PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Následující rozhovor jsem poskytla Tereze Cimburkové pro webové stránky Rodina 21:

5. díl: Sexualita dětí

Odkdy lze na dítě nahlížet jako na bytost se sexuálními potřebami?

Sexuální život v pravém slova smyslu člověk optimálně začíná vést poté, co dospějí jeho pohlavní orgány, vyvinou se mu druhotné pohlavní znaky a zároveň pro sexualitu vyzraje také psychicky. To by u většiny lidí bylo asi až po dvacátém roce věku, z praxe je ale patrné, že současná mládež zahajuje sexuální život daleko dřív, často předčasně a bez vědomí všech souvislostí a rozměrů sexuality. Jinak jsme ale sexuálními bytostmi vlastně od počátku své existence, protože sexuálním aktem vznikáme, též porod je velmi sexuálním procesem a stejně tak i kojení lze vnímat v kontextu tělesné slasti při vyplavování hormonu oxytocinu, kterému se přezdívá hormon lásky - doprovází všechny epizody života, kdy máme co do činění s prožíváním lásky a blízkosti s jinou bytostí. Pro miminko je fyzický dotyk nejdůležitější formou komunikace, potřebuje skutečně hodně mazlení, nošení a osobně bych se přimlouvala i za společné spaní nejmenších dětí s rodiči. Neurobiologické výzkumy naznačují, že pokud miminkům láskyplné dotýkání chybí nebo ho nemají dostatek, strádají a jejich vývoj, včetně sexuálního, může být ohrožen.

Malé děti si v určitém období rády sahají na přirození, jak správně na toto objevitelské chování reagovat?

Především je nutno říci, že je přímo vývojovým úkolem miminka, aby objevovalo své tělo. Z reflexních reakcí se stávají cílené, miminko postupně samo otáčí hlavičkou, převaluje se, hraje si s končetinami, objevuje úžasné schopnosti svých rukou…Dříve či později tak dojde i na pohlavní orgány. Je podobou chlapeckého a dívčího tělíčka dáno, že chlapečkové svůj penis objeví dříve, obvykle do půl roku věku, ale příjemnost dotyku vyhodnocují zatím obdobně jako třeba dumlání dudlíku, jde prostě o příjemný vjem. Děvčátka vagínu objevují později, často se jí nejprve ani nedotýkají přímo, nýbrž skrze vnější stimulaci třeba přes plínku. V tomto miminkovském období bychom jako rodiče měli zkusit odhadnout míru, kterou dítě pro objevování vlastního těla potřebuje. Pokud se nám zdá, že to přehání, je naštěstí snadné miminko nenápadně převést k jiné činnosti. U batolat, zvláště když už jsou schopna komunikovat a mluvit, je pak dobré dítě citlivě upozornit na to, že jde o záležitost, která se nehodí pro oči jiných lidí. Zároveň jde o první příležitost, jak děti upozornit, že dotýkání pohlavních orgánů je velmi soukromá věc, o které rozhodují výhradně ony samy. Což je důležité pro ochranu - děti skutečně potřebují vědět, že jde o intimní zónu. Je to zásadní pro prevenci sexuálního obtěžování či zneužití jinou osobou.

V rodině se často dědí všemožná pojmenování pro intimní místa: u kluků je "pindík, bimba, famfulín" a u holčiček nejčastěji "buchtička, kačenka, pipinka" - což posléze může být problém/legrace, když se děti setkají s kamarádkou Kačenkou, slonem Bimbou či mají k svačině buchtu. Jak "TO" tedy správně pojmenovávat? Odkdy by dítě mělo znát a používat správné názvy?

Domnívám se, že je na místě, aby se děti slůvka pochva a penis naučily ve stejné době jako se učí pojmenovat ostatní části svého těla - oko, ucho, koleno… To je důležitým předpokladem toho, že budou ke svým pohlavním orgánům přistupovat přirozeně, bez oné clony pokrytectví či tabuizování, které je v naší společnosti - jež zároveň žádná sexuální tabu nezná a není schopna pro ochranu dětí např. ani důsledně odstranit pornografické časopisy z pultů trafik - poněkud trapné. Není nic špatného na tom, když užíváme v rodinném jazyce pro označení pohlaví vlastní osobité názvy, jen ani ty neutrální oficiální dětem rozhodně nezatajujme.

Jenže vyslovit před dítětem slova pochva a penis je pro mnoho rodičů nemožné. Stejně tak mnozí vnímají jako nervy drásající téma "Mami, tati, jak jsme přišly na svět?". Jak s dětmi nejlépe komunikovat? Odkdy začít odpovídat na jejich všetečné otázky?

Problém je na straně rodičů, a ne dětí. Jako se předškolní děti bez předsudků naučí pojmům vagína a penis, tak bez předsudků přijímají i vysvětlení, jak vzniká nový člověk. Dnes to mají rodiče o to jednodušší, že si mohou ku pomoci koupit skvělé knížky, které stačí s dětmi projít. Doporučuji např. nakladatelství DharmaGaia a jeho ediční řadu Už to vím, která zahrnuje tituly "Maminčino bříško" (O početí a těhotenství), "Máme doma miminko" (o porodu, kojení a péči o novorozence) nebo "Naše malá Anička" (o životě batolátka).

U sourozenců ve vaně či u převlíkání, stejně jako ve školce pak dochází často na vzájemné ukazování a zkoumání přirození opačného pohlaví. Jak reagovat na toto "vzdělávání"?

Jde zase o důležitou součást dětského vývoje a je známkou zdravé zvídavosti, pokud děti zajímá, jak vypadá opačné pohlaví a v čem se liší. Pokud se při těchto hrách stane něco nevhodného - setkala jsem se v poradně třeba s tím, že rodiče byli zděšeni, když čtyřleté děti při takových hrách napodobily soulož - je třeba si přiznat, že problém je asi opět na straně dospělých. Jsou to přece oni, kdo své děti nějak - byť nepřímo, např. skrze televizi - k takové hře inspirovali. Nebo děti leccos vidí i mimo rodinu a hlavně přejímají mnohé ze společenského klimatu, které sexualitu opatřuje atributy zakázaného ovoce nebo i perverze. Děti se od dospělých a z kultury, v níž žijí, velmi rychle učí, dobrému i zlému, a to od útlého věku.

Co tedy mohou rodiče udělat proto, aby se sexualita jejich dětí přiměřeně a zdravě rozvíjela?

Především mít v pořádku nebo ozdravovat svůj vlastní vztah k sexualitě. Čím spokojenější jsou máma a táta ve svých tělech a vzájemně se milují, tím víc bývají svým dětem nápomocni. Ze všeho nejvíc děti ovlivňujeme vlastním příkladem. Dítě bezděky pozoruje, jak se rodiče k sobě chovají, jak jsou k sobě něžní, jak se hádají a usmiřují, ale také, jak se v rodině např. nakládá s nahotou. Nejdůležitější je předškolní věk, kdy dítě oba rodiče potřebuje coby své identifikační vzory. Považuji za vůbec nejefektivnější sexuální výchovu, pokud rodiče pečují o svůj vlastní vztah a pokud své děti důsledně chrání před jevy, které zdravou sexualitu narušují. A to i stálým vysvětlováním a uváděním na pravou míru. Protože zkreslení v oblasti sexu je kolem nás víc než dost a často i sami rodiče mají hodně co dělat, aby se v džungli současné konzumní sexuality, která pohlavní akt nezřídka redukuje na jakousi sportovně relaxační disciplínu, neztratili.

Když je pro rodiče nepříjemné až nepřekonatelné toto téma s malými dětmi řešit, co mají dělat?

Hledat odpověď na otázku, proč je tomu tak. S velkou pravděpodobností zjistí, že mají sami nějaký problém. Bohužel je to spíš norma, že se děti o věcech týkajících se sexuality dozvídají jinde než doma. Je to při poměrech, které ve společnosti ve vztahu k sexualitě obecně vládnou, velmi rizikové.

Za pár měsíců bude léto a děti začnou běhat nahé po zahradě, na koupališti, po pláži. Od kdy jsou na místě plavky? Do kdy je společensky únosné, aby se děti pohybovaly nahé na veřejnosti?

Existují země, kde děti běhají v horku nahé, a nikoho to nepohorší, a jiné, kde musí být stále zahalena i miminka. V České republice jsme spíš liberální, myslím, že nahá miminka a batolata nepohoršují. Zároveň, vzhledem k narůstajícímu riziku sexuálního obtěžování a zneužívání dětí, je bezpečné nechat děti nahé jen na soukromé půdě a na té veřejné to zvažovat podle situace. Ve veřejných bazénech děti musí mít plavečky i kvůli hygienickým důvodům (místo plenky).

Jak jste to v úvodu našeho povídání myslela s těmi různými rozměry sexuality?

Člověk je bytost tělesná, duševní a duchovní. Ne každý však žije ve všech těchto svých rovinách. To se týká také sexuálního života…

Děkuji za pravidelnou spolupráci a přeji krásné jaro!
jaro 2012, připravila Tereza Cimburková pro www.rodina21.cz

Zpět na Web Rodina 21