PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

U nás doma přebalujeme bio

Které pleny jsou nejšetrnější? Redaktorka německého časopisu Rodiče (Eltern) Nora Imlauová měla v této otázce pochybnosti, a tak se rozhodla to sama prozkoumat. Po šest týdnů přebalovala dcerku tzv. biologicky-dynamickou plenkovou metodou.

Foto: Kristina Baudyšová

"Juta místo plastu!" Na tomto hesle jsem sama vyrostla, moji rodiče se ho drželi. Asi i proto jsem taková ekologicky naladěná. Kupuji úsporné žárovky. Třídím odpad. A už během těhotenství se mi dělaly vrásky na čele z toho, jak zatížím životní prostředí zhruba šesti tisíci jednorázovými plenkami, které bude zapotřebí vyhodit, než se naše děťátko udrží v čistotě. Taková hora hnusného odpadu!

Tedy zkusím látkové pleny?, říkala jsem si. Ty jsou v našem městě dokonce sponzorovány. Městský úřad přispívá na zakoupení ekologického arzenálu látkových plenkových zásob celými 80 Eury. Jenže co si mám počít s výčitkami svědomí, které ve mně budí představa stále hučící automatické pračky?

Navíc nám to říkali i v předporodním kurzu. Látkovými plenami sice umenšíme domovní odpad, ale zase zásadním způsobem narušíme ekologii vodního hospodářství vypouštěním pracích prostředků do oběhu vody. Experti Spolkového úřadu pro životní prostředí stejně jako odborníci z Greenpeace spočítali, že nakonec si látkové pleny s jednorázovými nezadají! A tak jsme nakonec, jako ostatně 95% německých rodičů, skončili u jednorázovek.

Už jste někdy přebalovali úhoře? Když bylo naší dcerce 10 měsíců, měla jsem takovou zkušenost každý den několikrát. Holka prostě nechtěla při přebalování držet, a tak jsme to nakonec vzdali a začali kupovat takové ty extra savé a extra drahé plenkové kalhotky, které jsme naší dívence jednoduše aplikovali (rozumějte natáhli!) třeba i v běhu. Ovšem jen do té doby, než jsme se z jednoho letáku dozvěděli o ekoplenkách. Sice také jednorázových, ale 100% přírodně odbouratelných. Faktem je, že je neseženete v každé drogerii, jenže byly mně a mému muži natolik sympatické, že jsme si je objednávali přímo u výrobce.

Náš pošťák měl co dělat. Pleny, vyrobené z 90% ze starého papíru, přišly v úhledných do igelitu zabalených balících, které byly shora opatřeny držátky jako velká cestovní taška a bylo možno je jako stabilní zásobníky postavit přímo k přebalovacímu pultíku. Při pohledu na ně mě nicméně opět píchlo u srdce: Spočítal někdo, jaké zatížení pro životní prostředí představují ony igelitové obaly?

Co mne překvapilo, byl bělostný vzhled těchto plen. Očekávala jsem aspoň trochu eko-designu. Jako tenkrát u těch jiných, s nimiž jsme se zase hned rozloučili. Dostali jsme je darem na městském jarmarku od jistého občanského sdružení. Letáky o výrobku sice hovořily v superlativech, naše dcera ale v plence tohoto druhu vydržela jenom chvíli. Vybavujete si takový ten drsný starodávný toaletní papír, co v něm zkoumavý pohled tu a tam objevil třísku? Tak přesně tak nějak tyhle ekoplenky vypadaly. Krátce - katastrofa. Naše holčička si i z toho krátkého setkání odnesla podrážděnou pokožku, kterou si ještě dlouho škrábala!

Nové pošťákem dodané ekopleny vypadaly ale naštěstí docela jinak. Byly bělostné. Sametové. Přesto na ně dcerka hleděla podezřívavě. "Lon?", ptala se nedůvěřivě. Konečně mi to došlo. Postrádala obrázek slona, který zdobil oblíbené kalhotky neekojednorázovky. Ale nakonec jsme se domluvily - nechala se přebalit a jaký div, vydržela v plence spokojeně celou noc. Zapínání drželo i bez suchých zipů.

Leč přišlo nové rozmýšlení - kam s použitou? Do bioodpadu? Nikoliv! Jak praví výrobce na obalu - pleny je nutno dávat do odpadu směsného! Jsou sice 100% odbouratelné, ale umísťování jakýchkoliv fekálií do bioodpadu je německým zákonem přísně zakázáno! Jediným řešení je domácí kompost - máte-li zahradu, ušetříte za odvoz odpadu. My ale zahradu nemáme. Ani kompost. Tedy musíme pleny odhazovat do směsného. Ale aspoň můžeme mít lepší svědomí. Naše pleny se na skládkách časem zcela rozpadnou. Jejich nepropustná část totiž není z ropného plastu, nýbrž z kukuřičného škrobu.

Jestli s ekoplenami něco ušetříme? No, zase až taková sláva to není, ale to i proto, že přece jen dost často saháme po těch plenkových kalhotkách. Jsou prostě neodolatelně pohodlné. Přesto mohu říci, že i tahle naše kombinovaná metoda je jak z ekologického, tak z finančního hlediska přínosná. Po šesti týdnech užívání ekoplen jsou aspoň 3 našeho plenkového odpadu šetrné k životnímu prostředí. A protože i pleti naší dcerky se daří báječně, objednáme ekoplen brzy další balení. Platíme 16 Euro za 48 kusů střední velikosti, cenově se tedy vyrovnají těm značkovým z drogerií. Na kalhotkové pleny si pochopitelně ještě něco připlácíme. Kdo chce ovšem na plenkách šetřit, pro toho jsou, řekněme to upřímně, nejpřínosnější neznačkové pleny z discountových obchodů.

Shrnuto, sečteno: Je pro mne velmi příjemný pocit, když mohu házet do odpadu kukuřičný škrob, a ne plast. Aspoň něco málo dělám pro přírodu. A taky mne na závěr napadá tip pro výrobce ekoplen: Vážení a milí, blahopřeji vám k vašemu výrobku a přeji hodně úspěchů! Ale měla bych tip, který by váš počin přivedl k dokonalosti: Což takhle kdybyste zkusili vyrobit ekopleny kalhotkové? A zepředu na ně natiskli slona? Předem díky! A výrobcům báječných jednorázovek zase vzkazuji heslo "kukuřičný škrob!"

Anketa - Jaké zkušenosti mají s přebalováním české matky?

Hana Přibíková, syn (18 měsíců), druhé miminko na cestě:

Používáme jednorázové plenky. Vyzkoušeli jsme všechny možné, ale jeden druh jednorázových nám nakonec vyhovuje nejvíc. V záchvatu ekologie jsem nakoupila i ekoplenky, ale synek začal být opruzený, tak jsme to vzdali. Ostatní metody (např. bezplenkovou) jsme nezkoušeli, přeci jen vedeme trochu akčnější život a jednorázové nám vyhovují nejlépe.

Eliška Kodyšová, syn (3), dcery (5 a 7 let):

Na noc jsme používali jednorázové, přes den látkové. Odrostlejší miminka (zhruba od jednoho roku) byla i v noci ve vlněných svrchních kalhotkách a látkových plenkách. Protože jsem měla po nejstarší dceři klasické čtvercové plenky, používala jsem ty, výhoda byla, že jich bylo hodně a daly se vyměňovat po každém počůrání, myslím, že to pomáhá zkrátit cestu k nočníku. Experimentovala jsem i s bezplenkováním, metodou, která rozhodně není jen o vyměšování, nýbrž hlavně o komunikaci.

Eva Kreisingerová, dcery (10 měsíců a 10 let):

U starší dcerky Terinky jsem používala bavlněné pleny. Měla ale atopický ekzém, a to i na zadečku. U mladší dcerky používáme jednorázové pleny a jsme s nimi spokojeni.

Klára Löwensteinová, dcera Anička (9 měsíců):

Před porodem jsem byla pevně přesvědčena, že budu používat látkové plínky. Kupu jsem jich nakoupila, složitě jsem posháněla igelitové kalhotky. Ale po porodu, resp. po šestinedělí jsem přešla na jednorázové. Dcerka měla "předpisové" kyčle a já byla ráda, že jsem nemusela tak často prát a žehlit. Jednorázové plínky jsou podle mne senzační vynález, a i pro kyčle stačí jedna plátěná plínka přes jednorázovou. Myslím, že to, že nevyváříte a nežehlíte stovky plín týdně neznamená, že jste špatná máma. Naopak, vyzískáte spoustu času na miminko i na sebe, abyste si trochu odpočinula.

Poznámka: I když náhodná anketa látkovým plenám zrovna nepřála, ve skutečnosti je mnoho českých matek s oblibou používá. Na trhu je celá řada typů. Více informací lze nalézt např. na www.plinky.cz nebo www.latkovky.cz
O bezplenkové metodě informují webové stránky www.mokosha.cz

Vyšlo v časopise Rodiče 3/2008

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu