PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Hlídání dětí do tří let věku: Velké téma současného rodičovství

Dokdy dítě potřebuje intenzivní péči matky, resp. rodičů, v domácím prostředí? Odkdy je schopno vstřebat pravidelný pobyt v institucionálním hlídacím zařízení? A jak je možné zohlednit problém rychlého zastarávání kvalifikace pro pracovní trh zároveň s potřebami dětí raného věku? Odpovědi na podobné otázky hledají v současné době mnozí rodiče, kteří zápasí se snahou sladit potřeby svého dítěte s těmi vlastními. Pro ty, kteří hledají jednoznačný návod, máme špatnou zprávu. Žádný takový neexistuje a řešení musí každý podle svých individuálních možností a podle svého svědomí najít sám.

Zůstat na mateřské, resp. rodičovské dovolené po několik let a přitom zcela přerušit kontakt s povoláním znamená v případě náročných kvalifikací zvýšené riziko budoucí nezaměstnanosti. Dnešní ženy už zpravidla nechtějí mateřství obětovat svůj profesní růst, a tak brzy po narození dítěte hledají způsoby, jak se po odborné stránce udržovat na úrovni nebo jak se dokonce vrátit zpět do práce. Řešení se nabízí ve větším zapojení otců do bezprostřední péče o děti a stejně tak i ve větší ochotě státu a zaměstnavatelů vyjít rodičům malých dětí vstříc.

V současné době je pro snazší kloubení pracovního a rodinného života k dispozici několik zákonných opatření. Některá z nich jsou využívána hojně (např. mateřská a rodičovská dovolená s rodičovským příspěvkem), další nejsou příliš známá (např. zákonný nárok na zkrácený úvazek pro rodiče s dětmi mladšími 15 let a těhotné ženy či přizpůsobení rozpisu směn při směnném provozu). A ještě jiná jsou vnímána jako ekonomicky nevýhodná, takže téměř nejsou využívána (rodičovská dovolená pro muže, čerpání neplaceného volna při ošetřování člena rodiny, zkrácení pracovní doby).

Chybí institucionalizovaná péče o děti do tří let. Je ale návrat k ní žádoucí?

Pracující rodiče miminek a batolat mohou v současné době volit mezi třemi placenými variantami hlídání dětí: státem garantovanými zařízeními jako jsou jesle či mateřské školy, soukromými zařízeními obdobného typu a soukromým individuálním hlídáním dětí.

V souvislosti se zavedením vícerychlostní rodičovské dovolené se uvažuje o rozšíření možností pro institucionalizované hlídání dětí mladších tří let. Názory na pozitivní konečný přínos takové změny se ale různí. Dětští psychologové připomínají, že dítě zhruba do tří let věku patří do péče rodiny, a to z důvodu svých specifických potřeb.

"V období do tří let věku je pro dítě nejdůležitější vztah s hlavní pečující osobou. Na tomto vztahu se dítě učí vše podstatné pro vztahy budoucí. Dítě prodělává největší vývojové skoky svého života, učí se mnoho věcí - ovládnout své tělo, svou řeč a také své představy. Vše co se v dítěti v této době probouzí, může zdárně probíhat pouze na pozadí intenzivního vztahu s nejbližšími osobami. Z tohoto důvodu - byť by byla institucionální péče sebelepší - nemůže působení rodiny a jejího hlubokého vztahového zázemí nahradit," tvrdí dlouholetá ředitelka mateřské školy Táňa Smolková, která varuje před tím, aby rodiče o umístění svého batolete do jeslí nebo jiné péče cizí osoby rozhodovali jen na základě povrchních informací. "Zůstává otázkou, nakolik jsou dnešní rodiče pro posouzení skutečných potřeb svého dítěte vůbec vybaveni. Neřešme proto jen otázky institucionálního hlídání jako takového, nýbrž především celkovou koncepci výchovy a hodnot, k nimž má naše snažení směřovat," říká Táňa Smolková.

Socioložka Radka Dudová to vidí jinak: "Nesouhlasím s nastolením diskuse v duchu neřešitelného dilematu: buďto matka jde do práce, a dítě tudíž vychovávají cizí osoby, nebo matka zůstane doma, a dítě je tudíž v její péči. V českém prostředí jsme bohužel svědky vyhrocování tohoto problému na neúnosnou úroveň. Výsledkem je obviňování a stigmatizace matek, které jdou do práce před třetími narozeninami dítěte. Vždyť ale i matky, které pracují, tráví se svým dítětem přibližně polovinu jeho bdělého času, a to nepočítám dovolenou či eventuální možnost zkráceného úvazku. Pokud se zbylý čas rozdělí mezi otce dítěte, babičky a další osoby z rodiny a mezi pobyt v kvalitních jesličkách či školce, má podle mého názoru dítě ideální podmínky pro rozvoj." Podle Radky Dudové jde především o to, aby byly zajištěny podmínky, které by umožňovaly naplnění potřeb dětí i dospělých: "Stát dosud štědře podporoval dlouhodobou nepřítomnost matky na pracovním trhu, opomíjel ale všechny ostatní možnosti a potřeby slaďování. To se ukazuje jako dlouhodobě neudržitelné, ať už z hlediska státní kasy, nízké porodnosti nebo perspektiv žen na pracovním trhu."

Je třeba více zapojit muže

Na podzim 2007 uspořádalo oddělení Gender a sociologie při sociologickém ústavu AV ČR konferenci nazvanou "Rodičovská práce nebo rodičovská dovolená?", jejímž tématem bylo mimo jiné i férovější rozdělení rodičovských povinností mezi muže a ženy. To z našich politiků výrazně podporuje např. bývalý premiér a stávající eurokomisař Vladimír Špidla, který jako skvělý příklad efektivního vyřešení palčivých otázek rodinné politiky rád uvádí Island.

Islandská vláda provedla zásadní reformu v roce 2000 právě v návaznosti na zjištění, že islandští muži se téměř neangažují v rodinné péči. Byl proto zaveden tzv. princip 3x3, a totiž vymezení času na plnění rodičovských povinností v raném věku dítěte do tří měsíců pracovního volna pro matku, tří měsíců pro otce a tří dalších měsíců dle dohody mezi nimi, vždy s výplatou 80% původního platu. Reforma splnila očekávání. Dnes to již na Islandu vypadá tak, že až 90% mužů si své 3 měsíce vybírá, a i když ty volitelné tři zůstávají převážně na ženách, podmínky na trhu práce pro ženy i finanční situace rodin se výrazně zlepšily a muži se celkově mnohem více zapojují do péče o děti. Také stoupla porodnost.

Pomohlo by podobně razantní řešení i v naší zemi? Nejspíš ano, zůstává ale otázkou, zda by vůbec bylo proveditelné, když jako společnost stále tak hluboko vězíme v silných stereotypech: "České ženy tráví neplacenou prací v domácnosti o 2,55 hodin denně více než muži a rovněž musí v nesrovnatelně vyšší míře než muži řešit otázku harmonizace práce a rodiny. Jejich skutečná či předpokládaná odpovědnost za péči o rodinu je jednou z hlavních bariér jejich uplatnění na pracovním trhu," připomíná socioložka Radka Dudová.

Důležitost informovaných rozhodnutí

Při všech pokusech o reformu a hladší možnosti slaďování je zapotřebí vycházet z faktu, že dynamika současné společnosti při stávajícím žebříčku hodnot je nastavena ve prospěch výdělku. "Když postavíte lidi před volbu ´kariéra nebo rodičovství´, vyberou si častěji kariéru," zdůrazňuje Vladimír Špidla a dodává: "Stát ale musí vycházet z předpokladu, že rodičům přesto jde o blaho dětí a že jsou na posouzení potřeb svých potomků dostatečně vybaveni. Neboli okolnosti v demokratickém systému je zapotřebí nastavit tak, aby si každý mohl vybrat to, co mu nejlépe vyhovuje."

S hromadným návratem k jeslím nebo školkám pro děti do tří let se ale nepočítá: "Institucionalizovaná péče o nejmenší děti není žádoucí, a tak lze očekávat spíše postupné rozšiřování miniškolek při firmách i univerzitách a podporu akreditovaných poskytovatelů rodičovské výpomoci, což v praxi bude znamenat, že šikovné matky se vztahem k dětem projdou patřičným školením a poté budou moci přijmout do péče i určitý počet jiných dětí, např. ze sousedství. Přibude rovněž apelů na zaměstnavatele, aby i oni přispěli k lepšímu slaďování rodičovství a práce zaváděním snížených úvazků a celkově vstřícnějším přístupem ke sdílení rodičovských povinností mezi ženami a muži," říká ředitel oddělení sociální politiky, sociálních služeb a rodinné politiky při Ministerstvu práce a sociáních věcí Marián Hošek.

Informovanost rodičů o potřebách nejmenších dětí by do budoucna v každém případě měla být vyšší než je v současné době. Možnost volby by totiž měla jít ruku v ruce s posilováním rodičovské zodpovědnosti. Doufejme, že stávající diskuse o lepších možnostech slaďování práce a rodiny povede na celostátní úrovni k rozšíření potřebné osvěty a poradenství, aby rozhodování rodičů o návratu do práce a umisťování nejmenších dětí do péče mimo domov bylo co možná nejkvalifikovanější.

V ČR chybí jesle i školky

V průběhu devadesátých let došlo k významnému poklesu počtu jeslí a v současné době jich je na celém území ČR jen asi 60. Poplatky ve státních či obecních jeslích se velmi liší, zpravidla se pohybují ve výši 800 - 4.500 Kč za měsíc (v Praze v průměru okolo 2000 Kč měsíčně). Poptávka po nich je větší ve velkých městech, kde se kvalifikovanější ženy vracejí dříve do práce. Poptávka je do značné míry sociálně podmíněná. Nejčastěji jesle využívají buď vysoce kvalifikované ženy (s vysokými či vyššími příjmy) nebo naopak ženy samoživitelky, které se z nejrůznějších důvodů nespokojí se sociálními dávkami. Při nedostupnosti veřejných jeslí mohou rodiče zejména ve větších městech využít služeb soukromých zařízení péče o děti. Ta jsou zpravidla kvalitní, ale také nepoměrně nákladnější - za celodenní provoz rodiče zaplatí okolo 10 000 Kč měsíčně.

Síť mateřských škol je v ČR poměrně rozsáhlá a rodiče jich velmi často a rádi využívají (do školky chodí okolo 86 % dětí ve věku od 3 do 6 let). Ani zde ale není poptávka uspokojena.

Zdroj: SÚ AV

Zaměstnavatelé nejsou dostatečně flexibilní

Pracovní trh v ČR je stále zbytečně rigidní, co se týče uspořádání pracovní doby. 93 % zaměstnaných žen a 98 % mužů ve věku 25-55 let pracuje na plný úvazek. Pouze 28 % mužů a dokonce jen 16 % žen má možnost spolurozhodovat o své pracovní době. Zkrácené pracovní úvazky nejsou zaměstnavateli příliš nabízeny a jsou jimi vnímány jako neekonomické. Zároveň nejsou v současné době příliš výhodné ani pro zaměstnance a zaměstnankyně. Podle ekonomických propočtů je průměrný hodinový výdělek při částečném úvazku roven 55-90 % hodinového výdělku při plném pracovním úvazku.

Výhodnější než částečný úvazek může být pro zaměstnané rodiče pružná pracovní doba. Tato forma organizace pracovní doby je aplikována především u vedoucích a řídících pracovníků, kterými jsou většinou muži. Ve skutečnosti tedy nepřispívá k účelnému kloubení práce a rodiny, neboť tito muži ji pro daný účel zpravidla vůbec nevyužívají.

Další možností flexibilizace práce je práce z domova. Přestože tato forma může být vhodným prostředkem pro skloubení práce a rodiny, některé výzkumy ukazují, že při této formě práce nebývá respektována pracovní doba a lidé pak obvykle pracují ještě déle (cca 44-50 hodin týdně), než by tomu bylo, kdyby pracovali přímo v podniku či firmě. Při práci z domova s využitím PC převažují ze tří čtvrtin muži. Při práci z domova bez užívání PC činí podíl mužů a žen rovnou polovinu a tato práce patří v současnosti k sociálně a ekonomicky nejrizikovějším typům pracovní činnosti.

K dalším v ČR velmi málo rozšířeným možnostem nestandardní organizace pracovní doby patří sdílení pracovního místa a osobní účty počtu hodin.

Zdroj: SÚ AV

Související materiály:

článek Sociální reforma: Rady pro rodiče)

anketa Hranice tří let: přirozená potřeba, nebo dogma?

Vyšlo v časopise MIMINKO 2/2008