Rozvody párů s malými dětmi
Porevoluční vývoj v České republice přinesl nový společenský fenomén, kterého si sociologové a rodinní terapeuti v jiných západních zemích všimli už dřív: Mezi rozvádějícími se manžely a rozcházejícími se páry je stále více takových, jejichž společné dítě nebo děti ještě nedosáhly pěti let věku.
"Je to, jako by ptačí rodiče ztratili instinkt pečovat o potřeby mláďat v čase, kdy dosud neopeřená a zcela závislá ptáčata čekají v hnízdě na potravu," okomentovala situaci trefně jedna ze starších kolegyň rodinných terapeutek s tím, že ve své dřívější praxi, v době před politickým převratem, podobné situace řešila naprosto výjimečně. Jako by tehdy rodiče měli víc odpovědnosti i ohleduplnosti a s rozvodem častěji čekali na dobu, kdy děti budou rozumově natolik vyspělé, že rozpad rodiny lépe přijmou. (I když o "správném" věku dětí na rozvod se vedou mezi odborníky bouřlivé debaty, a spíše se zdá, že takový neexistuje, o čemž svědčí fakt, že rozvod rodičů může vnitřní jistotu nadlouho odebrat i dětem dávno dospělým.) V každém případě je na místě otázka, čím to je, že dnes mnozí rodiče malých dětí hledají v případech prvních svých hlubších partnerských krizí řešení rovnou v rozvodu?
V České republice dosud žádný výzkum na podobné téma, aspoň pokud vím, proveden nebyl, ale nedávná studie německá, nazvaná "Z milenců rodiče" ("Paare werden Eltern", LBS Familien-Studie, Opladen 2002) prokázala, že jedním z nejzásadnějších důvodů pro rychlý rozpad vztahů po narození dítěte nebo dětí je situace, kdy se čerství rodiče po předchozích mileneckých letech rovnosti a rovnoprávnosti, v nichž mohli oba bez omezení realizovat své pracovní i volnočasové aktivity, ocitají v rolích, jež jsou jim sice diktovány letitými společenskými stereotypy i vzory rodičů, ale v nichž oni sami už neumějí ani nechtějí žít.
Ženy se po porodu většinou ocitají pod náporem péče o dítě, kterou ne vždy zvládají. Připadají si společensky izolovány, mateřství jako takové je nenaplňuje nebo ho prožívají s obtížemi. Muži zase cítí zvýšený tlak na své pracovního úsilí, aby novou rodinu řádně ekonomicky zajistili. Obě pohlaví pak mívají silný pocit, že jejich snažení není jejich protějškem patřičně oceňováno. Svůj negativní vliv odvádí finanční nejistota. Kromě pocitu přetížení a nespokojenosti s rozdělením rolí a poklesem životní úrovně se dostavují pochybnosti, zda rodičovstvím pár nepřecenil své možnosti a síly stejně jako zklamání z chování partnera a s tím i ochladnutí původní lásky.
Chatrné základy, na kterých stojí partnerský vztah
Pojďme se na potenciální rozvodové důvody podívat zevrubněji. Ukazuje se, že vůbec největší vliv mají hodnoty, s nimiž pár do dlouhodobého vztahu vstupuje. Ty totiž do značné míry drží i jeho budoucnost. Kdo vstupuje do manželství s očekáváním jeho jedinečnosti v duchu slibu "v dobrém i zlém, dokud nás smrt nerozdělí", čelí krizím obvykle výrazně odolněji než ten, kdo vyznává hodnotový systém postavený na vlastní individualitě, což se někdy projevuje i odmítáním formálního uzavření manželství, resp. rychlými útěky z něj.
Je zarážející, jak malou pozornost samotnému výběru svého životního partnera dnes mnozí lidé věnují. Ze sociologických výzkumů vyplývá, že před vstupem do manželství více současníků řeší materiální, a nikoliv vztahové podmínky. Muži a ženy dávající přednost životu v manželství ve srovnání s těmi preferujícími život bez sňatku často považují za důležitější vlastnosti, jež jsou tradičně s pevným manželstvím spojovány, a tedy odpovědnost, smysl pro rodinný život, vztah k dětem, spolehlivost. Naopak ti, kteří preferují osobní svobodu a prosperitu, akcentují dobré materiální zajištění a atraktivní vzhled protějšku, a tedy vlastnosti, které jsou z hlediska fungování dlouhodobého vztahu spíše druhořadé. Ženy v druhém typu párů jsou častěji zdrženlivější k mateřství, muži zase častěji odmítají roli tradičního živitele rodiny a dávají přednost ženě samostatně materiálně zajištěné.
Iluze a nereálná očekávání
Mnoho párů dnes vstupuje do rodičovství s naivními představami o tom, co to vlastně obnáší. Předem netuší, jak daleko má péče o dítě do idylek z reklam na rodinné výrobky nebo letáků pojišťoven. Malé děti nejsou stále usměvavé. Stojí spoustu času, pozornosti, energie i peněz. Omezují rozlet v soukromých zájmech i osobní svobodu, a to tím spíš, že jejich potřeby jsou vývojově vázané, a tedy neodkladné. Vyžadují oběti a sebezapření. Podstatně také mění dynamiku partnerského vztahu a podrobují ho nemilosrdné zkoušce trpělivosti a odolnosti. Dávají nahlédnout, spojuje-li tento vztah dvě zralé bytosti, nebo osoby s nedosycenými vlastními dětskými potřebami v kůžích dospělých těl.
Specifické problémy obou pohlaví
Ženám byl podrobně věnován článek Mít či nemít děti . Situaci mužů výstižně postihl americký lékař a psychoterapeut John W. Travis, považovaný za zakladatele hnutí welness který skutečnost na svých webových stránkách vidí zhruba následovně:
Většina současných dospělých mužů v západní společnosti byla v dětství krmena z lahve a podrobena i dalšímu kulturou přijímanému studenému odchovu, jako např. spánku o samotě nebo ponechání sobě při pláči, kdy zkrátka nikdo nevěnoval pozornost neodkladným potřebám kojence. Součástí našeho přežívacího mechanismu se stalo potlačování skutečných pocitů a promítání neuspokojených potřeb do náhražek, například do žen, sportovních aktivit, konzumního způsobu života, workoholismu, alkoholu a dalších závislostí.
My neukotvení muži zvládáme později svá manželství po nějakou dobu docela dobře, zvláště jsme-li opečováváni milující manželkou, ale když porodí naše dítě a náhle obrátí pozornost k novorozenci, ztratíme něco velmi podpůrného. A je to téměř nevyhnutelné, pokud uvážíme, jak náročná je role současných rodičů uvězněných v experimentu, který západní kultura provádí a kterému já říkám pohroma nejužší rodiny.
Oba mladí rodiče jsou vystaveni svému náročnému kojenci, který ale jako kdysi my není "trénován" v popírání svých potřeb, naopak je mu dopřáno sání z prsu, láskyplné chování v náručí, neustálá přítomnost pečovatelské osoby. Jak nám miminko své potřeby dává hlasitě najevo, připomíná nám naše vlastní kdysi potlačené potřeby, což je pro nás (na vědomé či nevědomé úrovni) velmi bolestné. Se vzrůstajícím pocitem zoufalství my muži obvykle saháme k našim navyklým způsobům, jak se bránit - léky, nevěrou, agresí apod. Tak vzniká situace, za které muži od svých rodin odcházejí. Současné matky sice také často v dětství dostaly mnohem méně péče, než by doopravdy potřebovaly, a trpí podobným nedostatkem vazeb. Mají nicméně možnost zahojit se díky své jedinečné schopnosti biologického pouta s plodem během těhotenství, resp. s dítětem po úspěšném porodu. Zůstane-li muž v takové situaci osamocen a od péče o miminko nebo od svých pocitů oddělen, může to způsobit znovuožití jeho vlastních někdejších ran a spustit jeho - často velmi destruktivní - obrany, včetně té, že opustí rodinu, kterou založil.
Zbývá dodat, že v České republice je situace o to složitější, že mnohé ženy nevycházejí z porodu posíleny. Pokud absolvují lékařsky vedený porod s množstvím intervencí včetně rutinní epiziotomie (nástřihu hráze), sexuální život páru se na dlouhou dobu ocitá doslova v troskách, což - při přehnaném současném společenském důrazu na sexuální vyžití - mnoha z nich přinese jen další hřebíček do rakve vztahu, zvláště pokud se o problému nemluví.
Společenské vlivy, oslabená prestiž rodiny
A konečně, problém epidemie rozpadu mladých rodin bezpochyby souvisí také s klesající prestiží instituce rodiny a s rostoucí tolerancí k rozvodům, takže rodinné soužití v očích mnohých pozbývá přirozené autority i žádoucnosti. Navíc do rodičovství vstupuje generace sama již v mnoha případech pocházející z rodin rozbitých a rozvod vnímající jako normu.
Z manželství a rodičovství se tak stávají projekty svého druhu. Pro někoho krátkodobé a spíše experimentální, pro jiného celoživotní a s důrazem na osobní rozvoj všech zúčastněných.
Ať už jsou trendy doby jakékoliv, nepřestává platit, že manželská či partnerská láska v dětech přesahuje sebe samu a ochranou zájmů dětí alespoň v čase jejich senzitivních vývojových fází napomáhá vizi světlejší budoucnost lidské společnosti jako celku. Zkušenosti a výsledky výzkumů z oblasti medicíny, genetiky, psychologie, sociologie, etiky, pedagogiky a dalších oborů nás totiž opakovaně přesvědčují o tom, že pro bezpečný vývoj dítěte dosud nikdo nic spolehlivějšího než stabilní láskyplné rodinné prostředí nevymyslel. Sociologická šetření bohužel potvrzují i to, že stále větší množství současných děti takové podmínky pro svůj vývoj nemá.
Použité a doporučené zdroje:
Rodina, zaměstnání a vzdělání. URL: http://fss.muni.cz/struktura/katedry/spsp/page.php?id=49&position=003004001
http://www.rozhlas.cz/cro6/porady/_porad/1971; 21.10.2012, Host: M. Jára
www.evalabusova.cz
Vyšlo ve čtvrtletníku Osobní rozvoj, jaro 2013
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
