PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Následující rozhovor jsem poskytla Tereze Cimburkové
pro webové stránky Rodina 21:

9. díl: Mají smysl novoroční předsevzetí?

Blíží se nový rok a na Nový rok si hodně lidí plánuje předsevzetí. Má to vůbec cenu?

Jak kdy a jak pro koho. Pokud předsevzetí bereme jako příležitost pro svůj osobní rozvoj a pro žádoucí změny, jež ve svém životě chceme provést, pak je dobrá každá příležitost. Nemá ale smysl si od příchodu nového roku slibovat něco mimořádného. Vše bude s velkou pravděpodobností i nadále podobné, jako bylo dosud. Chceme-li něco v životě změnit, nečekejme na specifický list v kalendáři. Začnu teď hned má větší sílu, než začnu, až...

Jak se "donutit" k tomu, abychom svá předsevzetí dodrželi?

Musení a nucení nejsou obvykle k ničemu. O to větší sílu má chtění. Jinými slovy, záleží na motivaci - proč, pro koho, za jakým účelem po změně toužíme? Důležité je, aby cíl byl reálný, z hlediska našich sil dostupný, pokud možno nějak kladně formulovaný (např. zkusím aspoň jedno lehké a zdravé jídlo denně je lepší než totálně skoncuju s nezdravou stravou). Hodně pomáhá, když svá předsevzetí podpoříme i nějakými vnějšími opatřeními - začneme si vést deník, pro předsevzetí pravidelného pohybu se přihlásíme do nějakého kurzu, vstoupíme do podpůrné terapie apod. A postupujme po malých drobných okamžitých krůčcích. Hlavně žádné velké plány pro dalekou budoucnost.

Může společně si dávat předsevzetí i rodina, kdy např. dospělí "určí" rodině, tedy i dětem, nové zvyky - společné rodinné...

Proč by ne? Jen berme v úvahu, že i pro skupinová předsevzetí platí to, co bylo výše řečeno pro předsevzetí individuální.

Co může být dobrá motivace k dodržení domluveného, naplánovaného?

Domnívám se, že nejlepší motivací je prožitek přicházející z naší pociťované proměny. Když skrze to, co se nám daří navenek vykonat (počet vykouřených cigaret skutečně klesá; dnů, kdy jsme si šli zaběhat přibývá…), začneme mít lepší niterný pocit ze sebe samých.

Jak motivovat školní dítě na ZŠ, které přípravy nebaví a nevidí žádný důvod, proč by se přípravám měl věnovat?

Takové dítě motivovat nelze. Začít musíme tím, aby ve vzdělávání vůbec začalo důvod pro nějaké své snažení vidět. Je smutná pravda, že sama škola v tomto ohledu mnohdy rodičům vstříc nevychází. To když zahlcuje děti nesrozumitelným učivem bez vzájemných souvislostí či memorováním. Když hodiny i těch nejzajímavějších předmětů vede učitel nezáživně a dítě nemá prožitek, že je vtaženo dovnitř. Když dítě co chvíli sleduje hodiny, kolik minut ještě zbývá do zvonění… Upřímně, nebojím se v tomto smyslu drobných experimentů. Na příklad přestat úspěch ve škole hodnotit podle známek. Pomoci dítěti objevit, jaké má sklony a zájmy, rozpoznat, co ho těší a přitahuje, a co naopak nikoliv. V neoblíbených předmětech pak jet klidně jen na půl plynu (nedostat se zrovna k propadání, ale spokojit se s průměrem), a naopak šlapat do pedálů v předmětech, které dítě baví. Změna přístupu někdy probíhá zcela mimo školu - skutečné zájmy dítěte poznáme, když ho vezmeme do muzea, do cizí země, kde může procvičit znalost jazyka, když sledujeme, čím se baví ve volném čase, povídáme si s ním, máme s ním důvěrný kontakt. Nejméně do nástupu puberty by tomu ve zdravých soudržných rodinách nemělo nic bránit. Využijme času, do kdy máme k dítěti přístup a je ochotno se s námi sdílet.

Jak motivovat středoškoláka, který už má pocit, že všechno ví sám lépe? Je správné nechat ho vyzkoušet si pády, když to ohrožuje jeho budoucnost, zdraví..?

No samozřejmě. Metoda přirozených důsledků je jedna z nejúčinnějších. Samozřejmě hlídáme hranice a příliš velká rizika eliminujeme zavedením pravidel, na kterých důsledně trváme (např. po párty s kamarády přijedeš domů do určitého času hromadnou dopravou a v žádném případě nesedneš do auta, které řídí vrstevník - v nouzovém případě zavoláš, a já pro tebe přijedu). Výchova v nějaké podobě pokračuje i v pubertě :)

Liší se novoroční předsevzetí z hlediska kvality? Dá se říci, že některá jsou důležitější než jiná?

Určitě. Existují předsevzetí, která jsou z dlouhodobé perspektivy k ničemu. Třeba když se žena rozhodne, že si konečně doplní šatník o poslední chybějící kousky. Nebo si muž konečně objedná vytoužené drahé auto. Mějme na paměti, že hmotná a vnější vylepšení nás šťastnějšími neučiní, nebo aspoň ne na dlouho. Mnohem významnější jsou změny, které dokážeme provést sami v sobě, nahlédnutím nebo uspořádáním toho, co nás trápí a činí náš život obtížným. Někdy je to slabá vůle, jindy neschopnost odejít ze soužití s člověkem, který nám ubližuje, ještě jindy chybějící odvaha najít si novou práci, když ta stávající nás dlouhodobě neuspokojuje… Pustit se do změn, které ovlivní náš život zevnitř, je vždy to nejdůležitější. Někdy tomu ovšem předchází i to, že začneme přemýšlet o vlastních pravidlech života: Jaký má to pozemské kolotání a pachtění vlastně smysl?

Dáváte si vy sama novoroční předsevzetí? S jakým úspěchem, pokud ano... :)

No, vlastně nedávám, protože se snažím případné potřebné změny řešit průběžně po celý rok, když se nějaká taková potřeba objeví. Ale novoroční čas mám ráda a každý nový rok vnímám v jistém ohledu jako nepopsaný list, jako novou šanci. I když ve skutečnosti nám stejnou naději nabízí každý nový den.

zima 2014, připravila Tereza Cimburková pro www.rodina21.cz

Zpět na Web Rodina 21

 

Blog Evy Labusové

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt