PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Kdo pohlídá vaše batole?

První tři roky života dítěte představují mimořádně zranitelné období. Právě v této době si dítě vytváří první nosné mezilidské vazby, jejichž kvalita ovlivní i další podstatné vztahy jeho života. Nejmenší dítě navazuje ke konci prvního roku primární citovou vazbu s nejbližší pečující osobou a kromě toho je schopno ve svém omezeném světě rozvinout ještě nanejvýš dva další "intenzivní" vztahy se svými pečovateli. Konečný součet "tři" tak možná dává odpověď na otázku, zda je možné, aby kromě matky a otce o malé děti úzce pečoval ještě někdo další. Někdy totiž není vyhnutí. Rodiče se potřebují vrátit do práce a ochotné babičky nejsou vždycky k mání. Za jakých okolností lze svěřit naše nejmenší "do cizích rukou" s klidným svědomím?

Kompromis je možný

"Odloučení od rodičů představuje pro malé děti velký stres, ale z hlediska vývojové psychologie se není třeba obávat tělesného či duševního poškození, pokud způsob péče zohledňuje základní dětské potřeby," říká psycholožka Karin Grossmann, zabývající se výzkumem raných mezilidských vztahů na Univerzitě v Regensburgu.

"Klíčová je osobnost člověka nahrazujícího primárního pečovatele, nejčastěji matku," tvrdí Lieselotte Ahnert, která vztahy mezi rodiči, dětmi a cizími pečovateli zkoumá v rámci výzkumů při Berlínské Univerzitě. "Pokud si rodiče dají tu práci a dokáží dítěti najít vhodnou chůvu nebo jesle splňující potřebná kritéria, nemusejí se obávat ani toho, že by cizí hlídání oslabilo sílu vazby mezi nimi a dítětem."

"Velká studie, provedená nedávno na dané téma v USA, prokázala, že zejména do roku a půl věku dítěte by jedna cizí pečující osoba měla mít na starost maximálně tři děti, jinak hrozí narušení přilnutí," zdůrazňuje mnichovský dětský psychiatr Karl-Heinz Brisch. Tento lékař zároveň kritizuje absenci mužů v institucionální výchově nejmenších dětí: "Žijeme v době produkující osamělé matky a mužští vychovatelé by mohli mezeru po otcích aspoň částečně zaplnit."

Na co je třeba myslet, než dítě odevzdáte

Snažte se citlivě odhadnout zralost dítěte a do cizí péče je svěřte opravdu až tehdy, kdy je schopno se od rodičů odloučit. Míra přizpůsobivosti bývá u různých dětí různá. Každé dítě potřebuje jiný čas, aby si na cizí péči zvyklo. Pokud některé dává dlouhodobě najevo, že se v nových okolnostech necítí dobře (projeví se to např. vytrvalým pláčem nebo zvýšenou srdeční aktivitou), pak je zapotřebí to respektovat a dítě v novém prostředí neponechat za každou cenu. Výrazně napomáhá, pokud si dítě na novou situaci zvyká postupně, v začátcích za přítomnosti primární pečující osoby. Vždy zvažte také to, v jaké intenzitě dítě do cizí péče svěříte. Děti vám své limity opět dají najevo svým chováním. A nezapomínejte, že nemocné děti potřebují pokud možno péči rodičů, a to i přesto, že některé hlídací agentury nabízejí za zvýšený poplatek i hlídání v nemoci.

Jde spíš o nouzové řešení

Přestože v poslední době s rostoucím důrazem na rovné příležitosti žen a mužů všeobecná benevolence vůči svěřování nejmenších dětí do péče cizím osobám stoupá, možná rizika je zapotřebí připomínat. Také Bengt-Erik Andersson, švédský pečovatel, by nejmenší děti přece jen raději viděl v péči rodiny. Jako optimální řešení zmiňuje současné poměry ve své zemi: "Švédský stát vyplácí v prvním roce života dítěte jeho matce nebo otci 80 % mzdy a ještě v následujících letech má rodič možnost vrátit se do domácnosti, pokud to dítě z nějakého důvodu potřebuje. Ušlou mzdu i tehdy hradí stát. Rozhodně je to levnější, než případná pozdější náprava poruch zdraví nebo chování dětí, jimž se v choulostivém věku potřebné péče uvnitř rodiny nedostalo."

Pokud péče cizí osoby využíváte, snažte se čas, který s dítětem jako rodiče trávíte sami, prožívat v harmonii a s plným nasazením.

Použitá literatura: Psychologie Heute, leden 2005

Vyšlo v časopise Aperio II/2006

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti