Výzvy současného těhotenství
Těhotenství se v postmoderní době proměnilo. Samo o sobě se stalo, navzdory své donedávna automatické existenci, podivně nejistým a náročným. Rodit děti už v západních zemích není samozřejmost. Někdo děti nechce, někdo je mít nemůže. Naprostá většina žen pak rodí jednou či dvakrát za život a těhotenské období prožívají s mnoha obavami a pod mnoha vlivy. Jen menšina si těhotenství dokáže užít a při přípravě k porodu se pokojně spoléhat na svou vnitřní sílu, vycházející z důvěry, že nic není pro zdravé ženské tělo přirozenější než přivádět na svět nový život. Proč si dnes tolik žen nevěří? A co lze udělat proto, aby těhotenství bylo naplněným časem sebepoznání, obnovy a v neposlední řadě i odpovídající přípravou na porod a mateřství?
Stres, kam se podíváš
Ze všech stran se dnes na těhotné ženy valí, často protichůdné, informace o tom, čeho je před porodem zapotřebí. Četná lékařská vyšetření, všudypřítomné přístroje i tlak prenatální diagnostiky dávají vzniknout obavám a někdy i velmi těžkým rozhodnutím, to když testy prokáží, že dítě v lůně není zdravé. Také trh se vehementně snaží na nastávajících rodičích přiživit a přesvědčuje je o tom, co pro dítě údajně nezbytně potřebují. Často jde o nesmysly, které stojí spoustu peněz, a nakonec slouží jen pár dní nebo týdnů - pokud vůbec. Jak má člověk, který si možná miminko poprvé pochová až po porodu svého vlastního, předem vědět, co takové škvrně vlastně potřebuje?
A pak je tu množství tipů, rad a doporučení, které přicházejí z médií nebo od známých nebo někdy i od zcela cizích lidí. Zvláště citlivý je mezigenerační kontakt v rodině, to když se řeč stočí na zkušenosti spojené s mateřstvím včera a dnes. K typickým situacím patří, pokud se, ať už vědomě či nevědomě, matky/tchýně snaží dceru či snachu přesvědčit, aby si pro porod hlavně nevymýšlela žádné extravagance, protože porod se přece zkrátka musí vydržet! Navíc, proč si komplikovat život, když lékaři mají všechno pod kontrolou!?
Zároveň z hlasů starších generace zaznívá i podivná rozpolcenost: Jak se ty dnešní matky mají a jaké volby mají k dispozici! Někdy nastávající babičky ve slabších chvílích přiznávají, že i ony by dnes možná ledacos udělaly jinak. Jenže mívají problém sdělit, co by to mělo být. Potýkají se možná s vlastními nezpracovanými traumaty - s pocity selhání nebo i viny z toho, že někdejší a dnes už odsouzený systém "studeného odchovu" nedokázaly zpochybnit. Že nevzepřely poškozujícím normám, zahrnujícím automatické separování novorozenců od matek, nahrazování kojení mléčnými náhražkami či malý ohled k emočním potřebám miminek, o nichž se tehdy, pravda, ještě mnoho nevědělo. Snaha mladší generace o vědomé, vzorné rodičovství starší generaci dráždí. Mladší perfekcionismem zatížená generace zase neumí té starší naslouchat. Upřímné sdílení bývá nápomocné a uzdravující. Je velká škoda, pokud vzájemné neporozumění vztahy v rodině trvale naruší.
Před konflikty i stresem se lze bránit (sebe)poznáním
Nikomu samozřejmě nejde o to, aby současné těhotné ženy znejišťoval, záměrně umocňoval jejich úzkost nebo prohluboval jejich pocity bezradnosti a informační zahlcenosti. A přesto máme co do činění s generací nastávajících matek, která je v mnohém zmatená a v mimořádně transformativním období svého života se cítí být pod tlakem, jež vrhá na těhotenství i přicházející rodičovství nepříjemný stín. Je nanejvýš žádoucí umět se na těhotenství podívat také z jiné stránky a vnímat ho i jako mimořádnou příležitost k probouzení ženské intuice, která je nezbytná pro spontánní a radostné prožívání "dost dobrého" mateřství.
Hormonální změny mají schopnost narušit nadvládu rozumu a přísné sebekontroly. Je to ideální příležitost, aby žena začala novým způsobem zkoumat své nitro a cítila se posílena ve své vrozené, leč potlačované dovednosti využívat svoji sílu a zkusila se na ni spoléhat. Čím více se jí tento druh osobního rozvoje daří, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude už během těhotenství schopna vnímat své nenarozené dítě a komunikovat s ním, že zdárně projde porodem a brzy po něm bude schopna vyladit se na dítě a porozumět jeho potřebám.
Připomínejme nastávajícím maminkám, že nejde ani tak o to, co ještě dokoupí do výbavičky, jak dozařídí byt, jak si pojistí návrat do práce, případně jak po porodu zase co nejrychleji zhubnou. Všechny tyto starosti jsou předčasné a kromě toho vedou pozornost nastávající matky směrem VEN. Těhotenství ovšem potřebuje pravý opak, a totiž aby žena v myšlenkách a vnímání směřovala DOVNITŘ sebe samé a aby pátrala po zdrojích, z nichž vyvěrá autentická ženská moudrost a mateřská erudice.
Na začátku cesty k uspokojivému rodičovství stojí vždy i ochota otevřít se, možná poprvé v životě, nejrůznějším otázkám. Patří k nim na příklad následující:
Jak samu sebe znám?
Jak rozumím svému prožívání a počínání?
Čeho se v souvislosti s mateřstvím bojím?
Mám strach o svou profesní budoucnost? Bojím se, že mi ji dítě zruinuje nebo dokonce úplně zastaví?
Jsem schopna o svých obavách mluvit?
Ví o nich můj partner?
Jaký je náš vztah?
Jací budeme rodiče?
Jak si plánujeme dělbu péče o dítě?
Jakým způsobem a co všechno budeme v rodičovství spolu sdílet?
Jsem v harmonii ve vztahu se svou původní rodinou? Brání něco dobrému vztahu s matkou? Nemám nějaké nevyřešené problémy spojené s mým dosavadním životem, které by mohly komplikovat můj vztah k miminku?
Jaká vlastně chci být matka?
V jakém duchu a k jakým hodnotám chci své dítě vychovávat?
Jakým příkladem mu chci být?
Jsem na mateřství opravdu připravena?
Podobné otázky mohou vyvolat mnoho složitých pocitů a je na místě se jimi během těhotenství zabývat, protože je víc než jisté, že nejpozději po porodu na ně tak jako tak přinese odpovědi život sám. Poporodní skutečnost bývá tím příjemnější, čím poctivěji a efektivnější svoje odpovědi hledáme a nalézáme ještě v čase před porodem.
Co potřebují ženy během těhotenství kromě "vnějších příprav" na miminko?
Dítěti můžeme nabídnout o to bezpečnější zázemí, oč více vyrovnanosti a pořádku máme sami v sobě. Podobné úvahy jsou důležité, jak o tom dnes svědčí časté problémy s raným rodičovstvím. Přibývá bohužel poporodních depresí, rodičovských vyhoření i konfliktů a rozvodů mezi rodiči malých dětí. Výzkumy i každodennost naznačují, že v základech těchto problémů často stojí nereálná očekávání stejně jako snaha mít vše pod kontrolou.
Proto pokud žena (ale i muž) během těhotenství pociťují vnitřní neklid, prožívají výkyvy nálad nebo dokonce bojují s depresivními stavy, je nutné se začít po příčinách pátrat co nedříve. Snaha o hlubší pochopení sebe sama i partnera výrazně posiluje sebedůvěru i vzájemnou důvěru a s tím i schopnost potíže řešit.
Pro těhotnou ženu je důležité následující:
Buďte upřímná. Nové pocity spojené s těhotenstvím a rodičovstvím mohou ve vás vyvolávat strach i odcizení. Je úplně normální, že potřebujete čas, abyste si na novou situaci zvykla. Také je v pořádku, pokud se pořád necítíte plná nadšení. Dovolena je i únava a pochybnosti. Zkuste být v kontaktu sama se sebou a naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Co v souvislosti s těhotenstvím, porodem a rodičovstvím považujete za správné bez ohledu na to, co se na vás hrne z médií nebo co vám vnucují módní trendy?
Přemýšlejte o svém dosavadním životě i o vztazích ve vaší původní rodině. Zvažte, zda tam není nějaký zásadní problém, který zasluhuje pozornost, protože vás dlouhodobě obtěžuje či oslabuje. Během těhotenství není na místě absolvovat celkovou hlubinnou terapii, avšak problémy související s přicházejícím rodičovstvím ošetřit potřebují. Pokud hledáte pomoc, nebojte se o ni požádat. Někdy stačí kamarádka, která umí vyslechnout, jindy je třeba nalézt vhodnou pomoc odbornou.
Buďte ve spojení se svým tělem a skrze ně i se svým dítětem. Důležitým prostředníkem mezi vámi dvěma je váš dech a tělesné prožívání v celkovém zklidnění, při relaxaci nebo meditaci. Snažte se každý den vyšetřit čas (stačí i jen několik minut), abyste si všímala, co se s vámi děje právě teď a tady a abyste si podobné zklidnění uměla zařídit i v náročných chvílích vnějšího neklidu a roztěkanosti.
Zkoušejte s miminkem vědomě komunikovat. Povídejte si s ním, slovně i v myšlenkách. A občas myslete na to, že automatická komunikace probíhá nepřetržitě, a to od samého začátku těhotenství. Jde o sdílení prostřednictvím hormonů a neurotransmiterů. Přestože matka a dítě mají oddělenou oběhovou soustavu, jsou v tak úzkém propojení, že všechny hormony a neurotransmitery, které matka vytvoří, mají na miminko vliv. Skutečně, každá emoce a její doprovodná biochemická reakce přechází od matky i na děťátko. Pro uklidnění je třeba dodat, že nenarozené děti jsou docela dobře vybaveny pro zvládání občasného "organizačního" stresu. To že se matka tu a tam ocitá v nepříjemných situacích nebo nemá dobrou náladu, dítěti neuškodí. Podstatně horší je to v případě, že matka nedodržuje životosprávu (silně poškozující je pro dítě kouření nebo požívání návykových látek) nebo se cítí být existenciálně ohrožená, třeba tím, že v těhotenství zůstane nečekaně sama. Osamělé nebo jinak ohrožené matky potřebují mimořádnou péči a pomoc svého okolí.
Přemýšlejte, kde, jak a s kým porodíte. I když to momentálně v naší zemi není snadné a vstřícných porodnic mnoho není, dají se nalézt. Variantou pro odvážné a vnitřně přesvědčené, systémově momentálně tvrdě potíranou, je i porod doma. Konečný výsledek bývá pak ovlivněn nejen vaším očekáváním, ale i tím, co jste pro svůj porod ochotna udělat (zajet do vzdálenějšího města, zaplatit si dulu, absolvovat kvalitní předporodní kurz a pod).
A především: Buďte na sebe hodná a pečujte o sebe. Sebepéče v těhotenství vytváří dobré základy pro zdraví těla i duše v pozdějším období. Prospěšná a posilující je každá forma příjemného prožívání, ať už při kontaktu s blízkými lidmi, na koncertě, na procházce nebo třeba při masáži či józe, zkrátka při všem co je vám - a miminku - příjemné.
Vyšlo v časopise Rodiče, únor 2015
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
