Afektivní stavy
Mnoho rodičů si pod tímto pojmem mnoho nepředstaví. A přesto jde o poměrně častý problém, který zažíváme zvláště s menšími dětmi. Někdy se onemocnění podaří zvládnout v tandemu rodiče - pediatr, jindy je třeba následné neuropsychologické léčby na specializovaném pracovišti. O své zkušenosti se dělí dětská lékařka Zdeňka Růžičková z Karlových Varů:
|
Jak se afektivní stavy nejčastěji projevují? Bývají doprovázeny i zúženým stavem vědomí nebo dokonce bezvědomím?
Afektivní stavy, jako neuropsychické onemocnění, mívají celou škálu projevů a mnohdy vypadají velmi dramaticky. Vždy jde o záchvatovitý stav spojený se zúženým stavem vědomí, kdy dítě nereaguje na žádné slovní projevy. Stav je vázán na provokační moment, dítě začne být neklidné, popř. se lekne, vykřikne, křičí, dupe, lehá si na zem, jeho pláč přechází v silný pláč až k možné krátkodobé zástavě dýchání spojené s promodráním obličeje - cyanózou. Při silnějším záchvatu může dítě upadnout i do stavu krátkodobého bezvědomí.
Mají afektivní stavy pravidelnou frekvenci výskytu? Co patří k nejčastějším příčinám a spouštěčům? (genetika, pohlaví dítěte, nevhodný způsob výchovy či výživy…)
Frekvence výskytu afektivních stavů je naprosto individuální. Mohou se objevit několikrát měsíčně či několikrát týdně, u některých dětí dokonce i několikrát denně. Nelze přesně prokázat příčinu, avšak z rodinné anamnézy (dotazováním rodičů) lze zjistit možné opakování v různých generacích nebo u sourozenců. Z toho vyplývá, že i genetika hraje určitou roli. Statisticky není dokázáno, že by jedno z pohlaví bylo ohroženější než druhé, ale velký vliv má průběh těhotenství a porodu. Děti z rizikové gravidity nebo děti narozené rizikovým porodem jsou dráždivější a více náchylné k těmto neuropsychickým onemocněním. Ani výživu nelze opomíjet, ta ovlivňuje funkce celého organismus včetně CNS i psychiky. Optimální složení stravy zajistí celému organismu dostatečné množství bílkovin, cukrů, tuků, vitamínů, iontů i stopových prvků. Ještě dodejme, že spouštěčem bývá i strach, bolestivý podnět, leknutí nebo celá řada situací, při kterých není splněno momentální přání dítěte. Také požadavky rodičů na dítě mohou vyvolat jeho nevoli s následným afektem. Rozhodující roli proto sehrává i výchova - rodiče svým chováním ovlivňují chování dítěte a mohou ke vzniku či dalšímu rozvoji afektivních stavů sami přispět.
K častým afektivním projevům dochází u dětí kolem třetího roku věku v tzv. období vzdoru. Lze každý silný "záchvat" označit jako afektivní stav?
Nikoliv. Dítě poznává a prozkoumává své okolí a při tom naráží na určité těžkosti. Vadí mu vlastní neznalost i neschopnost spojená s věkem, obojí v něm může vyvolávat vztek a negativismus, ale nejde vždy o afektivní stav. Ten je podobný stavu hysterickému, kdy si dítě postupně vytváří svůj "rituál", svou "ceremonii".
Je pravda, že více jsou v tomto směru ohroženi jsou jedináčkové?
Ano, u dětí vyrůstajících v rodině bez sourozenců jsou tyto stavy častější, ale to neznamená, že každý jedináček je ohrožen. Jde spíše o protektivní výchovu a větší úzkostlivost rodičů dětí - jedináčků. Rizikovější než jedináčci jsou děti z neúplných nebo jinak problémových rodin, které afektivní stavy prožívají z důvodů nejistoty, citové deprivace, nedůsledné a nejednotné výchovy apod.
Jakými prostředky mohou dítě zkusit zklidnit sami rodiče a jak se afektivní stavy léčí v pediatrické ordinaci? Připravujete s rodiči nějaké preventivní programy? Co je obecnou prevencí?
Nejdůležitější je, aby rodiče ihned na začátku křiku či pláče usměrnili dýchání dítěte a nenechali rozvinout celý obraz afektivního stavu. Reflexně musí aktivovat zúžené vědomí například poklepáním na hrudník, na zadeček nebo omytím studenou vodou. Efektivní je i reflexní terapie, medikamentózní léčba - homeopatická či fytoterapeutická, a samozřejmě psychoterapeutické postupy. V ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost je velmi důležitá edukace rodičů malých pacientů při každé preventivní prohlídce i každém léčebném vyšetření. Obecnou prevencí jsou pak především výchovná opatření: Dítěti je nutné zajistit na jedné straně pocit jistoty, citu a lásky, a na druhé důslednost, jednotnost a ohleduplnost ve výchově. Nikdy bychom od dítěte neměli vyžadovat aktivity, které neodpovídají jeho věku, ale také bychom neměli ustupovat od daných úkolů a cílů.
V jakých případech doporučujete následné vyšetření u specialisty?
Pokud se afektivní stavy opakují často nebo je průběh afektivního záchvatu velmi dramatický, je nutné uvažovat i o jiných možných neurologických diagnózách. Nutné je detailnější vyšetření s doplněním laboratorních hodnot a následné neurologické vyšetření k vyloučení dětské epilepsie či jiných diagnóz.
Vyšlo v časopise Miminko 3/2009
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
