Porod koncem pánevním Odpovídá Alice Hroncová, porodní asistentka z porodnice Kroměříž: V které fázi těhotenství by dítě mělo zaujmout porodní polohu hlavičkou dolů? Ve většině případů se tak stává někdy kolem 7. měsíce těhotenství. V 36. týdnu by měl plod již zaujímat definitivní polohu. Podle zkušeností ale vím, že se stává i týden před porodem nebo výjímečně dokonce i v den porodu, že dítě ještě přetočí - pokud má ovšem dostatek místa. Nožičkami nebo zadečkem napřed zůstává zhruba 2 až 3 % plodů. Jaké důvody vedou k tomu, že se plod do správné polohy neotočí? Důvody mohou být ze strany matky, např. při změněné anatomii pánve nebo dělohy. A samozřejmě také ze strany dítěte, když je např. omotaná pupečníková šňůra, která miminku nedovolí změnu polohy. Zpravidla se tak děje, když miminko k přetočení nemá fyziologickou možnost, když mu v přetočení něco brání. Lze dítěti do porodní polohy hlavou dolů zkusit pomoci manuálně nebo jinými metodami (např. akupunkturou)? Manuální obraty se dnes provádějí výjimečně, resp. téměř vůbec. Alternativní způsoby existují, ale podle mých zkušeností nejsou příliš úspěšné. Největší snahu musí asi vyvinout samo dítě. Po 36. týdnu se spontánně otočí ještě asi polovina dosud neotočených plodů. Proč je porod koncem pánevním rizikovější než normální porod? Já osobně jej po všech svých zkušenostech považuji za rizikový zvláště u prvorodiček, má-li plod větší hmotnost a když se s určitostí nedá předvídat, jak bude hlavička dítěte procházet pánví matky. Porodní cesty totiž v tomto případě neroztahuje tvrdá lebeční kost, ale měkký zadeček. Za jakých okolností je i přes nestandardní polohu žádoucí o normální porod usilovat, resp. v jakých případech je opravdu nutný císařský řez? Pokud je plod přiměřeně velký a rodička má prostornou pánev, je snaha o přirozený spontánní porod na místě. Velmi důležitá je spolupráce rodičky s porodníkem, zvláště ve 2.době porodní. Císařský řez je nutný zejména v případě nepoměru hlavičky plodu k velikosti pánve, u stavů po operacích na děloze apod. Ale také v případě, kdy má rodící žena ze spontánního porodu nepřiměřený strach - a ten dnes mívá na základě informací od známých, z internetu atd. Žijeme navíc v čase množících se soudních sporů, chápu porodníky, kteří ve sporných případech z forenzních důvodů raději volí porod císařským řezem. Může to, o čem hovoříte, znamenat, že lékařů ochotných pro spontánní porod při poloze koncem pánevním postupně ubude natolik, že ženy, které by chtěly i přes méně vhodnou porodní polohu dítěte zkusit rodit spontánně, obtížněji najdou k tomu ochotného porodníka? Podle mých zkušeností především opravdu není mnoho takových maminek! Spíše přibývá těch, které samy přemlouvají porodníky k císařskému řezu. Důvodem je i to, že prvorodičky stále častěji rodí v pozdějším věku, že mají strach a pocit zodpovědnosti, že spontánní porod koncem pánevním samy považují za velmi riskantní.
Vyšlo v časopise Miminko 11/2009 |
Vývoj člověka od narození Na cestě ke spokojenému porodu Deprese a trauma Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment |
|
Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt | ||