Pochopit pláč miminka
Pláč je každodenní součástí života kojence a jeho rodičů. Dokud dítě neovládne řeč, slouží mu jako důležitý prostředek komunikace s okolím. Ač jde o jev normální a přirozený, umí potrápit, a to zejména ty, kdo o miminko bezprostředně pečují. Je důležité zkusit pláči porozumět a naučit se vnímat různé typy potřeb, po jejichž uspokojení dítě křikem volá.
Nebývá to snadné. Dětský pláč je iritující a dospělého člověka vyvádí z míry. Kojenec ovšem nikdy nepláče bezdůvodně. Nezná ještě vypočítavost, neumí manipulovat. Ozývá se proto, že má nějaký problém a žádá o jeho vyřešení. Pocit nepohodlí mu působí především hlad, žízeň, pocit horka nebo chladu, mokrá plínka, únava, nuda, pocit osamění či skutečná fyzická bolest např. v podobě střevní koliky. Jde tedy o to naučit se jednotlivé potřeby rozeznávat.
Těsné propojení mezi matkou a kojencem
Novodobé výzkumy potvrzují biologické uzpůsobení mateřského organizmu rozlišovat různé projevy dětského pláče a adekvátně na ně reagovat. "Už během posledního trimestru těhotenství vzniká v těle matky speciální hormonální nastavení, které mění její emocionální rozpoložení i citlivost vůči potřebám dítěte," říká Pinky McKayová, australská certifikovaná laktační poradkyně, lektorka kojeneckých masáží a autorka knihy 100 způsobů jak utišit plačící dítě.
Hlavním mateřským hormonem je prolaktin, který zvyšuje produkci mléka a podporuje spontánnost pečovatelského chování včetně umenšené potřeby osobních nároků a spánku. Svou významnou roli sehrává také oxytocin, tzv. hormon lásky, vyplavovaný při všech uspokojivých sexuálních procesech, včetně porodu a kojení.
Pokud porod probíhá bez vnějších rušivých zásahů, které přirozenou tvorbu hormonů tlumí nebo eliminují, dochází v první hodině po porodu k prudkému vyplavování obou zmíněných hormonů. Pokud jsou matka a dítě ponechány ve vzájemné blízkosti, dochází k "zamilování" - matka a dítě vstupují do stavu psychické jednoty, která nejméně v prvním půlroce života dítěte napomáhá synchronizaci vzájemných potřeb a také srozumitelnosti signálů, které vůči sobě ohledně svých potřeb vysílají.
"Studený odchov" poškozuje
Není to tak dávno, kdy dokonce i odborníci matkám doporučovali: "Nechte děcko vykřičet, aspoň si posílí plíce". Miminka se tehdy rodila v odlidštěném prostředí porodních sálů při silně medikovaných porodech a bezprostředně po příchodu na svět byla od matek odnášena a umisťována na hromadných novorozeneckých odděleních. Ženy tehdy kojily jen výjimečně a děti byly krmeny náhražkami podle přísně stanoveného harmonogramu.
"Z hlediska dnešních vědeckých poznatků jsou podobné věci naprostou a škodlivou anachronií," vysvětluje Pinky McKayová: "Nechat kojence dlouhodobě plakat a přitom jej třeba ještě odložit do jiné místnosti např. v rámci nácviku samostatného usínání znamená popírat jeho základní potřeby."
Pláč bez odezvy vyvolává fyzickou reakci - u dítěte dochází k vyplavování stresových hormonů a ke zvyšování srdeční činnosti i tělesné teploty. Fyzická reakce je poté transformována v emocionální - dítě většinou po čase opravdu zmlkne a rodiče si pochvalují, že dosáhli hodného miminka, jenže pravda je taková, že dítě pouze rezignovalo.
Hledat a najít způsob zklidnění
Pláči kojence je nutné věnovat maximální pozornost. Jde o první regulaci jeho emocí, která významně ovlivní způsob, jakým bude své emoční potřeby ošetřovat v dospělosti.
Návrhů, jak zkusit plačící dítě utišit, existuje nepřeberné množství. Nejdůležitější je snažit se rozpoznat, co nejvíc potřebuje právě vaše miminko v danou konkrétní chvíli. Níže uvedený seznam doporučení je tedy pouze inspirativní a v žádném případě nenahradí konkrétní rodičovskou zkušenost a intuici:
Pokud jste zkontrolovali všechny viditelné potřeby dítěte a neobjevili jste nic, co by ho mohlo zneklidňovat, zkuste ho na chvilku něžně pochovat ve svém náručí. Pokud pláč nepřestává, položte je do postýlky a asi minutu ponechte klidu. Možná pláče pro nadbytek stimulace a právě po klidu touží ze všeho nejvíce.
Pokud dítě pláče dál, nakloňte se nad ně a snažte se je ukonejšit tichým, vlídným hlasem. Jestliže ani to nepomáhá, nezbývá než vyzkoušet jiné osvědčení triky:
- pokuste se zaujmout dětskou pozornost písničkou nebo zajímavým monotónním zvukem (např. ťukáním lžičkou o ústřední topení)
- vezměte miminko do náruče a změňte prostředí, vyjděte třeba na zahradu nebo na balkón
- pohupujte miminko v náručí nebo si je umístěte bříškem dolů na předloktí tak, že mu hlavu podložíte dlaní
- vyzkoušejte jemnou masáž nebo koupel v kyblíčku
- nabídněte dudlík (pokud jej dítěti dáváte)
Avšak pozor! Žádný ze zmíněných způsobů utěšování dětského pláče nesmí být rutinní (viz. dále). Pediatři rovněž důrazně varují před tím, aby dospělí plačícím kojencem prudce třásli. Jsou známy případy těžkých poškození i úmrtí v důsledku takového počínání.
Typické nevhodné způsoby rutinního utěšování a jejich možné následky (podle americké dětské psycholožky Alethy Solter)
Utěšovat u dítěte každé zaplakání…
… vložením prsu do úst miminka může založit na jeho pozdější potřebu každý stres nebo smutek zajíst či zapít nebo nadměrně konzumovat sladkosti (nebezpečí obezity).
…dudlíkem nebo lahvičkou může založit na jeho pozdější potřebu orálního uspokojování stresu (nebezpečí kouření)
…přehnaným pohybovým rozptylováním (houpání, chování, potřásání) nebo zahrnováním hračkami může založit na jeho závislost na vnějším rozptylování (přehnaná potřeba vnějších podnětů, hyperaktivita)
…odkládáním do postýlky nebo do ohrádky může založit na jeho závislost na nějakém způsobu sebeuspokojování (cumlání prstů, rohu pokrývky či plyšáka)
…podáním sedativ může založit na jeho závislost na omamných látkách (nebezpečí drogové závislosti)
Ne vždy lze pláč umlčet
V mnoha případech to navíc ani není vhodné. Miminka mohou mít k pláči a neklidu čistě psychický důvod, např. když se potřebují zbavit prenatálního stresu nebo traumatu po těžkém porodu (nadměrným pláčem často trpívají předčasně narozené děti nebo děti po operativních porodech). Pláčem kojenci rovněž překonávají tzv. vývojovou frustraci, spojenou se zvládnutím některého z výrazných vývojových mezníků (např. růst zubů).
A konečně často jen potřebují "požalovat" na stres všedního dne (např. náročná lékařská prohlídka, hlučná návštěva apod.)
Specifickým případem jsou tzv. tříměsíční koliky. Jejich příčiny dosud nejsou zcela známy. Projevují se převážně v prvních třech měsících po narození (odtud jejich název), a to úpornými záchvaty pláče chvíli po jídle. Jedná se zřejmě o projev poruchy trávení, jehož příčinou je dosud nezralý trávicí trakt. Je důležité, aby bylo dítě kojeno správnou technikou (bez polykání vzduchu) a aby si v průběhu pití a hlavně po jeho skončení mohlo odříhnout.
Zájem o plačící dítě - investice do blízké i daleké budoucnosti
Zvládnutí kojeneckého pláče je velkou rodičovskou výzvou. Jde o náročnou etapu péče o dítě, a pokud miminko trpí silnými záchvaty, je zapotřebí, aby rodiče dbali i na své vlastní psychické potřeby, a zejména na občasný odpočinek.
Pozornost kojeneckému pláči a snaha dítě ukonejšit nebo mu být oporou ve chvílích, kdy pláč nejde zastavit, se ovšem vyplácí. Potvrzuje to i nedávná vědecká studie, již zpracovali britští experti. Její výsledek je jednoznačný: "Kojenci s naplněnou potřebou lidského kontaktu pláčí daleko méně než ti, kterým rodiče příliš času a pozornosti nevěnují. Platí to zejména pro první týdny po narození," uvedl časopis New Scientist Ian St James-Roberts z Institutu pro výzkum výchovy při Londýnské univerzitě a tvrzení doložil konkrétními údaji (viz. Použité a doporučené zdroje).
Psychologové předpokládají, že způsob, jakým rodiče přistupují k dětskému pláči, ovlivňuje i psychickou pohodu dítěte v dospělosti.
"Pokud dítě opakovaně pláče a nedostane se mu útěchy a spoluúčasti, dochází u něho na podvědomé rovině ke zjištění, že jeho potřeby nejsou hodny pozornosti okolí. Takové dítě časem plakat přestane, ale jeho základní důvěra v okolní svět je narušena. To může v pozdějším věku vést k pocitům méněcennosti, úzkostem nebo depresím," varuje Pinky McKayová.
Nevíte si rady s pláčem svého kojence? Můžete se obrátit na speciální poradnu pro nadměrně plačící kojence při pražské FN v Motole. Rodinám se zde věnuje psycholožka s výcvikem v dané problematice, a to i za pomoci speciálních metod (video-analýza interakce). Tel.: 224 433 790 / 791
Použité a doporučené zdroje:
http://www.awareparenting.com/
Vyšlo v časopise Miminko 3/2007
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
