Rodičovství je pro vztah výzva, ale nemělo by ho zničit Jak se změní vztah mezi mužem a ženou po porodu? Proč si stále tolik žen stěžuje, že jim partner s péčí o dítě patřičně nepomáhá a nezajímá se o jeho potřeby? Proč si čerství muži - otci připadají ženou zanedbávaní?
Porod je velkým životním předělem nejen pro samotnou ženu - rodičku, nýbrž i pro jejího partnera a pro jejich vzájemný vztah. Sociologové se v posledních letech snaží přijít na to, proč v nadpoloviční většině případů v prvních pěti letech po narození prvního dítěte dochází mezi jeho rodiči k narůstajícím konfliktům, které vedou ke krizím nebo dokonce k rozvodu? Odpověď se pravděpodobně nabízí jak v rovině psychologické, tak sociální. Rané rodičovství představuje velký nápor a přítomnost malého dítěte je spolehlivým zdrojem stresu. Mnoho lidí tohle dnes ale předem neví a jsou množstvím nových povinností i náhlým nedostatkem času na sebe a své zájmy zaskočeni. "Dlouho jsme dítě plánovali a těšili se na ně," vypravovala mi nedávno např. jedna moje známá, která dlouhou dobu pracovala jako učitelka v soukromé školce a dalo by se předpokládat, že do problematiky péče o dítě skrze tuto práci vydatně nahlédla: "Ale teď, když je synovi rok a půl, si oba připadáme na dně a někdy jako bychom ani nevěděli, proč vlastně jsme se do rodičovství hrnuli? Vše bylo předtím mnohem jednodušší. Teď si přestáváme rozumět, dohadujeme se, jsme k sobě hnusní," přiznala. Byla jsem velmi překvapená, protože ji i jejího muže jsem vždy považovala za vzácný příklad pracovitého a tolerantního páru, kde si umějí povinnosti rozdělit, kde i ona umí vydělat peníze a i on upéct bábovku. "Dokážeš vysvětlit, jak se to stalo?", zeptala jsem se jí. "Řekla bych, že jsme se až teď opravdu poznali, ve vypjatých situacích před sebou odkryli odvrácenou tvář. Jediné naše štěstí je, že oba ctíme rodinu a považovali bychom hlavně i vhledem k našim rodičům za prohru, kdybychom malému neudrželi domov. Je to ale teď divný život. Pendlujeme mezi pracovními aktivitami a rodičovskými povinnostmi a vůbec nejčastěji máme pocit, že vlastně nic neděláme pořádně," posteskla si. "Dnes by měl mít každý svého terapeuta," potvrdil mi pak můj známý manželský poradce, s nímž jsem si o problému diskutovala. "Tlaky, ve kterých dnes rodičovské páry běžně žijí, jsou nevídané, k vnitřním rozporům mladé lidi tlačí individualistické módní trendy a osobnostně na ně ve většině případů nejsou připraveny. Zvláště když se jedná o tzv. lidi úspěšné, kteří před rodičovstvím v obou případech započali kariéru a zvykli si na plnou realizaci vlastního potenciálu. Pokud péči o dítě a lásku k němu nevnímají jako nejvyšší hodnotu, často se ocitají v bludném kruhu, protože jejich skutečná přání jsou v rozporu s omezeními, která rodičovství s sebou nese," poučil mne. jak tedy projít fází raného rodičovství a přitom udržet funkční partnerský vztah? Dobrá rada nad zlato. Obecně platí, že větší šanci na úspěch mají ti, kdo jsou předem připraveni na nutnou dávku nepohodlí a kdo rigidně netrvají na daných pravidlech, nýbrž jsou schopni si úkoly a role dělit podle toho, jak to právě vyžaduje situace. Robert Richter a Eberhard Schäfer, mužští poradci, vědečtí pracovníci pro otázky moderního otcovství a autoři "Knihy pro tatínky" (v češtině vydalo nakladatelství Grada v roce 2007) radí mužům následující:
Pokud se pár ocitne v trvalém napětí nebo si s něčím neví rady, je na místě vyhledat odborné poradenství. Pamatujme, že větší odvahu prokážeme, když si necháme pomoci než když utečeme od rozdělané práce. A rodina, to je práce na celý život. Vyšlo v časopise Miminko 10/2009 |
Vývoj člověka od narození Na cestě ke spokojenému porodu Deprese a trauma Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment |
|
Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt | ||