Plačtivost po porodu
Zná ji až polovina žen. Přivedou na svět miminko a dočkají se naplnění vroucích očekávání, která zaměstnávala jejich mysl dlouhých devět měsíců. Měly by prožívat vrchol štěstí. A místo toho přijdou pocity vnitřního zmatku, smutku, pocitů odcizení.
Tyto stavy trvají jen pár minut, jindy hodin. Objevují se výjimečně, nebo opakovaně. V řádů dnů, v horším případě měsíců. Novopečené maminky, a zvláště prvorodičky, se zkrátka z ničeho nic rozpláčí, jsou pohaslé, plné pochybností. Může se dostavit i nespavost či nechutenství. Okolí je zneklidněno. Co se to děje? A proč?
Od samotných žen se odpovědi nedočkáme, ty bývají přílivem špatné nálady samy překvapeny. Ani výzkumy se na jednoznačném vysvětlení příčin tzv. babyblues neshodují. V každém případě potíže souvisejí s poporodní změnou hladiny hormonů, a zvláště estrogenu. Během 24 hodin po porodu se jeho hladina vrací do původního stavu před otěhotněním a celkový objem krve se zmenší až o jednu třetinu. To vede k mimořádné únavě těla i mysli a k subjektivnímu pocity ztráty energie.
Kromě biologických mohou ovšem hrát podstatnou roli také důvody psychologické a sociální, které se týkají jak individuálních zkušeností každé ženy, tak i celkového současného vnímání mateřství.
"Staneme-li se matkami, jsme tím vyzvány k otevřenému vyrovnání s vlastním dětstvím i ženstvím. Dlouho skrývané pocity mohou hormonální poporodní bouří vyvřít na povrch. Dát průchod spontánní síle pláče a nebát se otázek, které v nás tohle emocionální vzepětí vyvolá, může být velmi očistné," tvrdí v knize Slzy po porodu francouzsko-německá publicistka Elizabeth Geisel. Spolu s ostatními propagátorkami celostního pohledu na ženské zdraví se zároveň domnívá, že je nejvyšší čas věnovat více pozornosti modernímu mateřství jako takovému. Zpochybňování rodinných hodnot i úporná snaha uspět jak v soukromém, tak pracovním životě, vede k vnitřnímu zmatku, který ženám oslabuje jejich mateřskou identitu.
K nejlepším prostředkům pro zvládnutí babyblues patří možnost o svých pocitech hovořit, navzdory náročné péči o miminko si každý den vyhradit aspoň pár minut jen pro sebe a neizolovat se od ostatního světa. Velkou pomocí bývá zapojení do svépomocné skupiny, v níž se matky pravidelně scházejí a sdílejí své zkušenosti.
V nejzávažnějších případech může babyblues přejít do skutečné deprese, označované jako poporodní psychóza. Naštěstí se vyskytuje jen vzácně - postihuje zhruba jednu ženu z tisíce. Jde o vážné onemocnění, které pro možné (sebe)vražedné úmysly ohrožuje matku i dítě. Jakmile proto ženu příliš silné negativní pocity zaplaví a objeví se destruktivní myšlenky, je třeba neodkladně vyhledat psychiatra. Ten pravděpodobně předepíše vhodné léky a možná i nařídí dočasnou hospitalizaci.
Použité a doporučené zdroje:
http://www.apni.org/babyblues.htm
Elizabeth Geisel: Slzy po porodu, nakl. One Woman Press 2004
Vyšlo v časopise Miminko 1/2009
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
