Třiďme odpad Každý dospělý Čech vyprodukuje za rok 150 - 200 kg odpadů. 22% připadá na papír, 18% na organický odpad, 13% na plasty, 9% na sklo, 3% na tzv. nebezpečný odpad a zbytek na ostatní odpad všeho druhu. Není to příliš příjemná představa. Východisko nabízí snaha odpad minimalizovat, resp. aktivně přispívat k jeho recyklaci. Ekologičtí odborníci tvrdí, že pokud dokážeme odpad třídit, za rok můžeme své "skóre" výrazně narovnat. Začíná to doma I ta nejmenší domácnost by měla disponovat oddělenými nádobami na odkládání směsného odpadu, papíru, skla a plastů. Pokud se nám vedle obvyklého odpadkového koše na směsný odpad nechtějí vejít tři další oddělené nádoby, lze je nahradit jednou velkou papírovou krabicí, do které vložíme tři igelitové tašky. Jen pozor na rozbité sklo! Někdy míváme potíž určit, do jaké skupiny odpad patří. Na obalech i předmětech denní spotřeby naštěstí stále přibývá značek, které nás o tom informují. Přesné instrukce pro třídění odpadu se lze získat na: http://www.jaktridit.cz/odpady/index.html Kam s ním? Směsný odpad sypeme do popelnice, tříděný vynášíme do speciálních kontejnerů. Do modrých "papírových" patří noviny, časopisy, kancelářský papír, reklamní letáky, knihy, sešity, krabice, lepenka, kartón a běžné papírové obaly. Do zelených "skleněných" dáváme láhve od nápojů, skleněné nádoby, skleněné střepy a také tabulové sklo. Do žlutých "plastových" lze odhodit PET láhve od nápojů (sešlápnout, prosím!), kelímky, sáčky, fólie, výrobky a obaly z plastů či polystyrénu. Nápojové krabice (tzv. nápojové kartony) patří do speciálních kontejnerů, které však u nás bohužel zatím nejsou běžně k dispozici. Nestandardní odpad patří do směsného odpadu nebo do sběrného dvora. Na stavební suť většinou nezbývá než objednat placený kontejner. "Nebezpečný odpad" zasluhuje mimořádnou péči - nepotřebné léky nosíme do lékárny, baterie vhazujeme do speciálních nádob, které by v každé obci měl přistavit místní úřad. Další odpad (např. akumulátory, staré barvy, ředidla, elektrošrot či vyjetý olej) odnášíme do sběrných dvorů. Zachovalý a čistý textil je možné odevzdávat v rámci humanitárních akcí nebo přímo organizacím, zabývajícím se charitativní činností. V některých obcích lze narazit na zelené kontejnerové nádoby s červeným křížem. Máte dojem, že je u vás charity poskrovnu? Zkuste nějakou zorganizovat. A pokud se vám zdá, že v místě vašeho bydliště se toho s tříděním odpadu vůbec zatím děje málo, kontaktujte své zastupitele a žádejte lepší sužby. Zlepšení zpravidla urychlíte, pokud sami přijdete s konkrétním návrhem. Přírodní zpět do přírody Do biologického odpadu patří zbytky jídel, slupky, skořápky od vajec, odřezky zeleně, použité čajové sáčky, kávová sedlina a odpad ze zahrádek. Ve městech tento odpad často končí ve směsných nádobách, avšak dnes lze už s úspěchem kompostovat i v panelových či činžovních bytech. Pro tyto účely existuje speciální kompostovací koš, který lze umístit na balkoně. Jeho součástí by měl být i speciální biofiltr, který umožňuje regulovat bakterie, plísně a zápach. Pro likvidaci většího množství biologického odpadu můžete požádat o přistavení kontejneru (placená služba). Jak jsme na tom ve srovnání s Evropou? Nejlépe si s tříděním odpadu dokáží poradit Němci, kteří recyklují až 81% odpadu. Česká republika se svými 49% zaujímá 8. místo. Pozvolna tak doháníme Lucembursko, Švédsko a Dánsko, kde se recyklace pohybuje mezi 50 a 60%. V hustotě sběrné sítě zaujímá ČR 4.-6. místo v EU spolu s Belgií a Francií. Pouze Německo, Rakousko a Lucembursko mají 100% pokrytí. Použité a doporučené zdroje
Inspirace odjinud Německo: Nejlepší "třídič" v Evropské Unii Různobarevné popelnice a kontejnery u domů mají své zmenšené předchůdce přímo v kuchyních, komorách nebo sklepních prostorách domácností. Důslednost Němců se občas projevuje neuvěřitelně propracovaným řetězcem činností, jejichž výsledkem je odpad roztříděný s pečlivostí práce Popelčiných holubů. Často se dělá i to, co ani není nutné: Plastové lahve, nádobky po kosmetice, kelímky od jogurtů a dalších potravin se před vyhozením pečlivě vymývají. Z časopisů a dokumentů se odstraňují kancelářské svorky, z úředních obálek se vystřihávají fóliová okénka. A organický odpad se dělí na bio a nebio, což např. znamená, že slupky z banánů z bioobchodu jsou v zahrádkách odkládány na jinou kompostovou hromadu než zbytky z chemicky ošetřených banánů zakoupených v supermarketu. Ve městech se o organický odpad někdy starají drtičky zabudované do dřezů. Snaha po pečlivém třídění vládne i na veřejných prostranstvích a také v ubytovacích zařízeních pro cizince. Chcete-li si např. pronajmout prázdninový byt v Alpách, připravte se na to, že kvalita pověsti, jakou po sobě při odchodu zanecháte, bude bezprostředně záviset na míře vaší přizpůsobivosti zdejší filozofii recyklace. Japonsko: Tvůj odpadek - tvůj společník Našince zajisté překvapí téměř úplná absence odpadkových košů na veřejných prostranstvích. K odpadkům časem získáte téměř intimní vztah, doprovázejí vás totiž všude. Ať už vyrážíte na celý den do knihovny, do hor nebo na prohlídku města, musíte počítat s tím, že veškeré obaly od nápojů a svačiny odhodíte (a roztřídíte) teprve po návratu domů. Počet druhů odpadu se může na různých místech lišit, rozhoduje o něm místní samospráva. Velkou skupinu vždy tvoří tzv. odpad spalitelný, který končí ve spalovnách. Ve městech sem většinou patří i odpad biologický. Plast, papír a plechovky se oddělují zvlášť. Pro odhazování odpadu u domu však není k dispozici ani popelnice, ani kontejner, nýbrž jen určitý vymezený prostor, kam - pouze v přesně určené dny - daný typ odpadu vynesete v dobře uzavřených igelitových taškách. Do té doby jej musíte skladovat u sebe doma. Ne každý má to štěstí, že má k dispozici speciálně vystavěný betonový "kotec", kam se odpadky pěkně schovají. Většinou jde jen o tabulkami a lajnami vyznačený prostor na chodníku překrytý sítí (aby odpadky nerozfoukal vítr nebo nevyklovávali havrani). Spalitelný odpad se obvykle vyváží jednou týdně, ostatní jednou za 14 dní. Jednorázově, na základě předchozího oznámení místních úřadů, odevzdáváte také odpad speciální, jako např. baterie či šatstvo. Pohled na doslovné hory igelitových tašek patří ve dny, kdy se odpad vyváží, k běžné a překvapivě neestetické realitě japonských veřejných prostranství, avšak vzhledem k hustotě zalidnění funguje systém odvozu komunálního odpadu efektivně. Dokonce i megalomanské Tokio dělá převážně jen čistý dojem. Jinou zvláštností je zvyk Japonců odkládat na ulici předměty, které jsou ještě funkční a často i zachovalé. Jde zejména o nábytek, ale také o spotřební elektroniku. Znám několik Čechů, kteří s nostalgií vzpomínají na to, jak si své dočasné japonské bydlení zpříjemnili "poklady ze skládky", s nimiž se při návratu do Čech přetěžce loučili. K Japonsku bezpochyby patří i nezvyklá velkorysost v obalové technice. Veškeré zakoupené potraviny či předměty bývají přepečlivě - a nadbytečně - zabaleny. Japonský prodavač se diví, když odmítáte igelitové tašky, protože jste si z domova přinesli plátěnou. Pečlivé balení zboží či dárků má dlouhou kulturní tradici, která má v současnosti překvapivou spojitost s rozšiřováním japonského území, resp. metamorfózou odpadků do umělých ostrovů, helioportů nebo průmyslových parků v některých zálivech (leckdo se při nešetrné tvorbě odpadu na tento fakt alibisticky odvolává). Ať už ale nakupujete v malém obchodě nebo v supermarketu - a v tom jsou si Japonsko a Německo podobné - vždy vám vyjdou vstříc, pokud projevíte přání neodnášet si z obchodu zbytečné obaly. Veškeré krabice, papíry nebo plastové boxy od zboží můžete prodavači prostě vrátit nebo odložit na vyhrazených místech. Vyšlo v časopise Aperio III/2006 |
Vývoj člověka od narození Na cestě ke spokojenému porodu Deprese a trauma Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment |
Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt | |