Přenášení v těhotenství: Vypočítaný termín porodu právě minul a nezbývá než čekat, kdy se miminko konečně ohlásí. Jenže - jak dlouho se má čekat? Sedm dní? Deset? Čtrnáct? V západních zemích, podobně jako i u nás, vládne trend netrpělivosti. Přenášení bývá uměle zkracováno tzv. indukovaným, uměle vyvolaným porodem. Ne vždy jde o zásah vhodný a prospěšný. Termín porodu právě minul, plodový obal zůstává však netknutý a kontrakce se nedostavují. Zdánlivě vládne klid, avšak těhotným ženám, které jsou v péči lékařů, období pokojného čekání na miminko s uplynutím vypočítaného termínu porodu končí. Od této doby každé dva až tři dny nastávající maminky navštěvují poradnu, resp. ambulanci v porodnici, ve které mají rodit, a podstupují tu vyšetření kontrolující zdravotní stav dítěte v děloze. Pokud se do týdne, maximálně dvou týdnů, nic neděje, rozhodují lékaři obvykle o indukci - uměle vyvolávaném porodu. Takto přichází dnes na svět asi 20 % novorozenců a 31 % z nich právě z důvodu překročení vypočítaného termínu porodu. Ještě před deseti lety to bylo zhruba 10 % porodů. Indukce je stále populárnější, a to i přesto, že je prokázáno, že uměle vyvolávané porody trvají déle, protože děložní hrdlo ještě není zralé a otvírá se pomaleji. Kontrakce povzbuzované umělým oxytocinem navíc matky prožívají jako mimořádně bolestivé a kromě toho i ztrácejí pocit, že dítě přichází na svět jejich silou. Je proto na místě se nad urychlováním porodů více zamyslet. Odkud se vlastně trend předčasného vyvolávání porodů vzal? Například v Německu od roku 2010 existuje směrnice gynekologicko-porodnické společnosti (DGGG). Tato směrnice doporučuje indukci po 41. týdnu těhotenství. Dala lékařům více jistoty i závazek, protože až do té doby se k rozhodnutím o indukci přistupovalo v různých porodnicích různě. Vytvořením směrnice sledovali lékaři i vznik potřebného právního rámce, který by je chránil před případnými postihy, např. z prodlení rozhodnutí o provedení zásahu. Přestože k indukci i nadále lékaři zaujímají různé postoje, směrnice věci postrčila hlavně směrem k častějšímu urychlování. Například profesorka Rainhild Schäfersová, předsedkyně Německé společnosti pro porodní asistenci, to vysvětluje následovně: "U některých lékařů narážíme na to, čemu říkám uspěchaná poslušnost. Porodník má před očima datum z těhotenské průkazky, a někdy to vypadá, že se úplně zapomene podívat na živou matku i dítě." Praxe dává jejím slovům za pravdu, stav mnoha miminek, která po indukci přijdou na svět, zjevně ukazuje, že si u maminky v bříšku ještě klidně mohla pobýt. Mají např. nižší porodní váhu nebo jsou dosud pokryta lanugem, nitroděložním ochmýřením. Profesorka Schäfersová upozorňuje také na to, že směrnice sama o sobě je formulována mnohem volněji, než jak si ji z medicínského hlediska "uspěchaní lékaři" vykládají. Kritika dle jejího názoru ovšem patří i studiím, které vytvoření směrnice předcházely: "Nejsou metodicky čisté a navíc bývají chybně interpretovány." Jako příklad tato odbornice uvádí, že ve směrnici se dočteme o stoupajícím riziku úmrtí miminka v děloze matky, pokud k porodu nedojde do 41. týdne těhotenství. Profesorka Schäfersová ale namítá, že žádná skutečná fakta v tomto směru nejsou k dispozici a že toto riziko mezi 37. a 42. týdnem těhotenství zůstává prakticky stejné. Kritické to dle jejích zkušeností je až po 42. týdnu, teprve pak by mluvila o skutečném "riziku z přenášení". Ve svých názorech není tato odbornice osamocena, podobně jako ona mluví i další němečtí odborníci. "Nejsou zkrátka k dispozici skutečně spolehlivá a závazná data," přidává se profesor Ralf Schild, porodník z Hannoveru. Také profesor Thorsten Fischer, primář univerzitní ženské a porodnické kliniky v rakouském Salzburku, nabádá k opatrnosti s tím, že: "Biologie a s ní i lidské tělo podléhá dynamickým procesům, které se nemají rády se statistikami." Někteří porodníci se přimlouvají, aby se s přesným vypočítáváním termínů porodů, které se vztahuje k pravidlům starým téměř dvě staletí, přestalo a aby se zavedl nový pojem, který by "netrpělivou uspěchanost" usměrnil, např. "porodní období". Proč? Protože jen asi 4 % novorozenců se rodí ve vypočteném datu, a 90 % dětí plus mínus dva týdny před nebo po něm. Souvisí to jistě i s individuálním rytmem každé ženy a s různým menstruačním cyklem jednotlivých matek. Roli hraje i pohlaví miminka stejně jako to, zda žena rodí poprvé nebo opakovaně. V Německu i v České republice se lékaři snaží termín porodu doladit také podle ultrazvukových vyšetření, a tedy podle odhadu velikosti dítěte. "Je paradox, že ultrazvuku většina lékařů věří víc než tomu, když jim žena řekne, že přesně ví, kdy bylo dítě počato," dodává k tomu profesorka Schäfersová. "V praxi nakonec při otázce, jak to s urychlováním porodu bude, bývají matky konfrontovány s údajnými riziky nicnedělání, a poté jsou vyzvány, aby k indukci daly souhlas. Jak to ale mají posoudit? To je prostě katastrofa," zlobí se Thorsten Fischer. Sám zastává názor, že je třeba rozlišovat mezi zdravými těhotenstvími bez komplikací, u nichž je možno v klidu vyčkávat, a rizikovými těhotenstvími, při nichž bývá třeba jednat. Dokud u zdravých těhotenství vše nasvědčuje tomu, že dítěti se daří dobře a CTG, ultrazvuk i plodová voda nepoukazují na žádnou patologii, je možno nespěchat. Prostřednictvím Dopplerova ultrazvuku lze posoudit i průtok krve mezi matkou a dítětem. Profesorka Schäfersová dále doporučuje orientovat se i podle pohybů plodu. Zkušení porodníci nebo porodní asistentky poznají stav věci i podle množství plodové vody, které zkoumají pohmatem. Pokud je vody méně, svědčí to pro indukci, protože může jít o již nedostatečnou činnost placenty. Všichni uvedení odborníci pak věří především v důležitost dobré komunikace mezi zdravotníkem a matkou, a to i k tématu případné indukce. "Osobně považuji za normální jak vyčkávání déle po termínu, tak medicínsky dobře zdůvodněnou indukci. Každý případ je třeba posuzovat zvlášť a zcela individuálně," uzavírá prof. Thorsten Fischer. O tom, že celé tohle téma vyžaduje více pozornosti, svědčí i fakt, že směrnice z roku 2010 o indukovaných porodech má být v Německu na konci roku 2012 znovu přepracována. Kdy se porody indukují v České republice? Jde o případy, kdy pokračování těhotenství zvyšuje riziko poškození matky, a/nebo plodu. Indukce tak podle lékařů může včasným ukončením těhotenství zabránit poškození plodu nebo zlepšit stav pacientky. Patří tedy k preventivním metodám. Indikaci k umělému vyvolání porodu tvoří následující okolnosti:
Indukce se provádí buď mechanickými metodami - dirupcí vaku blan. Nedojde-li k nástupu děložní činnosti do dvou hodin, aplikují se farmakologické metody - zejména oxytocin. Vyšlo v časopise Rodiče 12/2012 |
Vývoj člověka od narození Na cestě ke spokojenému porodu Deprese a trauma Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment AZ RODINA.cz |
Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt | |