Vychovávají otcové jinak?
Pomyslně se rozhlížím a přemýšlím nad výchovnými metodami, které mám možnost pozorovat v rodinách okolo sebe i v mé vlastní. S připomenutím skutečnosti "výjimky potvrzují pravidlo" nemohu než na výše položenou otázku odpovědět kladně: Ano, muži jednají se svými potomky jinak než ženy.
"Manželka ráda leží v publikacích o výchově. Když řešíme nějaký problém s dětmi, zpravidla hned navrhuje několik možných řešení a chce ode mě slyšet, které považuji za nejlepší," říká mi otec dvou předškolních děvčat Pavel, kterého si dovoluji oslovit v parku. Zastihla jsem jej tu při procházce s dětmi a vypadá jako jeden z mužů, kteří si své otcovství opravdu užívají. "Víte, já ale nejsem zrovna příručkový typ." říká mi. "Spoléhám spíše na to, co v danou chvíli cítím, a podle toho i jednám, a je pravda, že někdy jsem trochu hr a třeba ke zvýšení hlasu nebo i podpůrnému přiměřenému fyzickému zdůraznění svých požadavků mám daleko blíž než moje žena, což mě pak následně občas i mrzí" přiznává se. Pak přidává ještě jeden rozdíl mezi jeho a manželčiným přístupem k výchově: "Zatímco manželka je strašně starostlivá a pečlivě dbá o zajištění všech potřeb dětí, já mám daleko víc nápadů, jak holky zabavit."
Matka jako zázemí, otec jako most do společnosti
Psycholožka Lenka Šulová, vedoucí katedry sociální psychologie FFUK Praha a autorka několika publikací o raném dětství dává Pavlovi při popisu rozdílnosti v chování matek a otců v podstatě za pravdu: "Matka má ve vztahu k dítěti obvykle základní postavení. Zajišťuje zázemí i pohodu a uspokojuje dětské potřeby, zatímco otec dítě přiměřeně destabilizuje a přivádí do situací, kdy je nuceno reagovat na zcela nové situace a přizpůsobit se jim. Řečeno obrazně: matka je jistotou domova, otec mostem do společnosti."
Rozdílné chování matek a otců lze podle Lenky Šulové vypozorovat velmi brzy: "Byly provedeny výzkumy, které potvrdily, že už čtrnáctidenní dítě reaguje jinak, pokud je v noci v úplné tmě z postýlky zvedá matka nebo otec. Miminko zapojuje docela jiné svalové partie a předjímá jiný způsob úchopu. Muži mají také specifickou mluvu a jiný způsob reakcí."
Lenka Šulová v této souvislosti připomíná ještě jeden pozoruhodný fakt: "Pokud dítěti z nějakého důvodu odejde matka, otec své chování změní a začne pečovat ´mateřským´ způsobem. Matky své chování obdobným způsobem nemění. Zřejmě to souvisí s tím, že pro raný vývoj dítěte je primární osobou právě matka, která pro roli prvotního pečovatele i vzhledem k hormonálním změnám během těhotenství a porodu všestranně disponována."
Německá psycholožka Inge Seiffge-Krenke, spoluautorka několika výzkumů na téma role otce v životě dítěte, uvádí další zajímavosti: "Donedávna se věda snažila prokázat, že pohlaví rodičů jsou při výchově vzájemně zaměnitelná. Současné empirické studie ale potvrzují spíše jedinečnost rolí, kterou matky a otcové v životě svých dětí hrají. Děti, které vyrůstají pouze s jedním rodičem, mívají častější problém s přijímáním a chápáním komplementarity dvou pohlaví."
Potřeba interakcí s oběma rodiči
Nepřítomnost milujícího otce nebo jiných kvalitních zdrojů mužského vlivu poškozuje podle psychologických výzkumů především syny, a to v omezené možnosti rozvinout svou vlastní mužskou identitu v kontaktu s jinou mužskou osobností.
"Problém nastává zejména při soužití s matkou, která žije v ovzduší nevyřešených problémů s otcem dítěte resp. dalšími muži a která vůči mužskému světu, byť třeba jen podvědomě, zastává odmítavá stanoviska," říká francouzský psychoanalytik Corneau Guy. Hlavní roli v utváření pozitivního obrazu muže a ženy, na jehož základě buduje dítě svou identitu, hraje dle tohoto odborníka respektuplná interakce manželů, a to i bývalých. Oba rodiče, ač když žijí odděleně, tvoří totiž v dětské duši i nadále pár. Na jeho základě si dítě vytváří pojmy jednoty, spolupráce a doplňkových rolích obou partnerů, jimiž se bude řídit po celý život. "Pro dítě není největší katastrofou rozvod, nýbrž následné rozporuplné či nenávistné chování rodičů," tvrdí Corneau Guy.
|
Není nad to porvat se s tátou
"V jedné věci jsem naprosto nepřekonatelný," směje se Pavel na závěr našeho rozhovoru v parku o rozdílech v otcovské výchově: "Rozhodně se umím s dětmi lépe prát. Často se mordujeme do úplného vysílení. Manželka většinou jen zpovzdálí fandí nebo prosí o více opatrnosti. Obvykle marně - já i děti jsme totiž při divoké hře nesmírně šťastní!"
Dlouhodobé výzkumy s Pavlovými slovy opět souhlasí. Prokázaly, že způsob mužské hry se od ženské výrazně liší. Muži se nebojí riskování, přitom ale zapojují mimořádnou empatii, což má velký vliv při utváření hluboké vnitřní vazby mezi nimi a dětmi. Bez ohledu na to, jak je hra náročná, kolik zahrnuje kočkování a jak z ní všichni zúčastnění vycházejí zmožení, dětem jednoznačně prospívá. Podporuje jejich motorické dovednosti, výdrž a důvěru ve vlastní schopnosti.
Použité a doporučené zdroje:
www.evalabusova.cz/rozhovory/sulova_lenka.php
Inge Seiffge-Krenke: Neuere Ergebnisse der Vaterforschung, Psychotherapeut 46/2001
Corneau Guy: Anatomie lásky, nakladatelství Portál 2005
Vyšlo v časopise MIMINKO 5 2008
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
