Když dítě nechce jíst
Jak k jídlu, tak k dílu, praví známé přísloví. I když nelze paušálně tvrdit, že ti, kdo si nepotrpí na kulinářské radosti, jsou i méně zdraví a výkonní, problematické chování nejmenších členů domácnosti v souvislosti s příjmem potravy patří k hlubokému zdroji rodičovského trápení. Tím spíš, je-li spojeno s nižší hmotností, malým vzrůstem nebo dokonce vyšší nemocností dítěte
Většina dětí, které nejedí s chutí nebo jídlo odmítají, prospívá naprosto normálně a upřímně řečeno, ony samy obvykle žádný problém nemají. Jenže dospělí to vidí jinak: "Nezájem o jídlo značí neduživost, a to bychom se na to podívali, abychom do tebe, ty zlobidlo jedno, aspoň pár lžic nedostali! A víš co, jestli to pěkně nedojíš, zajdeme za panem doktorem aby poradil, co s tebou!"
Řešíte-li právě obdobnou situaci, ale vaše dítě nemá žádné zjevné zdravotní ani duševní problémy, s návštěvu odborníka vyčkejte. Zbytečně neriskujte, že téma stravování získá ve vaší rodině přídech dramatu. Začarovaný kruh nekonečného vyjednávání a špatné nálady na obou stranách vzniká v tomto případě mimořádně snadno, a čím více budete dítě nutit, tím menší chuť k jídlu bude mít. Vykopete-li válečnou sekyru, může to být na dlouho. Dítě se vůči vám prostřednictvím stravy vymezí a jeho hlavní zbraní bude s velkou pravděpodobností právě odmítání jídla.
Co lze udělat pro šťastnější chvíle u stolu
Děti potřebují pořádek a řád. Snažte se, aby čas k snídani, obědu i večeři přicházel s pravidelností a aby se dítě u jídla nerozptylovalo jinými činnostmi nebo ději (tabu by měly být např. zapnutá televize, hračky po stole apod.).
Miminka a batolata potřebují stravu odpovídající svému věku. Nevyžadují ještě chuťovou variabilitu, a pokud je v raném dětství ochráníte před výraznými chutěmi získanými nevhodným slazením nebo kořeněním, jednou vám poděkují, a to nejen kvůli lepšímu stavu svých zubů a zažívání.
Přesto - pokud to jde - přání svého dítěte respektujte. Když např. v batolecím věku projeví zájem o něco z toho, co konzumují dospělí, zvažte, zda to opravdu patří mezi "nepřijatelné" potraviny, nebo zda to můžete speciálně pro dítě upravit (tj. např. připravit nesolenou variantu), a dejte dítěti ochutnat. Může se stát, že vám právě touto formou sdělí, že ji již nepřeje mixovat vše na kaši a touží po tuhé stravě v kouscích.
Do misky dávejte jen malé porce. Raději ať si dítě přidá, než aby si zvyklo nechávat pravidelně zbytky. Berte na vědomí, že malé děti obvykle dobře vědí, kdy mají dost. Pokud odvracejí hlavičku a další sousta odmítají, nenuťte je. Nedělejte vědu ani z toho, když dítě občas nedojí nebo z důvodu nezájmu nebo nechuti jeden chod úplně vynechá.
Odmalička dbejte na pěkné stolování. Jakmile se dítě udrží ve vlastní stoličce, dopřejte mu ji, stejně jako jeho vlastní stálé místo u stolu.
A nezapomínejte, že přiměřená svoboda u jídla je zároveň účinnou prevencí poruch příjmů potravy. Stravovací potřeby a možnost jejich sebevyjádření představují důležitou součást osobnosti dítěte. Respektování jeho vůle přispívá k vytváření zdravého sebevědomí.
I tato skutečnost má ovšem svoji míru - vymezovat hranice toho, co se smí a co ne, musíme jako rodiče samozřejmě i v případě stravování. Je např. mimořádně důležité, aby si dítě v mezičasech nezvykalo konzumovat "jalovou" náhražkovou stravu (piškoty či jiné keksy, instantní kaše, sladké nápoje) a aby při jídle nebylo v nepatřičném centru pozornosti ostatních stolovníků.
|
Kdy se poradit s odborníkem?
O skutečných poruchách příjmu potravy malých dětí se mluví obvykle tehdy, když dojde k vzájemnému propojení fyzických a psychických potíží spojených s příjmem potravy a když problémy trvají déle než měsíc. Ve hře bývá celá řada faktorů, od individuálních přes rodinné až po společenské. K varovným signálům patří situace, kdy dítě k nakojení/nakrmení potřebuje více než tři čtvrtě hodiny a když poté za dobu kratší než dvě hodiny dává opět najevo neklid z hladu, přitom ale není schopno normálně jíst.
Fyzické poruchy příjmu potravy bývají nejčastěji způsobeny nefunkční látkovou výměnou, nesnášenlivostí některé složky potravy či poruchou ústní motoriky. Při podezření na některý z těchto problémů je zapotřebí ihned kontaktovat lékaře.
Velice často stojí ovšem v pozadí problematického chování dítěte u jídla důvody psychologické. K nejčastějším patří dusná a konfliktní atmosféra v prostředí, kde dítě vyrůstá, ať už z důvodu nesouladu mezi rodiči nebo z důvodu disharmonického vztahu jednoho z rodičů (zvláště matky) k dítěti. O chuť k jídlu může dítě paradoxně připravit i neúměrná péče a ochranářské chování dospělých. Všechny tyto důvody mohou působit skrytě, protože nebývají vždy uvědomělé.
Než tedy s dítětem v případě potíží vyrazíte k odborníkovi, zkuste objektivně zhodnotit vaši situaci. A najdete-li zdroje potíží, které můžete ovlivnit, pokuste se o to.
Buďte dítěti příkladem
Jako u všeho v životě, i u jídla platí, že na dítě máme velký vliv svými vlastními postoji a chováním. V rodinách, kde společné stolování a radost z jídla patří ke každodennosti, děti obvykle nezlobí.
Zároveň platí, že k oblasti stravování nejmenších dětí se váže celá řada nesprávných stereotypů, které, pokud si na ně nedáme pozor, mohou pořádně zkomplikovat život i nám samotným. Navzdory všemu zmatku, který s sebou život s malým dítětem nese, dbejte na vlastní vyvážené stravování. Nedojídejte po dětech zbytky (je to typický častý zdroj nadbytečných kalorií). A také: Neberte si případné nechutenství svých potomků osobně. Pro zpestření a změnu občas třeba zkuste pojíst jinde než doma - báječně se hodí nějaká babyfriendly hospůdka nebo, za pěkného počasí, třeba i piknik pod širým nebem.
|
Nejčastější problémy a možnosti jejich řešení: 1. Dítě odmítá jídlo a/nebo "vyvádí" Například plácá do misky s jídlem ručkou nebo, pokud již zkouší jíst samo, rozhazuje jídlo všude okolo. "U menších batolat obvykle nejde o zlý úmysl, zkrátka jen experimentují, a je zapotřebí jim to do značné míry umožnit, aby se co nejdříve naučila samostatně používat lžičku a jíst.," říká americká vývojová psycholožka Aletha Solter, poradkyně s mezinárodní působností (více na www.awareparenting.com). Připomíná, že je třeba dbát také na pohodlí dítěte u jídla a na přiměřené množství jídla. "Do speciální stoličky dáváme dítě opravdu jen na dobu krmení a do misky dáváme jen malé porce, pokud možno lákavě a pro dětskou dosud neohrabanou ručku pohodlně upravené." Od větších batolat se nerozpakujeme vyžadovat slušné stolování ("u jídla se nesrká", "nevstává se od stolu, dokud se nedojí" apod.) 2. Dítě odmítá jíst některou žádoucí (obvykle "zdravou") potravinu Nejčastěji se to bohužel týká zeleniny. Je prokázáno, že některá batolata ji začnou zuřivě odmítat zhruba na 15. měsíci, tedy v době, kdy z vývojového hlediska začínají rozvíjet vlastní autonomii. "Nesnažte se vnutit dítěti jeho neoblíbenou potravinu násilím," varuje Aletha Solter. "Buď ji zkuste nahradit jiným druhem, nebo ji do jídla skryjte v neobvyklé podobě, např. rozmixované. Nebo prostě několik dní počkejte a pak ji zkuste nabídnout znovu. Pokud dítě ´dělá problémy´, nekomentujte to zbytečným množstvím slov. Čím neutrálnější postoj zaujmete, tím větší je pravděpodobnost, že dítě dříve či později onu potravinu vezme na milost." 3. Dítě vykazuje symptomy závislosti na sladkém a/nebo má sklony k nadměrné hmotnosti Tento problém se může vyskytnout dokonce již u miminek, zvláště nekojených. Obvykle k němu přispějí samy matky tím, že každé zaplakání nebo nespokojenost zkoušejí utišit přiložením k prsu, resp. lahvičkou. "Podobné vzorce chování mohou vést k závislosti už u nejmenších dětí," varuje Aletha Solter. "Pohlídejte si chvíle, kdy se vaše miminko dožaduje jídla jen ze zvyku, aniž je přitom již rozrušeno, a zkuste jeho pozornost odvést jiným směrem. Pokud začne plakat, chovejte je v náručí a konejšivě mu vysvětlujte, že na jídlo nyní není ten správný čas. Důležitým předpokladem je, že vaše dítě zcela určitě není hladové a že také vy máte dobrou náladu, takže dítě navíc nestresujete vlastním napětím." U starších dětí je třeba chvíle silné chuti na sladké rozptýlit zajímavější činností (batolata snadno nechají svou pozornost strhnout jiným směrem). Ideální obranou je, když sladkosti a jiné nežádoucí potraviny prostě vůbec nemáte doma, resp. je nahrazujete zdravějšími variantami (dušené nebo sušené ovoce apod.). |
Vyšlo v časopise MIMINKO 3/2008
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
