Mámo, táto, obejmi mě
Stejnojmenný dokument Veroniky a Martina Müllerových o dětské psycholožce Jiřině Prekopové a její terapii pevným objetím (TPO) odvysílala Česká televize krátce před Vánoci. Film zachycuje mimo jiné velmi intimní chvíle z průběhu terapií. Jedna scéna, týkající se léčby autistického chlapce, následně vyvolala diskusi mezi terapeuty i rodiči: Je TPO bezpečnou a efektivní terapeutickou metodou?
Oslovila jsem v souvislosti s kauzou rodiče onoho autistického chlapce a požádala je o komentář. A poprosila jsem o vyjádření také dva odborné spolupracovníky časopisu Děti a my: Jak dokument "Mámo, táto, obejmi mě" hodnotí? Jak vnímají terapii pevným objetím podle Jiřiny Prekopové?
Manželé Andělovi:
Negativní diskuse nad filmem nás překvapila. Jsme rodiče, kteří podstoupili terapii pevným objetím podle dr. Prekopové. Ukázky z ní se objevili ve filmu.
Máme dvě děti, starší syn je zdráv, zatímco s mladším byly již od útlého věku problémy - byl hyperaktivní, nenavazoval oční kontakt, nereagoval na své jméno, nevyhledával fyzický kontakt a málo verbálně komunikoval. Po složitém stanovení diagnózy dětský autismus jsme hledali, co by mu mohlo pomoci, protože problémy se stupňovaly. Na doporučení jsme si přečetli knížkuMalý tyran od dr. Prekopové, kde jsme se poprvé dozvěděli o pevném objetí. Zkoušeli jsme objímat syna při jeho stále častějších záchvatech a zpočátku nám to pomáhalo. Později se to již nezdálo tak účinné, proto jsme se rozhodli kontaktovat odborníky. Dozvěděli jsme se o Centru pro rodinu a sociální péči, které pořádalo pobyty, na nichž se pevné objetí praktikovalo pod dohledem zkušených terapeutů. Dr. Prekopová se po setkání a rozhovoru s námi rozhodla, že bude naši terapii osobně řídit. Zároveň jsme svolili s natáčením dokumentu s tím, že by mohl pomoci i ostatním. TPO nám velmi pomohla, změnila nám všem život. Od té doby, co jsme ji podstoupili, se chování syna zásadně změnilo - jeho hyperaktivita se značně zmírnila, začal navazovat citový vztah, projevoval radost i smutek, začal lépe komunikovat s ostatními lidmi. Mohli jsme začít žít jako "normální" rodina - trávit společně volný čas a prožívat radostné chvíle s oběma dětmi. Bylo by to na delší povídání, shrňme to krátce: TPO upevnila pouto mezi námi, obnovila se naše vzájemná láska.
PhDr. Václav Mertin:
Filmový dokument snad nemá nabízet pečlivě připravenou instruktáž k provádění terapie. Na druhé straně tvůrci dokumentu riskují, že právě autentická vybočení z průběhu terapie či zachycené nedostatky budou pokládány za charakteristické pro konkrétní terapii. Bylo jen na tvůrcích, aby rozvážili, zda veřejnost bude chápat terapii pevným objetím ve všech souvislostech života a práce paní Prekopové, nebo jestli se zaměří pouze na to, že maminka zareagovala na kousnutí třesením hlavy chlapce.
Příčinu autismu dosud nikdo nezná. Rozhodně není způsoben nedostatkem lásky, na vině jsou podle všeho narušení v biologické oblasti. Veškerá pomoc je zatím spíše hledání a zkoušení. Život konkrétního dítěte však utíká mnohem rychleji než poznání odborných disciplín. Je tedy jen logické, že rodiče hledají účinnou pomoc všude a podle svého názoru. To, že bych jako psycholog pro svého autistického vnoučka nezvolil terapii pevným objetím, neznamená, že bych ji odmítal a rozmlouval těm rodičům, kteří ji pro své dítě chtějí. Oproti stávající medicíně, která je v případě autismu vcelku pasivní, jde o aktivitu a snahu ovlivnit stav dítěte. Jestliže metoda poskytne úlevu, naději, snad dokonce i efekt, tak bych příliš nepátral, jestli byly způsobeny samotnou terapií nebo působením charismatu dr. Prekopové.
A pokud jde o "násilí" při samotné terapii, tak přece vždy musíme na misky vah klást naše odhady ztrát a kladných efektů. Jestliže např. při Vojtově metodě očekáváme nápravu současného stavu, pak současně přijímáme, že při vlastním cvičení často pláče trápené dítě i trápící se maminka.
Mgr. Michaela Mrowetz:
Film "Mámo, táto, obejmi mě" jsem vnímala jako velmi působivý a značně intimní vhled do práce Jiřiny Prekopové. Terapii pevným objetím podle Jiřiny Prekopové považuji za metodu vysoce funkční, empatickou a respektující, jako jakoukoliv jinou psychoterapeutickou metodu, je-li aplikována lidsky.
Jiřina Prekopová vystupuje s razancí sobě vlastní a jako každá výrazná osobnost má své příznivce a odpůrce. Tak to je, co svět světem stojí a co terapie terapií je. Zásady světa a života lidí jsou zřejmé a opakují se. Možná zakladatelka TPO provokuje tím, že dává vhled lidem do jejich přirozené potřeby, většinou skryté v nevědomí, a to do touhy po blízkosti a intimním kontaktu s jinými jedinci?
K otázce o "úspěšnosti" psychoterapie: Některý jedinec dojde rozumováním k pocitu jistoty, jiný dosáhne pocitu bezpečí objetím. Empiricky podložená svědectví o efektu terapie jsou nicméně zásadní. Dle ptáka Dodo všichni vyhráli a všichni zaslouží cenu. Dodo je pták, kterého nikdy nikdo neviděl, a přesto víme, že existoval - stejně jako jsou vědecky nepostižitelné některé metody, a přesto vidíme, že fungují. To platí i o terapeutických školách, které pomáhají lidem život žít v rámci jejich možností kvalitně. TPO si svou cenu nese již dlouho a viditelně.
Více informací:
www.ceskatelevize.cz/porady/10267432237-mamo-tato-obejmi-me/410235100021005/-tady
www.praha.apla.cz/aktuality/vynucena-objeti-aneb-oficialni-stanovisko-apla-k-dokumentu-mamo-tato-obejmu-te.html
www.prekopova-pevneobjeti.cz
www.psychosom.cz
Vyšlo v časopise Děti a my 4 2011
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
