Tak blízko, a přece tak daleko
V červnu 2002 vyšel v německém časopise pro porodní asistentky Deutsche Hebammenzeitschrift článek "Geburtshilfe in Tschechien auf dem Weg" ("Porodnictví v ČR na cestě"). Po pěti letech jsem byla Katjou Baumgarten vyzvána, abych pro čtenáře a čtenářky tohoto časopisu popsala, co je v životě samostatných českých porodních asistentek nového. Obávám se, že mnoho dobrých zpráv není k dispozici. Pokusím se vystihnout to nepodstatnější…
Současná porodní asistence v ČR: Nejednotnost a nesnadné profesní podmínky
V listopadu 2005 došlo k zániku České asociace porodních asistentek (ČAPA) - organizace, která až do té doby nejvýrazněji reprezentovala snahy po osamostatnění a nezávislosti profese. Důvodem ukončení činnosti byly rozdílné přístupy ke strategii i nestejné názory na nakládání s financemi v menších místních pobočkách organizace, které usilovaly o větší autonomii.
Postupně tak došlo k výměně hlavního vedení a k přejmenování na Českou konfederaci porodních asistentek (ČKPA). Tato nová organizace ale nevyvíjela žádnou výraznou činnost, a tak nejaktivnější porodní asistentky založily další organizaci a nazvaly ji Unie porodních asistentek (UNIPA). Ta opět sdružuje jen jednotlivé porodní asistentky.
"V současné době máme v ČR dvě profesní organizace pro porodní asistentky, nevidím v tom ale nic mimořádného," říká Dagmar Suchá, prezidentka UNIPA, která nesdílí názor, že důvodem zániku ČAPA bylo nepřátelství nebo rozpolcenost: "Cíle obou organizací stojí i nadále na podobných základech. Úkolem současné české porodní asistence jako celku zůstává snaha navrátit této profesi nezastupitelné místo v primární péči o ženy a děti během těhotenství, porodu a šestinedělí. Pořád totiž nedošlo k transformaci vztahů mezi porodními asistentkami a lékaři. Po druhé světové válce byla v naší zemi navzdory prvorepublikové tradici samostatná porodní asistence zlikvidována a teprve politický převrat v r. 1989 umožnil otevřené úsilí po nové autonomii. Ne každá porodní asistentka je takového úsilí aktivně schopná, zvláště když prosazování zájmů porodních asistentek je cestou proti proudu a moc lékařské lobby je silná," zdůrazňuje Dagmar. Za důležitý považuje fakt, že se neustále zlepšuje informovanost českých rodiček, jejichž snaha o převzetí odpovědnosti za vlastní rozhodnutí je patrná jak v porodnicích, tak i v ambulancích.
UNIPA se v současné době nejaktivněji účastní jednání s pojišťovnami a ministerstvem zdravotnictví a usiluje o ovlivnění legislativního procesu, který v ČR prozatím nebyl uspokojivě vyřešen.
"Snaha o autonomii tvrdě naráží na aktivní odpor lékařů a pasivitu rigidního systému, který se samostatnými porodními asistentkami nepočítá", vysvětluje šéfredaktorka časopisu Porodní asistence Jitka Drábková. "Hájit profesní práva a zároveň se uživit je nesmírně náročné. Porodní asistentky ´bojovnice´ bývají vyčerpané, zvláště když i profesní organizace postrádá základní zázemí, takže potřebná činnost je většinou zajišťována jen svépomocně. V tomto směru je před námi ještě hodně práce," domnívá se Jitka.
Navzdory všem potížím je činnost UNIPA poměrně výrazná: kromě menších vzdělávacích akcí zorganizovala tato organizace v květnu 2007 velký mezinárodní kongres Normální porod v propojení s výstavou Umění porodit a veletrhem BabyExpo, které dokázaly po dlouhé době přitáhnout pozornost médií a upozornit českou veřejnost na porodnickou problematiku z pohledu porodních asistentek a rodičů.
Rodí se v nemocnicích. Jiná volba jen pro odvážné
Naprostá většina českých porodů probíhá v porodnicích. Okolnosti porodu záleží na ochotě personálu vyjít vstříc rodičkám. Situace v jednotlivých porodnicích se liší. Základní informace mohou nastávající matky získat z knihy "Průvodce po porodnicích v ČR", kterou vydalo ve již 2. vydání občanské sdružení Aperio. Aktualizovaná verze visí v elektronické podobě na webových stránkách tohoto sdružení.
Zakladatelkou prvního českého porodního domu je samostatná porodní asistentka Zuzana Štromerová. Její projekt loni na podzim od ministerstva zdravotnictví konečně získal registraci pro zdravotnické zařízení, bohužel ale se zásadním omezením - nebylo povoleno vést zde porody.
V současné době probíhají jednání mezi direktorátem pro vnitřní trh Evropské komise a Českou republikou o umožnění činnosti porodních asistentek bez limitace. Evropská komise má prošetřit porušování práv porodních asistentek na výkon jejich povolání a poté se rozhodne, zda Evropská komise podá na ČR v této věci žalobu ke štrasburskému soudu, nebo zda česká vláda přistoupí k nápravě.
"Je to naprosto absurdní situace," říká Zuzana Štromerová: "Opakovaně otevíráme otázku nové žádosti o registraci porodního domu také na Ministerstvu zdravotnictví ČR, a to v souvislosti s metodickým pokynem pro vytvoření programu pro specializační vzdělávání porodních asistentek v komunitní péči. Požadavky na toto vzdělávání přímo zakládají potřebu podobných zařízení jako je porodní dům. Pořád se ale nic neděje, což nám silně kazí radost z práce. Přitom zájem o služby porodního domu ze strany klientek stále roste. Loni se jich na nás obrátilo kolem 500, a např. letos v červnu to bylo 60 žen. Maminky k nám chodí do předporodní poradny a většina kombinuje naši péči s péčí lékaře, určitě i proto, že péče samostatných porodních asistentek není hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Doporučujeme maminkám, aby navštívily lékaře alespoň 2x během těhotenství, a požádaly jej např. o některá užitečná krevní vyšetření. Jinak nabízíme předporodní konzultace, předporodní kurz, doprovod žen během porodu do porodnice a - pokud je vše v naprostém pořádku a žena o to sama od sebe projeví zájem - nabízíme i péči během normálního porodu v domácím prostředí."
Chtít rodit doma je ale v ČR velmi obtížnou volbou. "Oficiální porodnický systém odmítá vzít na vědomí, že některé ženy, pokud jsou zdravé a nemají žádné komplikace, chtějí své dítě přivést na svět doma tak, jako je to možné v jiných evropských i zámořských zemích," tvrdí Ivana Königsmarková, jedna z mála českých porodních asistentek, které v ČR chodí k domácím porodům. "Já sama jsem loni byla u 38 porodů a letos mám rovněž hodně co dělat," říká Ivana.
Oficiálně se k asistenci při domácích porodech hlásí asi 10 porodních asistentek, většinou z Prahy. "Některé ovšem chodí k porodům doma na zapřenou. Porod se pak prezentuje, jako že žena porodila sama. Přitom platí, že taková možnost je relativně dostupná v Praze nebo tam, kde se najde ´odvážná´ porodní asistentka, ale v mnoha místech ČR se rodičky vůbec nemají na koho obrátit, situace je neutěšená," vysvětluje Ivana.
Možnosti rodit mimo nemocnice se české porodnictví, oficiálně utvářené výhradně lékařským pohledem na věc, silně brání. Důvody vysvětluje MUDr. Daniel Driák, primář Gynekologické-porodnické kliniky při pražské fakultní nemocnici Bulovka: "Odborné společnosti nepovažují porody mimo nemocnice za postup lege artis. Porod se může během sekund dramaticky zvrtnout a i lékaři v nemocnici mívají plné ruce práce - např. při strangulaci pupečníku, dušení plodu, předčasném odlučování lůžka, při krvácení ve 3. době porodní apod. Takové situace vyžadují urgentní zásah, život zachraňující operaci, sehraný tým, zázemí laboratoře a transfuzi. Při porodu doma i při nejlepší péči takové zázemí chybí. Jde o anachronismus, který snad přetrvává v některých rozvojových zemích, ale nepatří do civilizace 21. století. Potřebuje-li žena adrenalinový sport, ať skáče padákem nebo bangee, ale ať neohrožuje zdraví svého potomka."
MUDr. Driák zároveň zdůrazňuje, že si práce i profesních aktivit porodních asistentek váží: "Je jistě pozitivní, že porodní asistentky jako zástupci středního zdravotnického personálu založily svoji profesní organizaci a mají zájem na dalším vzdělávání," říká. "Jejich místo je nezastupitelné v gynekologických ambulancích, těhotenských poradnách a na porodnických a novorozeneckých odděleních nemocnic. Žena ženě se často svěří i s tím, co se před mužem lékařem stydí říci. Lékaři a porodníci nemohou při gynekologických prohlídkách a na porodním sále navozovat tak rodinnou a soukromou atmosféru, na individuální přístup často nemají a při stoupajícím počtu a centralizaci porodů v budoucnu ani nebudou mít čas a sílu. Ale s porody mimo nemocnice jde snaha porodních asistentek špatným směrem."
MUDr. Driák uvádí celou řadu případů, kdy lékaři v nemocnicích údajně řešili těžká zanedbání péče pro domácích porodech. Porodní asistentky se brání, že jde o manipulaci s nepravdivými fakty. Jako i v jiných případech ideologických sporů - tvrzení stojí proti tvrzení.
Českým ženám, které odmítají rodit v nemocnicích, v každém případě nezbývá, než hledat způsoby, jak své volby dosáhnout. Většinou jde o ženy vzdělané, přijímající plnou odpovědnost za svá rozhodnutí a často posilované zahraniční zkušeností. Absolutně odmítavý postoj lékařů uvádí celou situaci do neřešitelného stavu. Bez přehánění lze říci, že situace v českém porodnictví připomíná dobu nedávno minulou, kdy lidem nezbylo, než aby na totalitní moc reagovali únikem do podzemí.
"Když víte, proč chcete rodit doma, a navíc už máte několik takových porodů za sebou, přestane vás, zvláště ve vysokém stupni těhotenství, handrkování s lékaři bavit. Prostě si to nějak zařídíte," říká Petra Sovová, matka šesti dětí a známá česká protagonistka domácích porodů.
Iniciativa NORMÁLNÍ POROD
Informace o "jiných" než jen nemocničních variantách porodu a o aktivním přístupu k mateřství přicházejí k nastávajícím rodičům vedle zahraničních zdrojů především z různých domácích občanských sdružení. K nejdůležitějším kromě Aperio patří Česká asociace dul a Hnutí za aktivní mateřství.
V prosinci 2006 se sešly zástupkyně těchto tří sdružení se zástupkyněmi UNIPA a dohodly se na vytvoření Iniciativy NORMÁLNÍ POROD.
Iniciativa si klade za cíl šířit informace o tom, že porod je normální, přirozený a zdravý proces, který bez komplikací a zásahů může prožít až 80% žen, vyzvat státní instituce a odborné společnosti, které výrazně ovlivňují a konzervují stávající model péče, k diskusi o změnách v péči o matku a dítě v souvislosti s porodem a prosazovat žádoucí změny.
Pochybení porodnického systému jsou v Iniciativě shrnuta do čtyř základních okruhů:
K řešení stávajícího stavu chtějí iniciátoři přispět např. následovně:
Iniciativa končí slovy: "Velmi si vážíme lékařů, lékařek a porodních asistentek, kteří pracují v souladu s nejnovějšími doporučeními a svým přístupem podporují zdravý porodní proces. Věříme, že jich bude přibývat."
Následuje výzva, aby i další organizace či jednotlivci iniciativu NORMÁLNÍ POROD podpořili. K dnešnímu dni tak učinila většina ženských a genderově zaměřených organizací v ČR. Reakce lékařů a politiků zaznamenány nebyly.
Český časopis pro porodní asistentky
Dnes se jmenuje Porodní asistence. Začal vycházet v roce 2005 poté, co skončil z důvodu nedostatku finančních prostředků předchozí časopis Porodní asistentka. V současné době se ale bohužel i nový časopis nachází v obtížné situaci a jeho další existence je ohrožena.
"Jednou z možností, jak časopis finančně podpořit, je získání grantu z ministerstva zdravotnictví. Pro tohle ministerstvo jsou ale porodní asistentky neznámou skupinou, která ani nemá v tomto úřadu svého zástupce. Formálně sice spadají pod Odbor vědy a vzdělávání, tam jsou ale promíchány s všeobecnými sestrami. Jako samostatné povolání je nikdo nebere v úvahu, nahlíží se na ně jako na cosi nežádoucího, a to jenom proto, že se domáhají svých práv zakotvených v legislativě, jež státní představitelé i lékařská lobby vytrvale ignorují. O přidělování peněz ze zdrojů MZ ČR rozhoduje komise, jejíž složení je neznámé, neexistují hodnotící tabulky a konečný verdikt se nezdůvodňuje. Postoj MZ ČR lze bez nadsázky označit jako diskriminující," tvrdí zakladatelka a šéfredaktorka časopisu Porodní asistence Jitka Drábková.
Za posledních 6 let nezískaly PA dotací na rozdíl od všeobecných sester, lékařů gynekologů a jiných zdravotnických profesí vůbec žádné finanční prostředky ze státních fondů. O kvalitě žádostí nemůže být sporu, jelikož zpracovatelé jsou zkušení fundraiseři, zběhlí i v projektech EU.
"Vyhlídky nejsou radostné, nicméně bojujeme dál. Snažíme se najít jiné finanční zdroje. Farmaceutické firmy bohužel spolupracují hlavně s lékaři, kteří mohou preparáty předepisovat, o spolupráci s PA nemají zájem. Zbývají různé doplňky výživy, na které není třeba předpis, tam ale zase začínáme balancovat na hraně etiky, stejně jako u výrobců náhražek mateřského mléka. Existuje několik společností, které jsou ochotny ke spolupráci, finální částka na vydávání časopisu ale zdaleka není kompletní, proto zatím nemůžeme pokračovat. Přesto doufáme, že se patovou situaci podaří překonat a v každém případě touto cestou znovu děkujeme do Německa! Časopis DHZ je nám obrovským zdrojem poznání a povzbuzení, a také velkým vzorem," dodává Jitka Drábková.
Co přinese budoucnost?
Těžko říct. Pesimisté tvrdí, že autonomní porodní asistence leží v České republice na lopatkách a že pokusy postavit ji na nohy připomínají boj Dona Quichota s větrnými mlýny. Pragmatici se domnívají, že svoboda může přijít tehdy, až vymře stará generace totalitně smýšlejících lékařů a úředníků. A optimisté věří, že drobné, ale permanentní kapky proděraví kámen.
Porodnice ve Vrchlabí prošla velkou krizí, ale už se v ní zase rodí Nejznámější česká porodnice, která se v minulých letech proslavila vstřícným přístupem k rodičkám a přirozenému porodu byla v prosinci 2006 uzavřena. Důvodem byla křehkost mezilidských vztahů. Dlouholeté napětí mezi dvěma hlavními lékaři vyvrcholilo tím, že primář oddělení dal výpověď své kolegyni a poté podal výpověď sám a nechal se zaměstnat daleko od místa bydliště. Vrchlabská porodnice poté zůstala dlouho uzavřená. Krátce před dokončením tohoto článku ale možná svitlo na lepší časy - původní primář se do Vrchlabí vrátil a všichni doufají, že vyhlášená porodnice zůstane věrná své původní pověsti. |
Ambulantní porody? Možná budou Do nedávna je nabízela pouze jediná porodnice, a to známá pražská "U Apolináře". Údajně tu o ně ale nebyl zájem. Přesto se ale stále častěji stává, že si rodiče i jinde v ČR časný odchod z porodnice prosadí. Letos na jaře přišla s nabídkou možnosti ambulantních porodů malá porodnice v severočeském Frýdlantě v Čechách, kde naopak prosbu moci po porodu odejít domů lékaři od matek slyší nepoměrně častěji, určitě i proto, že na rozdíl od Apolináře tu rodičkám umožňují přirozené porody. Jezdí sem i ženy z Prahy. Pravidla pro ambulantní porod byla pro Frýdlant vypracována ve spolupráci s Českou lékařskou komorou a předpokládalo se, že matka podepíše jak pozitivní, tak i negativní revers, čímž by přijala všechna rizika, která sebou ambulantní porod může nést. Nakonec ale byla nabídka ambulantních porodů zase zrušena, protože se proti ní ostře postavili frýdlantští pediatři a odmítli na ní spolupracovat. Primář frýdlantské porodnice se přesto nevzdává a nyní se pokouší projekt přepracovat tak, aby s ním souhlasili i pediatři. |
Mezinárodní spolupráce v oblasti porodnictví Za ČR ji nejvýrazněji rozvíjí sdružení Aperio, které spolupracuje zejména s CIMS, americkou Koalicí za zlepšení služeb v mateřství (www.motherfriendly.org). Aperio se podílelo na dokončení globálního výzkumu, který zjišťoval reakce na iniciativu Motherbaby Friendly Childbirth Iniciative (MFCI) mezi příjemci i poskytovateli porodnických služeb ve světě. Na základě podnětů ze 160 zemí světa byla zahájena práce na vytvoření mezinárodní verze MFCI. Zástupkyně ČR se též pravidelně zúčastňují výročního setkání ENCA (European Network of Childbirth Associations), kde vždy prezentují zprávu o porodnictví a souvisejících tématech. |
Původně psáno pro Deutsche Hebammenzeitschrift 10/2007, v této podobě ale překlad článku vyvolal v německé redakci celou řadu dalších otázek, týkajících se - pro Němky nepochopitelných - důvodů, pro které české porodní asistentky nemají možnost autonomní práce a české ženy svobodu volby poskytovatele porodnické péče a místa porodu. Německá verze tedy nakonec doznala velkých změn. Česky vyšlo v říjnu 2007 pod názvem Chcete rodit doma? Počítejte s překážkami! v tiskové agentuře gitA.
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
