Když dítě nevysvětlitelně nepřichází
Ačkoliv se dnes nejčastěji hovoří o tom, že příčina neplodnosti je ve fyziologických poruchách či poškozeních nebo v nízké efektivitě pohlavních ústrojí žen i mužů, ve hře zůstává i fenomén tzv. psychické neplodnosti. Vstupuje na scénu v případech, kdy z lékařského hlediska po provedení všech potřebných vyšetření početí nic nebrání, avšak těhotenství přesto nenastává.
Všichni jsme už o takových případech slyšeli nebo jsme se možná s problémem i sami potýkali: Manželský nebo partnerský pár od začátku svého soužití hovoří o tom, že jednoho dne se možnosti počít dítě určitě otevře. Na rodičovství se těší. Svou plodnost ale po nějakou dobu regulují antikoncepcí, protože zbývá dokončit vzdělání, pořídit byt, zakotvit v profesi, uskutečnit cestovací sny…
Pak čas na dítě konečně přijde, antikoncepce se vysadí, milostný život získá nový rozměr - a ono nic. Podobné to bývá i při plánování dalšího dítěte.
Měsíc za měsícem přichází zklamání s každou další menstruací. Trvá-li tento čas déle než rok, doporučí se páru lékařské vyšetření. Pokud se při něm žádný zdravotní zádrhel nenajde, zbývá práce s psychikou.
Přestože přesnější vědecká zkoumání možných souvislostí mezi duševními faktory a neplodností jsou teprve v začátcích, o možných souvislostech neplodnosti a - zejména ženské - psychiky není pochyb. Nedochází ovšem k souladu v názorech, kde a jak tento problém přesně vzniká a jak ho řešit.
Odborná pomoc, nebo svépomoc?
O tom, že psychika ve snaze o početí dítěte hraje velkou roli, svědčí mnoho příkladů. Například páry, kterým se spontánně narodilo jejich vlastní miminko poté, co jiné dítě adoptovaly, nebo co se myšlenky na rodičovství naopak vzdaly.
Psychoanalyticky orientovaní vědci nebo lékaři pracující v oblasti tzv. psychogynekologie či psychosomatiky hledají spojnici na příklad mezi neplodností a nevědomými faktory jako odmítáním mateřství, které může mít původ v komplikovaném vztahu ženy s její matkou, ve faktické neochotě ženy vdát se milované profese, v zatajovaném zneužívání v dětství, ve strachu o krásu vlastního těla nebo třeba v dosud nezpracované manželské nevěře. Mnohé však zůstává na bázi spekulací.
Profesorka Anke Rohde pro gynekologickou psychosomatiku z Bonnu v této souvislosti zdůrazňuje, že podle její zkušenosti nejsou pacientky vyhledávající její ordinaci pro nechtěnou neplodnost neurotičtější než ty ostatní. Ani nevykazují nějaké podstatné nápadnosti ve svých osobnostech či okolnostech života.
Problém psychické neplodnosti paradoxně může dle paní profesorky vznikat až v důsledku situace, v níž se tyto ženy ocitnou, když těhotenství nepřichází dostatečně brzy v naplánované době. Rázem jsou totiž pod obrovským tlakem a napětím, ať už své vlastní psychiky, nebo okolí. Je tomu tak především proto, že početí potomka je naší na výkon zaměřenou společností vnímáno jako jakási "schopnost", jejíž nenaplnění je spojeno s celou řadou předsudků.
Vzniká tak specifická životní krize, které se před časem podrobněji věnovala německá studie nazvaná "Heidelberger Kinderwunsch-Sprechstunde" (volně přeloženo: Heidelberská poradna pro plánované rodičovství). Studie se v letech 1994 až 2000 zúčastnilo 1000 párů plánujících zatím marně početí a využívajících nebo nevyužívajících při tom i lékařských či terapeutických konzultací.
Výsledky prozradily, že ač terapeutická nebo poradensky orientovaná práce na stresu z nepřicházejícího těhotenství sice podstatně přispěla ke zmírnění tohoto stresu, ke zlepšení statistik početí v důsledku podpůrných konzultací zjevně nedocházelo. Jak u párů potýkajících se s neplodností svépomocí, tak u párů navštěvujících odborníky se nakonec úspěšné překonání neplodnosti týkalo jen zhruba 25% případů.
Jak nepodlehnout panice a zachovat pokud možno chladnou hlavu?
Zdá se, že na páry s nevysvětlitelnou neplodností nakonec nejvíc práce čeká v jejich osobním přístupu a postojích.
Na prvním místě by mělo být zacházení s otázkou, nakolik je příchod dítěte pro pár skutečně rozhodující. Určuje přání založit rodinu všechna ostatní? Vznáší se bez dítěte ve vzduchu pocit, že život ztrácí smysl? A proč vlastně dítě tolik chceme? Jak jeho příchod nebo naopak nepřítomnost mění naše sebepojetí, sebevědomí, identitu? Pokud pár dojde k závěru, že rodičovství je alfou a omegou jeho společného života, je na místě zapřemýšlet o umělém oplodnění, resp. v případě jeho neúspěchu o adopci. Existuje však i možnost vědomého rozhodnutí pro bezdětný život, a to tím spíše, čím více má člověk toužící po dítěti, např. v rámci své profese, možnost uplatnit rodičovské kvality jiným způsobem (např. prací s dětmi v rámci učitelství apod.). Rozhodující je i schopnost vymezit se vůči tlakům a stereotypům vůči bezdětnosti přicházejícím z okolí.
To je všechno hezké. Jenže co když si bez vlastního dítěte připadáme méněcenní?
Bohužel jde o častý případ, zejména u žen. Jenže zároveň platí, že připadá-li si pár nebo jednotlivec bez dítěte skutečně méněcenný, problémy se sebevědomím příchod miminka obvykle stejně nevyřeší. V případě déle trvající neschopnosti vypořádat se s bezdětností buď adopcí, nebo vědomým rozhodnutím pro bezdětný život je proto na místě vyhledat kvalitní terapii zaměřenou na sebepoznání, která by vedla ke srozumitelné inventuře osobnosti i dosavadního života a k hledání stabilnější identity.
Příchod dítěte nikdy není řešením problémů muže a ženy jednotlivě nebo jako páru, které mají svoji jinou příčinu. Miminko neodstraní nespokojenost s vlastním osudem, partnerské problémy, sociální izolovanost ani případné úzkosti či deprese mající svůj původ jinde než v myšlenkách na rodičovství. Už jen odvaha vstoupit do procesu psychoterapie sama o sobě a zahájení pravidelných sezení může přinést nové cenné podněty, které odvedou hlavní pozornost od po čase často až nutkavého zkoumání příčin vlastní bezdětnosti, otevřou cestu k nové životní perspektivě v radosti a optimismu, a kdo ví, s ní možná i k vytouženému rodičovství.
Doporučený a použitý zdroj:
http://www.urbia.de/magazin/kinderwunsch/ungewollt-kinderlos-kinderfreies-leben?
Vyšlo v časopise Rodiče
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
