cvičením a hraním učí zvládat stres, překonává sebe sama. Při komorní či orchestrální hře a při sborovém zpěvu nabývá ohleduplnosti a pěstuje si smysl pro týmovou spolupráci i odpovědnost za společné dílo. Seznamujme děti s kvalitní hudbou minulosti i současnosti. Pořizujme kvalitní nahrávky pro domácí přehrávání, choďme s dětmi na koncerty.

Obklopíme-li své dítě hudbou, vkládáme do něj semínko velkolepého potenciálu, který může růst a našeho potomka všestranně obohacovat po celý jeho další život, vlastně až do pozdního stáří. Výzkumy ukazují, že pozitivní efekt zpívání a hraní působí i jako prevence pocitů osamění a degenerativních změn v mozku v seniorském věku.

Použité a doporučené zdroje kromě těch uvedených v textu:
ČRo 6, pořad Hovory o vztazích, 24.června 2012: Proč potřebujeme zpívat? Host: Jiří Chvála, umělecký ředitel a sbormistr Kühnova dětského sboru
http://www.il-canto-del-mondo.de
http://www.gerald-huether.de/populaer/veroeffentlichungen-von-gerald-huether/texte/singen-gerald-huether/index.php
http://www.ecoproject.ch/Kraft_des_Singens/kraft_des_singens.html
Amadek K.: Singen als Lebenshilfe / Zur Empirie und Theorie von Alltagsbewältigung. Plädoyer für eine 'Erneuerte Kultur des Singens' , Waxmann Verlag, 2008
Slavíková M.: Psychologické aspekty hlasové výchovy žáků základní školy, ZČU, Plzeň, 2003

Vyšlo v internetovém magazínu MojeChytreDite.cz v listopadu 2012

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu