Patří otcové k porodu? Na časy, které raný věk potomků odsouvaly zcela mimo otcovskou pozornost, se dnes pohlíží jako na překonané a poškozující. Otcové a miminka patří k sobě, o tom není žádných pochyb. Lze ale tuto skutečnost vztáhnout už na porod? Měli by muži být účastni bezprostředního příchodu svého dítěte na svět? Pokud ano, jaká je při porodu jejich úloha? A jak se na ni mají připravit?
Americký psycholog Michael E. Lamb, který bývá považován za zakladatele "psychologie otcovství", napsal v roce 1976 knihu "The Role of the Father in Child Development" (Role otce ve vývoji dítěte). V ní na základě tehdejších výsledků empirického pozorování uvedl následující: "Kojenci otce potřebují, spontánně si k nim vytvářejí jiný vztah než k matkám. V blízkosti otce projevují jiné reakce a vydávají jiné zvuky, než když je na blízku matka. Z dlouhodobější perspektivy miminka, která mají od počátku života blízký a častý přístup k otci, lépe snášejí přítomnost cizích lidí, živěji reagují na podněty, o něco lépe lezou i sahají po předmětech." Pozdější poznatky Lambovy postřehy více méně potvrzují: "Už čtrnáctidenní dítě reaguje jinak, pokud je v noci v úplné tmě z postýlky zvedá matka nebo otec. Dítě zapojuje zcela jiné svalové partie, předjímá jiný způsob úchopu. Muži mají specifickou mluvu a jiný způsob reakcí. Kdybych to měla krátce shrnout, žena má základní postavení ve vztahu k dítěti v tom, že poskytuje zázemí, pohodu, stabilitu a uspokojuje jeho potřeby, zatímco muž dítě naopak mírně destabilizuje, popichuje, vyzývá k průzkumu, a přivádí do situací, kdy je dítě nuceno reagovat novým způsobem. Dítě potřebuje oba rodiče, každého z nich trochu jinak," vysvětluje psycholožka Lenka Šulová, která se na toto téma účastnila česko-francouzských výzkumů. Rozvíjí se vzájemnost otce a dítěte už při porodu? Při porodu také. K navazování jejich vztahu dochází ale samozřejmě dříve, v ideálním případě hned, když se muž o svém nastávajícím otcovství dozví. Od té chvíle může také začít zvažovat svou účast při porodu. Ačkoliv se otcové na porodních sálech od 80. let v západních demokraciích, a od 90. let minulého století i u nás, postupně stali realitou, pro účast při porodu se dnes v ČR nakonec rozhodne jen asi polovina z nich. Pořád tedy existuje dost mužů, kteří v souvislosti s porodem prožívají pocity rozporuplné nebo přímo záporné. Ani názory odborníků (lékařů, porodních asistentek, psychologů…) nejsou jednotné. Zdůvodnění je prosté: Muži jsou různí. A stejně tak i ženy. Jejich vztah se pár od páru liší - délkou společného života, způsobem komunikace, prožíváním vzájemnosti a mnoha dalšími okolnostmi. Než o účasti muže při porodu padne konečné rozhodnutí, je na místě zodpovědět si zcela otevřeně několik základních otázek:
Pokud na tyto otázky oba odpovídají kladně, je třeba jít ještě dál:
Ne vždy znají nastávající rodiče odpovědi na tyto otázky hned. I proto jim nelze než doporučit kvalitní předporodní kurz, kde pod odborným vedením zkušeného lektora či lektorky získají nejen teoretické informace a povědomí o praktických porodních "tricích", ale právě i dostatek inspirace pro konečné rozhodnutí. Obecná doporučení? Raději osobní volba… Podle ředitele Ligy otevřených mužů (LOM) psychologa Martina Járy přítomnost muže u porodu smysl má. "Otázka ale nestojí, co je či není správné," říká. "Jde především o individuální rozhodnutí. Obecně lze říct, že pokud muž chce být u porodu, měl by vědět, co ho čeká, a zároveň by měl mít jasno, co může získat nebo eventuálně i ztratit. Obojí se dozví na kvalitní předporodní přípravě. Ta je podmínkou. I pro muže před porodem platí dobrá občanská zásada informované volby." Naznačuje zájem o účast muže na předporodním kurzu něco o jeho budoucím otcovském přístupu? "Jde nepochybně o signál, že bere svoje otcovství vážně a zodpovědně. Vůle zapojit se do rodičovství od samého začátku se pak projevuje v aktivním otcovství. Například takový muž nemá problém vzít péči o dítě na sebe, když jeho žena potřebuje z osobních nebo pracovních důvodů od dítěte vzdálit. Je to jen moje pozorování, žádný výzkum k dispozici nemám, ale praxe, kterou vidím kolem sebe, má slova potvrzuje," vysvětluje Martin Jára. Co dělat, pokud muž zájem nemá, nebo pokud on k porodu jít chce, ale jeho žena si to nepřeje? "Těžko lze někoho nutit. I v partnerském vztahu platí, že pokud dělám něco jen ´kvůli tomu druhému´, může se to později vymstít. Vzpomínám si na jednu dvojici, která se po letech, při partnerské krizi, častovala výčitky typu ´Tys mne k tomu porodu stejně dotlačila!´ a ´Proč jsi tam tedy šel?´. Shoda v této věci je žádaná, ne však zaručená. Poslední slovo by dle mého názoru měla mít žena. A to dokonce i během porodu samého. Jeden muž mi vyprávěl, že ho žena - oproti původnímu plánu - z porodního teritoria nakonec vykázala, prostě až na místě zjistila, že chce být raději sama. Proč ne. Stejně tak muž by neměl být u porodu automaticky, jen proto, že je to sociální norma či móda." Jak být u porodu dobrým partnerem Aby přítomnost otce dítěte u porodu byla ku prospěchu, měl by
Nejdůležitějším (a někdy také nejtěžším) požadavkem na partnera u porodu je láska k rodící ženě. Jestliže ji a dítě skutečně miluje, bude o ně s velkou pravděpodobností pečovat tím nejlepším možným způsobem. Řešení nabízí přítomnost duly Pokud se navzdory vší přípravě muž a žena rozhodnout nedokážou nebo pociťují-li potřebu podpory, je vhodné kontaktovat profesionální průvodkyni k porodu, zvanou dulu. Služby dul jsou v ČR čím dál oblíbenější. Poskytují rodící ženě během porodu nepřetržitou morální i fyzickou podporu a snaží se jí porod všemi dostupnými prostředky zpříjemnit. Podporují, pokud si to přeje, též partnera rodičky. A pokud se muž nakonec rozhodně k porodu nejít, zkušená dula ho zastoupí. Rozhovor Předporodní příprava v duchu "muži mužům" Specifické, protože bezprostředně na mužské potřeby zaměřené, kurzy přípravy k porodu pořádá Liga otevřených mužů. Přináším několik zkušeností jejich současného organizátora a lektora MUDr. Jana Šrogla: Jaký význam přikládá LOM předporodní přípravě? Předporodní příprava, nejlépe v páru, je pro porod, ale i pro počátky rodičovství velmi důležitá. Nastavuje "pravidla", podle nichž se matka a otec řídí, a nejen pro samotný porod, nýbrž i ve sdílení péče o dítě. Své kurzy zaměřujete přímo na mužské potřeby. V čem se liší od standardních předporodních příprav? Naše semináře mají záměrně ryze mužský přesah. Nejsou jen o tom, jak poznat, že moje žena už bude rodit, a co si s sebou vzít do porodnice. Ukazují dlouhodobější směr, a tím je aktivní otcovství, účast na každodenní péči o dítě i domácnost. Díky formátu "muži mužům" je tento směr pro muže uvěřitelný. Vztah mužů k miminkům a "všemu okolo" se různí. Jak si vysvětlujete, že někteří muži u porodu asistují s velkým vnitřním nasazením a poté s pýchou přebalují a vozí kočárek, zatímco jiní se snaží všemu spojenému s kojeneckým věkem svých dětí vyhnout? Muži, se kterými se setkávám, jsou spíš z té první skupiny. Ve větší nebo menší míře jsou aktivními otci se vším, co k tomu patří. Mají se svými dětmi daleko bližší vztah, který pak pokračuje s tím, jak dítě roste. Muže, kteří se snaží péči o malé děti vyhnout, osobně vnímám jako muže minulosti. O co minulost z vašeho pohledu muže, potažmo celé rodiny, ošidila nejvíc? Co vnímáte vzhledem k otcovství jako nejpozitivnější změny současnosti? Záleží na tom, jak dalekou historii máme na mysli. S tou starší se srovnávat neodvažuji, protože funkce rodiny a role otce byla výrazně jiná. Pokud ale srovnáváme s minulostí posledních desetiletí, je jistě pozitivní to, že si otcové daleko více uvědomují svou naprosto nezastupitelnou úlohu v životě svých dětí, a zároveň nacházejí ve svém otcovství vnitřní naplnění. Řada z nich už nechce být jenom tím, kdo nosí domů peníze a své děti vidí jen večer těsně před spaním. Chtějí s dětmi trávit daleko víc času. Bohužel zatím vázne, že většina zaměstnavatelů není na tento postoj připravena a neumožňuje mužům zkrácené pracovní úvazky. Tímto směrem je třeba napnout síly. Jak kontakt s nejmenšími dětmi dospělé muže proměňuje? Nemyslím, že by šlo přímo o proměnu. Muži znovuobjevují své pozapomenuté dimenze - něhu, hravost, ale i zodpovědnost. Pozitivní je, že se dnes muži za projevy těchto vlastností přestávají stydět.
Použité a doporučené zdroje:
Vyšlo v časopise Děti a my 4 2010 |
Vývoj člověka od narození Na cestě ke spokojenému porodu Deprese a trauma Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment |
||
Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt | |||