Může miminko samo rozhodnout o tom, kdy skončí s kojením a co bude dál jíst?
Stravovací metoda zvaná "baby-led weaning" (zkratkou označované jako BLW, česky dítětem vedené odstavování) se sice sem tam objevuje v internetových diskusích i u nás, ale v České republice zatím v praxi příliš používaná není. "Funguje to vůbec?" ptají se české maminky. "Ano," vzkazuje jim anglická porodní asistentka a laktační poradkyně Gill Rapley s tím, že tahle metoda má dokonce spoustu výhod. Zjistili jsme pro vás více podrobností.
Zkušenost rodičů: "Nejkrásnější jsou jídla přijímaná v klidu u společného stolu"
Kojenecká kaše? Tak tu moje devítiměsíční dcerka dosud nikdy neochutnala. Podobně jako její tříletý bráška je totiž odchovankyní metody baby-led weaning a od začátku se v příkrmech obsluhovala sama. Rozuměj: nebyla nikdy krmena. Maminka obou dětí vypráví, jak to u nich zafungovalo:
"Když jsem poprvé otěhotněla, tak jsme si s mým mužem pořídili knížku o dětských kaších. Považovali jsme totiž oba za samozřejmé, že k výživě miminek od určitého věku patří právě krmení po lžičkách a podávání kaší. Pak jsem se ale dostala k informacím o tom, že tomu může být i jinak a že je to dokonce i zdravější, protože krmíte-li dítě kašovitým pyré, snižujete tím jeho schopnost vnímat chutě i pozdější schopnost kousat potravu. Navíc prý děti, které jedí přesnídávku, mohou v pozdějším věku trpět zácpou. Zdálo se mi to logické a to, že některé děti ihned začínají s tuhou stravou, které se prostě samy zmocní, mne zaujalo. Na Internetu jsem se pak brzy dostala k baby-led weaning, což znamená, že dítě nekrmíte, ale ono samo sahá už od prvních soust tuhé stravy po tom, co samo chce. Zalíbilo se mi to, zejména pro představu, že by s námi naše dítě od útlého věku mohlo být normálně u stolu a spolu s námi přijímat pokrmy, aniž by ho někdo musel krmit. Tak jsme si koupili knížku od Gill Rapley a dali jsme se do toho. Krájeli jsme plátky okurky, jablíčka či banánu tak, aby je dítě mohlo snadno uchopit. V nabídce byly i vařené nudle, mrkev, kedlubna - náš syn zhruba od půl roku věku postupně ochutnával ode všeho možného, a jedl to, na co měl sám chuť. Nijak jsme ani nesledovali, kolik toho sní, spoléhali jsme se na to, že sám intuitivně sahá po tom, co potřebuje. A musím říci, že pěkně prospíval a s baby-led weaning jsme udělali moc dobrou zkušenost. Náš syn jí dodnes moc rád, není vybíravý a z ovoce a zeleniny mu chutnají snad všechny druhy. Takže když se narodila dcera, bylo jasné, že i s ní se tohoto u nás osvědčeného postupu budeme držet. Po prvním kousku banánu sáhla už ve třech měsících a postupně si k plnému kojení pomaloučku přidávala i další potraviny. Považujeme za velkou výhodu, že krmení dětí nijak nenarušuje rodinné stolování, nikomu zbytečně nestydne jídlo a nestresuje se hlídáním, kolik toho děti snědly a jestli náhodu neměly málo. Žádné problémy se nevyskytly. Všichni jsme v pohodě."
Dovolit dětem, ať rozhodují samy? Takto to vypadá zblízka:
Obvykle se s baby-led weaning začíná, když je dítěti asi půl roku a začíná spontánně projevovat zájem o tuhou stravu. Vždy je třeba čekat, až zájem projeví samo dítě, jeho psychická vyzrálost je důležitým předpokladem úspěchu.
Zpočátku se dítě k pokrmům dostává ve chvílích, kdy je ještě plně kojeno a syté, takže má zájem experimentovat. Hlad dosud zahání právě kojením. S tím jak se postupně seznamuje s tuhou stravou, samo o kojení projevuje stále méně zájmu, až se samo odstaví.
Rodiče dítěte nic nenutí. Všechny potraviny jsou mu nabídnuty prostě tím, že se před ním ocitnou na stole.
Nádobí zpočátku není třeba. Dítě jí rukama a kousky potravin lze položit přímo před ně na stůl - doporučujeme používat gumový omyvatelný ubrus. Též je možno jídlo v kouscích dítěti pokládat na plochu, která je součástí jeho jídelní stoličky.
Od samého začátku se dítě účastní společenského stolování s rodinou. Ovšem pozor. Předpokladem je, že se rodina stravuje zdravě a vyváženě. A tedy nekonzumuje žádná příliš tučná či průmyslově zpracovaná jídla, nic moc kořeněného, ani sladkého. A také solení je pro takto malé dítě tabu.
Je třeba, aby dítě sedělo ve vzpřímené poloze, buď ve své stoličce, nebo na klíně.
Stává se, že se dítě zakucká. Samozřejmě ho dospělí hlídají, ale zpravidla se dítě brzy zase samo uklidní, což svědčí o tom, že trávicí systém sám dbá na bezpečí a případná zaskočená soustečka automaticky vypuzuje z nesprávné trubice.
Jídlo pro dítě porcujeme tak, aby vše mohlo dobře uchopit do ručky. Praktické je zvláště ovoce a zelenina pokrájená na proužky dlouhé tak, aby kousek vykukoval, když je dítě sevře v pěsti. Maličké kousky, jako např. vařenou kukuřici nebo hrášek dítě uchopí obvykle až později, asi od devátého měsíce, když začne být schopno tzv. pinzetového úchopu pomocí palce a ukazováku.
Dítěti pravidelně nabízíme na výběr z různých zdravých potravin, usilujeme o pestrou stravu. Necháme, aby si dítě samo rozhodlo, kolik toho sní.
Trpělivost je samozřejmě nutná. Dítě si totiž s jídlem také hraje. Zkoumá ho, ochutnává. To všechno k metodě baby-led weaning patří.
Opravdu lze dětem důvěřovat, že "vědí", co potřebují?
Myšlenka, že děti mají pro vlastní stravování určitou intuici, není nová. Ale to, že vyváženou stravu může nabídnout i naporcovaná zelenina a ovoce, resp. další druhy stravy, upravené v proužcích a kostičkách, vyzkoumala až anglická porodní asistentka a laktační poradkyně Gill Rapley. Právě ona zavedla pojem "baby-led weaning" (doslova dítětem vedené odstavování a přecházení na tuhou stravu), čím rodičům dala alternativu ke klasickému přikrmování. Jak se tedy na věc dívá tato osobitá odbornice?
Považuje snad za ideál svět bez dětských kaší?
Jedno je jisté, přeje si, aby děti s příkrmy začínaly s chutí a s možností radovat se z objevování nového. Podle ní zhruba od šesti měsíců věku jsou toho už schopny, mohou tedy kousky stravy brát do rukou a dopravit k ústům: "Tak proč jim v tom bránit? Tím, že děti krmíme lžící a cpeme do nich sousta naší rukou, připravujeme je o mnoho cenných smyslových zkušeností. Třeba o to, aby si vybraly, co jim chutná, aby si to ohmataly, aby samy získaly zkušenost, že banán je měkký, zatímco jablko tvrdé, že čerstvá kukuřice má docela jinou konzistenci než vařený brambor. Kromě toho máme k dispozici působivou studii z Univerzity v Nottinghamu, která vloni v únoru vyzpovídala 155 rodičů ohledně přikrmování jejich dětí a zkoumala dětské chování. Výsledky potvrdily, že děti, které se mohly ihned stravovat samostatně, se později stravují uvědoměleji a zdravěji, a také ve školkovém věku jsou otevřenější zdravějšímu stravování než děti krmené kašemi. Mimo jiné proto, že nejsou líné kousat," říká odbornice.
"Baby-led weaning" lze přeložit jako "dítětem vedené odstavování od prsu či lahve a přecházení na tuhou stravu". Copak můžeme tak malému dítěti skutečně svěřit odpovědnost za jeho vlastní výživu?
Gill Rapley si myslí, že ano, pokud se přidržíme určitých výchozích podmínek. Dnes víme, že už novorozenci velmi přesně cítí, co potřebují. A tak už dávno se matkám nedoporučuje, aby kojily v předem stanovených intervalech, nýbrž podle přání dítěte. Nikdo neví lépe, kolik mléka dítě potřebuje, než samo dítě. Tak proč by nemělo právě ono také posoudit, kdy je čas přejít na tuhou stravu? To je přece zcela logický krok ve vývoji a máme-li k dětem respekt, měli bychom jim to umožnit. Gill Rapley bere potřeby dětí velmi vážně, a tak nedoporučuje strkat jim do pusy, co chceme my, nýbrž navrhuje nechat je, ať si samy vyberou, kdy, co a kolik toho snědí.
Většina rodičů si stěžuje, že si děti s v prvních týdnech přikrmování s potravou raději hrají a mnoho jí nezkonzumují. To ale není důvodem k obavám. Mateřské mléko ještě i po šesti měsících života dává miminku vše podstatné a hranice času, odkdy mají přijít na řadu příkrmy není nijak ostrá a je u každého dítěte jiná. Důležité je dopřát dítěti jeho vlastní tempo a nechat taky na něm, kdy se odstaví. Gill Rapley učinila zkušenost, že nejpozději okolo osmého měsíce naprostá většina dětí krmených metodou baby-led weaning příkrmy baští vlastní rukou a s velkou chutí. A často si berou neuvěřitelné množství. Obvykle snědí víc než jejich vrstevníci krmení kaší. Ti sice zpočátku spolupracují, ale často se pak zaseknou a po devátém měsíci buď kaši odmítají, nebo trvají jen na určitém druhu. I v takovém případě doporučuje zkusit to s baby-led weaning a nabídnout dítěti, ať si samo bere, na co má chuť. Často to proti nechutenství nebo vybíravosti pomůže.
Přesto všechno se tento postoj mnoha rodičům jeví jako extrémní a ptají se: Co je na tom tak špatného krmit děti kašovitou stravou?
Gill Rapley tvrdí: "Děti nepotřebují být krmeny. Jsou schopny jíst samy, a to od patřičného věku. Chci, aby to rodiče věděli a aby si mohli vybrat. V každé rodině to chodí jinak, ať rodiče zváží, jaký styl stravování je pro jejich děti ten nejpříhodnější. Ať jedí děti samy, nebo jsou krmeny, důležité je, zda jedí s chutí a zda prospívají. To je přece měřítko, které nám napovídá, co je a není v pořádku."
Komu se baby-led weaning nehodí?
Není vůbec jisté, jak by váš pediatr přijal váš nápad, kdybyste chtěli baby-led weaning realizovat i za normálních okolností. Každopádně je konzultace i maximální opatrnost na místě, jestliže vaše dítě:
- trpí nějakou formou alergie či potravinové intolerance
- je předčasně narozené
- vyžaduje zvláštní péči, je vývojově opožděné, má problémy s kousáním či uchopováním apod.
Vyšlo v časopise Rodiče 3/2013
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
