PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Děti do kufru aneb o střídavé výchově

Každým rokem se v České republice rozvádí přibližně 30 000 manželství. Pokud jde o manželství s dětmi, následují dohady o tom, jak bude vypadat péče o ně. Ve většině případů končí děti u matky a s otcem se vidí tak, jak setkávání vymezí soud. Mnoho otců si tuto situaci nechce nechat líbit a vznikají organizace, které hájí práva dětí z rozvedených rodin na oba rodiče. Jednou z nich je i občanské sdružení Spravedlnost dětem

"Státní struktury novým a spravedlivějším modelům porozvodové výchovy v českém státě nepřejí, ale veřejnost dává čím dál častěji najevo, že je u nás v této oblasti leccos shnilého a že je na místě změna přístupu," říká zmocněnec sdružení Spravedlnost dětem Luboš Patera. Právě tohle sdružení uspořádalo v rámci Evropského roku rovných příležitostí pro všechny velkou mediální kampaň nazvanou Týden pro střídavou péči, v níž představilo tento způsob sdílené péče jako jednu ze žádoucích variant vzájemných kontaktů dětí a jejich rozvedených rodičů.

"Střídavka" - spravedlivá a moderní

Z letáků kampaně i z představeného dokumentárního filmu by náhodný pozorovatel nabyl dojmu, že jde o nejelegantnější možné porozvodové řešení. Pravidelný střídavý pobyt dětí u matky a otce totiž zachovává dětem oba rodiče a oběma rodičům umožňuje děti bezprostředně vychovávat. Střídavá péče (neboli správným úředním a legislativním označením "střídavá výchova" - viz. rámeček) nebere dětem ani jednu příbuzenskou stranu a nedělá z nich polosirotky, a naopak umožňuje, aby zažívaly různost prostředí i vztahů a čerpaly z nich potřebné sociální zkušenosti v podmínkách dvou rovnocenných domovů. "Děti mohou lépe rozvíjet své schopnosti, když mají i nadále k dispozici oba rodiče a mohou se na ně obracet podle míry jejich dovedností a kompetencí. Rodičům tento způsob dělby o děti přináší pocit rovnosti i šanci pro oddych a seberealizaci," tvrdí Luboš Patera.

Nešlo to hned, ale zvykl jsem si

Poslechněme si, jak střídavku hodnotí dvanáctiletý Pavel, který už v ní čtyři roky žije v jednom severočeském městě: "Když se moji rodiče rozvedli, byla to pro mne velká rána. Nejdřív se pořád hádali a nějaký čas jsem bydlel s mámou v bytě její kamarádky a tátu jsem skoro neviděl. Pak se ale všechno nějak uklidnilo, a táta, který jako podnikatel hodně vydělává, mámě nabídl, že jí nechá náš starý byt. Sobě koupil jiný o pár stanic tramvaje dál a nabídl mi, ať u něho každých čtrnáct dní bydlím. Nejprve mi to připadalo bláznivé - to mám jako pořád přebalovat kufry? No, vlastně mi je zpočátku balili rodiče a se vším všudy si mě předávali jako balík. Měl jsem pokojík jak ve starém domě, tak i nový u táty, bylo to zvláštní. Ale tím, že jsem pořád chodil do stejné školy a mohl se stýkat s kamarády, jsem si nakonec zvykl. Sice bylo hloupé, že jsme už nebyli pohromadě jako rodina, ale s mámou i tátou zvlášť byl větší klid. Po dvou letech se táta znovu oženil a teď mám i malinkou mladší sestru. Máma je zatím sama, tedy se mnou. Nelíbí se jí, když od ní co čtrnáct dní odcházím, ale nic neříká, a vždycky se těší, až zase přijdu. A já se na ni taky těším. Ale na tátu a na tu jeho rodinu taky. Je to divný život a chvíli trvalo, než jsem si na něj zvykl, a třeba moji spolužáci z normálních rodin mi to vůbec nezávidí, ale já už si nestěžuji a jsem docela v pohodě. Svým dětem bych to ale takhle nezařídil, spoustu energie člověk ztratí cestováním a přeorientováváním se na jeden nebo na druhý domov."

Nejde o model pro všechny

Jako vše, co se týká mezilidských vztahů, je i institut střídavé výchovy velmi individuální. Vždy záleží na konkrétní rodinné situaci a na tom, jak ji lidé, jichž se týká, zvládnou.

Jedním ze základních předpokladů pro fungující střídavku je schopnost a ochota rodičů domluvit se na věcech týkajících se dítěte. Také samo dítě by mělo dobrovolně souhlasit s tím, že povede poněkud kočovný život. Čím jsou od sebe bydliště rodičů dále, tím bývá střídavá péče komplikovanější.

Rodiče by se měli umět shodnout žít v obdobném výchovném stylu a zachovávat dítěti v obou domovech podobnou rutinu (příprava do školy, kroužky, doba trávená u počítače, čas k ukládání ke spánku apod.). Střídavá výchova je dále náročná tím, že často vyžaduje schopnost improvizovat a ochotu vycházet si vstříc, stejně jako připravenost domluvit se o běžných provozních věcech (co dítěti koupit na sebe, kam ho poslat na tábor apod.) To, co bývá zdrojem nesvárů v kompletní rodině, bývá tady ještě mnohem citlivější.

Střídavá výchova se příliš nehodí pro děti hendikepované - například pro děti s lehkou mozkovou dysfunkcí či s poruchami soustředění. Ty potřebují pevné zakotvení a řád a změny spojené se střídavkou obvykle nesnášejí dobře.

Hlasy pro i proti

O tom, nakolik střídavá výchova zmírňuje škodlivý účinek rozvodu na dítě, se vedou diskuse. V praxi totiž bohužel není snadné, aby rodiče dokázali nadřadit blaho dítěte osobním sporům. Pokud nedojde k usmíření a spolupráce vázne, střídavka užitek nepřinese.

Je zjevné, že střídavá výchova je určena pro zralé a zodpovědné osobnosti, které chápou, že konec manželství partnery nevyvazuje z rodičovství a že není možné chtít od dítěte, aby jednoho z rodičů vytěsnilo ze své mysli. Sice platí, že udržování korektních a smysluplných vztahů mezi všemi členy rozpadlé rodiny urychluje porozvodovou adaptaci každého z nich, ale zdaleka ne vždy se daří držet emoce pod kontrolou.

Na co je třeba dát pozor

Spravedlnost z pohledu rodičů nemusí být totožná se spravedlností z hlediska zájmu dítěte. "Z hlediska rodičů se jeví jako spravedlivé, aby péče o děti byla půl na půl. To je ale pro dítě přínosné jen za předpokladu, že rodiče jsou schopni dobře spolupracovat a nehájí primárně svoje zájmy," říká dětský psycholog Jaroslav Šturma. "Pokud rodiče nejsou schopni se dohodnout, pravidelné přesuny se pro dítě stávají zátěží, neboť jsou spojeny s napětím a náročnou adaptací na rozdílný životní styl, postoje i hodnoty…"

Velkou roli hrají faktory věkové: "Pro menší děti mohou být nevyvážené změny prostředí dokonce rizikové," upozorňuje Dr. Šturma a radí, aby se rodiče snažili vnímat, jaký spontánní postoj má ke střídavé péči samo dítě. "Také u dospívajících je třeba respektovat jejich názor a vzít v úvahu jejich přání a potřebu stálosti životního prostředí a okruhu přátel," připomíná psycholog, který svůj názor opírá o bohaté zkušenosti z poradenství, klinické praxe i soudního znalectví.

Správný název pro střídavku

"Střídavka" je v naší zemi dostupná od r. 1998. Nejpoužívanějším běžným názvem pro tento typ porozvodového soužití rodičů a dětí je střídavá péče. Zákon ovšem takový výraz vůbec nezná a používá výhradně pojmu střídavá výchova. "Pojem ´péče´ neodpovídá ani duchu, ani smyslu zákona," vysvětluje Jaromír Jirsa, prezident Soudcovské unie ČR, a dodává: "Pojem ´péče´ je užší než pojem výchova a někoho vychovávat znamená víc než jen o někoho pečovat. Výchova v sobě sice zahrnuje péči, ale vedle ní ještě řadu dalších záležitostí - odpovědnost za chování dítěte, hospodaření s jeho majetkem, rozhodování o jeho současnosti či budoucnosti atd. Problém bývá v tom, že ´střídavka´ bývá někdy chápána spíše jako krátkodobá návštěva u druhého z rodičů, a nikoliv jako výchova se vším všudy! Nejde tedy jen o právnické hraní se slůvky."

Pro jistotu si znění Zákona o rodině připomeňme.
§ 25 říká následující:
Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176 občanského soudního řádu.
§ 26 je neméně důležitý:
(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.
(3) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.
(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.
(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.

Do běžného jazyka přeloženo jde o to, že opatrovnický soud vždy předchází soudu rozvodovému. Manželství muže a ženy s nezletilými dětmi nemůže skončit, dokud nenabude právní moci rozhodnutí opatrovnického soudu o úpravě poměrů po rozvodu. Pokud jsou tedy manželé zároveň rodiči nezletilých dětí, musí podat dva žalobní návrhy a absolvovat dvě soudní řízení - nejprve o úpravě vztahů k dětem a poté o vlastním rozvodu.

Pokud se rodiče dohodnou na tom, že dítě nepřejde do výhradní výchovy žádného z nich, nýbrž že ji budou sdílet v rámci střídavé výchovy, musí soud tuto jejich dohodu schválit. Poměry dítěte či dětí tak mohou zůstat podobné jako před rozvodem, jen se rozšíří do dvou bydlišť.

Vyšlo v časopise Rodiče 11/07

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt