PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

České porodnictví stojí za kvalifikovanou diskusi

Diskuse, jež se na téma porodnictví v ČR vedou již od politického převratu, dosvědčují, že jsme jako společnost stále ještě nevyřešili vnitřní konflikt, který vyplývá z možných rozdílných kulturních, světonázorových a zdravotních postojů k porodu. Ženy, toužící po porodu pokud možno bez medicínských intervencí v podmínkách respektujících jejich individuální postoje, prozatím postrádají širší nabídku služeb. "Tento problém se ale týká spíše Čech, na Moravě je situace jiná," upozorňuje Mgr. Jana Křemenová, zlínská porodní asistentka, psycholožka a pedagožka, matka dvou dcer. Již 15 let se věnuje skupinové a individuální přípravě žen a jejich partnerů na těhotenství, porod a rodičovství.

Nespokojenost českých rodiček momentálně poněkud kulminuje v hlavním městě. Jak vnímáte nestandardní situaci v pražských porodnicích - přeplněnost zapřičiněnou dočasným babyboomem, nutnost předčasné registrace rodiček atd.?

Pražskou situaci vnímáme - dovolím si hovořit i za své kolegyně a kolegy, s nimiž tyhle věci probíráme - jako velmi odlišnou od ostatních částí republiky. Zřejmě je to dáno velikostí pražské aglomerace, metropolitním pojetím filozofie péče o ženu během porodu a také životním stylem obyvatel hlavního města. Vnímáme ovšem dopad pražské situace na uvažování a chování žen i v našem okolí. Není výjimkou, že se i naše nastávající maminky přicházejí ptát, zda se musí registrovat v porodnici s takovým předstihem. A je pravda, že i u nás, na gynekologicko-porodnickém oddělení Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, počet rodících žen někdy převyšuje kapacitu porodního sálu a oddělení šestinedělí. To ale není důvodem k odmítnutí poskytnout rodící ženě adekvátní péči! Vlivem mediální prezentace pražské skutečnosti stoupá napětí našich rodiček, takže jsme vystaveni zvýšení pracovní zátěže i míry stresu. Přesto jsme doposud nezaznamenali dopad této situace na hodnocení kvality poskytované péče a jsme prostě schopni nárůst porodnosti vcelku uspokojivě řešit.

Upozorňujete na možné rozdělení zdejšího porodnictví na českou (pražskou) a moravskou (brněnskou, resp. zlínskou) porodnickou školu. Ta moravská údajně daleko více počítá se samostatnou prací porodních asistentek…

Lze skutečně vypozorovat rozdíly mezi českou a moravskou porodnickou školou. Tato situace má více příčin. Nemalou roli hrají historické kořeny vývoje gynekologicko - porodnické péče. Je jasné, že klinická pracoviště fungující pod hlavičkou věhlasných kamenných univerzit uplatňují především lékařskou linii vedení porodu. Morava - a konkrétním příkladem je právě naše pracoviště - má zase dlouholetou tradici vzdělávání kompetentních a samostatných porodních asistentek. V případě Zlína se jedná o šedesátiletou historii školy pro porodní asistentky. Tento fakt se odráží v porodnické praxi tak, že porodní asistentky jsou ve vztahu jak ke klientce, tak k porodnickému týmu, v partnerském postavení. Díky tomu se na Moravě kontinuálně zachovává autonomie profese porodních asistentek, které v praxi i přes odborná doporučení "lékařského vedení porodu" zůstávají tím nejaktivnějším činitelem v procesu péče o rodičku.

Ženy, které usilují o pokud možno medicínsky nerušený porod s porodní asistentkou, mívají problém najít vyhovující porodnici. Výrazně přibývá porodů doma. Jak vnímáte tento problém?

Je otázkou terminologické diskuse, co vlastně považujeme za komplikovaný porod, který nutně vyžaduje lékařské vedení. Vzhledem k tomu, že naše pracoviště má statut perinatologického centra, troufáme si tvrdit, že s komplikacemi při porodu máme bohaté zkušenosti a že v celkovém měřítku naše pracoviště snese srovnání s těmi pražskými klinickými. Zřejmě si ale více uvědomujeme, že medicínské pojetí porodnické péče, vycházející z potřeb institucí vzdělávajících lékaře, často nevyhovuje představám o porodu, s nimiž dnes ženy stále častěji přicházejí. Některé se zbytečných intervencí obávají natolik, že se opravdu uchylují k variantě porodu doma, a to často v situaci, kdy by upřednostnily komornější prostředí např. regionálních porodnic s pochopením pro individuální potřeby i obyčejnou lidskou vstřícnost. Jenže taková není vždy na blízku. Stoupající poptávku po porodu doma by bylo zapotřebí více analyzovat, souvisí s otevřením naší společnosti jiným kulturním pohledům. Evropské prolínání v tomto smyslu přináší zřejmé střety s naším dosavadním nazíráním na ženu, porod, mateřství a rodičovství.

Na Moravě působí více porodních asistentek na volné noze. V Čechách momentálně nedostávají registraci…

Registrace nestátních zdravotnických zařízení vedených privátní porodní asistentkou je problematická v celé republice. Jedná se o celospolečenský problém nesouvisející výhradně s profesí porodní asistentky. Do jednání o registraci zásadním způsobem vstupují zdravotní pojišťovny a lékařská komora. Překážkou v tom, aby se privátní praxe porodních asistentek staly každodenní běžnou realitou. je např. chybějící nadefinování jednotlivých ošetřovatelských výkonů poskytovaných porodní asistentkou a jejich patřičné bodového ohodnocení. S tím souvisí financování péče porodních asistentek. Ženy, které o jejich způsob péče stojí, jsou nuceny si ji hradit hotově. Tento stav znemožňuje,aby se porodní asistentka stala rovnocenným poskytovatelem péče pro širokou klientelu, a nikoliv jenom pro ženy ekonomicky silnější a soběstačnější.

V čem vidíte možný přínos práce porodních asistentek v terénu?

Práce terénní porodní asistentky v komunitě představuje optimální model primární péče. Její filozofií je uspokojovat potřeby klientek v jejich přirozeném prostředí, není-li ze zdravotních důvodů nutné z něj ženy vytrhovat. Kromě toho, že se nenaruší chod rodiny hospitalizací maminky, přináší primární péče celé společnosti i nezanedbatelný efekt ekonomický. Poznání přirozeného prostředí klientky v komunitě přináší také spoustu prospěšných podnětů a možností ke zkvalitnění péče a k pochopení individuálních potřeb. Porodní asistentka pracující v komunitě může svým kvalifikovaným působením lépe ovlivnit reprodukční zdraví všech členů této komunity bez ohledu na věk a pohlaví.

Kde mají dle Vaší zkušenosti původ případné tenze mezi samostatnými a klinickými porodními asistentkami? Jak byste si představovala jejich optimální spolupráci?

Jako příčinu vzájemného napětí i sporů vidíme hlavně ekonomický faktor. Privátní porodní asistentky nemají takový "komfort" jako porodní asistentky v sekundární péči, nemají jistotu příjmů, ani za nimi nestojí žádné pracoviště a tým. Daleko více nesou svou kůži na trh. Zároveň je třeba přiznat neobjektivitu v řadách samotných porodních asistentek. V sekundární péči nesou porodní asistentky odpovědnost za řešení fyziologických případů, ale také komplikovaných situací v péči o porodnické klientky i ženy s gynekologickým onemocněním. Porodní asistentka v privátní péči je zase vystavena nutnosti identifikovat změnu fyziologie v patologii a klientku bez prodlení postoupit do péče klinického pracoviště. Zde je zřejmě pramen neodůvodněné rivality - samostatné a klinické porodní asistentky vzájemně nedoceňují potřebnost obou sfér a nedokáží dosud dobře spolupracovat.

Co Vás na současném českém porodnictví nejvíce těší?

Těší mne, že se porodnictví od politických změn přes všechny "nedořešenosti" výrazně posunulo vstříc individuálním potřebám klientely. Mnoho žen, resp. rodičů, dnes už vnímá porod jako obrovskou příležitost přinést osobní vklad jak do svého soukromí, tak i do vztahu mezi sebou a porodnickými profesionály. Změna spočívá i v tom, že doprovod rodičky u porodu je považován za samozřejmou součást týmu. Výborné je to, že porodní asistentky jsou otevřené dalšímu profesnímu růstu, což je bezpochyby ovlivněno změnou systému vzdělávání v nelékařských zdravotnických profesích. Společenský status profese porodní asistentky stoupá. Probíhá živá diskuse a výměna profesních zkušeností na regionální i celorepublikové úrovni. Nejsou výjimkou ani mezinárodní setkávání. Díky studentkám porodní asistence máme možnost získat zpětnou vazbu a cenné informace o realitě v poskytování péče na smluvních pracovištích, kde vykonávají odbornou praxi, což také považujeme za velmi důležité a přínosné. Tento kontakt nám pomáhá objektivizovat pohled na porodnickou realitu v rámci republiky i mimo ni.

A co Vás naopak trápí?

Za kontraproduktivní považuji zbytečnou a vystupňovanou rivalitu mezi odbornou porodnickou veřejností. Chybí nám schopnost vzájemného respektu. Dotýká se mě projevovaná neúcta k porodním asistentkám, které nahlas připomínají potřebu změn. Jsou to přece vzdělané profesionálky, znalé rizik, patologií a všech úskalí porodnické péče. Stojím za těmi profesionály, kteří nemanipulují klientkami ani jinou veřejností a kteří zachovávají dostatek respektu ke klientkám i k profesi, kteří mají úctu k životu vůbec. Velké mezery zůstávají v komunikaci. Neumíme si naslouchat, neumíme zacházet s přáními, která pro nás nejsou obvyklá, ale pro naše klienty mohou mít obrovský význam. Je třeba brát v úvahu rizika, vždyť v praxi se s nimi skutečně setkáváme, není ale správné se za ně schovávat tam, kde bychom mohli vyjít vstříc a naše odmítání je jen zaujatostí nebo pohodlností. Problém je podle mne skryt v neschopnosti jednat empaticky s ženami a jejich partnery, ale také s dulami, laktačními poradkyněmi, s psychology. Dnešní porodnictví zkrátka stojí za kvalifikovanou diskusi.