PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Rodičovství je cesta za (sebe)poznáním

Rozhovor s psycholožkou Ilonou Špaňhelovou

Hledáte knižního průvodce na radostnou i náročnou pouť rodičovstvím? Jednoho nedávno vydalo nakladatelství Grada. Autorkou publikace je PhDr. Ilona Špaňhelová (nar. 1966), matka tří dětí a známá česká psycholožka. Má privátní psychologickou praxi, vede kurzy komunikace, spolupracuje se sdružením Dlouhá cesta, které pomáhá rodičům po ztrátě dítěte, přednáší sociální psychologii na 1. LF UK, zasedá v diskusních panelech různých konferencí. Protože bydlíme nedaleko od sebe, obrátila jsem se na ni u příležitost vydání její nové knihy s několika otázkami

Ilono, na první pohled to vypadá, že tvůj záběr by rodinnými aktivitami, prací i další tvůrčí činností naplnil několik životů... Jak to všechno zvládáš?

To je výhoda "volné nohy". Protože jsem privátní psycholožka a nejsem nucena být někde od do, mohu si plánovat práci tak, jak to vyhovuje mě a mé rodině. Snažíme se, abychom já nebo manžel byli vždy ráno a večer doma a abychom dny začínali i končili společně s dětmi. Musím se přiznat, že na základě toho, co všechno dělám, je bohatý život nás všech. Děti se zajímají, kam jdu a co tam budu dělat nebo říkat a jsou rády, že mám takovou práci. No a má to i tu výhodu, že naše děti musí být samostatné. Pokud je to potřeba, nebojí se uvařit oběd či jít nakoupit a plní si svoje povinnosti. Jsou výborné.

Pracuješ především jako dětská psycholožka. Proč sis vybrala právě tohle povolání?

Ještě na gymnáziu jsem měla touhu být kriminalistkou. Líbilo se mi rozplétat složité situace. Pak jsem byla od tohoto povolání svými učiteli zrazena, protože jsem měla špatný kádrový profil. Tak jsem se dostala k psychologii. Ono je to ale vlastně podobné. Snažím se především porozumět dětské duši a naviguji děti nebo jejich rodiče, co lze udělat pro to, aby cesta v životě dítěte byla schůdná, přímá a rovná, aby na ní bylo dítěti dobře a aby vždy vědělo, že je vedle něj někdo, kdo mu chce pomoct. Zabývám se především raným věkem. Je totiž nesmírně důležité, aby byl lidský život co nejlépe nastartován. Když se to podaří, je pak problémů mnohem méně.

Co tě přivedlo k psaní?

První knížka nazvaná Dítě - vývoj a výchova od početí do tří let vznikla z mé iniciativy. Chtěla jsem vytvořit jednoduchou příručku pro rodiče, aby se vyznali v tom, co se v životě dítěte děje a na co mají být připraveni. Zdálo se mi, že taková příručka na trhu chybí. Další výzvy ke psaní pak už přišly samy přímo z nakladatelství.

Tvoje poslední kniha je pojata - a také se tak jmenuje - přímo jako Průvodce dětským světem. Vnímáš rodičovství jako cestu? Odkud a kam vede?

Přesně tak, rodičovství vnímám jako cestu. Má spoustu nečekaných zatáček a spoustu značek, ale především je to cesta, po které jdou rodiče a děti společně. Všichni se na té cestě učí, rozhlížejí, zastavují, přecházejí. Ta cesta vede od začátku života až po smrt jednoho z nich. A po smrti pokračuje v životě toho, který na světě zůstává, ten pak i nadále čerpá ze společných chvil a prožitků.

Co bychom - abychom svým dětem byli něco platní - měli mít přirozeně v sobě, a co nám mohou zprostředkovat psychologické a výchovné publikace? Nakolik je zapotřebí, abychom se jako rodiče teoreticky vzdělávali?

Přirozeně bychom v sobě měli mít především touhu učit se. Nemám na mysli učení z knih, nýbrž učení ze zkušenosti. Domnívám se, že jako rodiče máme v sobě zdravou intuici a té bychom se měli držet. Teoretické vzdělání by k nám mělo přicházet na základě touhy po nových poznatcích o životě dítěte. Pokud nahlížíme do knih, měli bychom tím chtít spíš jen korigovat svůj názor, dozvědět se něco inspirativního a připravovat se na novou etapu v životě dítěte. I já se vzdělávám, občas třeba zajdu na některou přednášku. Když z ní odcházím, řeknu si - ano, to je fajn, tohle už ve svém životě dělám, z tohoto se mohu přiučit a s tamtím nesouhlasím, protože mám jiný názor.

Tvá kniha dává nahlédnout do jednotlivých etap v životě dítěte od novorozeneckého období až po věk dospívání. Co bys označila jako klíčové mezníky, při nichž se obrazně řečeno pro život nastavují nejdůležitější výhybky?

Důležitých výhybek je hodně. Pokud bych měla vypíchnout ty "nej", musím začít primární potřebou dítěte být rodiči bezmezně přijato a moci s nimi vytvořit hluboký vzájemný vztah. Dále jde o potřebu vytváření mantinelů v životě dítěte, o vytváření vztahů k druhým dětem a o začlenění dítěte do systému, kde se od něj něco vyžaduje včetně schopnosti dodržovat určitý řád. Tahle etapa začíná okolo období vzdoru a pokračuje s nástupem do školy. Velmi důležité je pro dítě také přijetí sama sebe, což mu pomáhá především v období puberty, kdy dochází k hledání vlastní identity a následnému odpoutávání se od původní rodiny.

Pro koho je tvoje nová kniha určena?

Je určena především pro rodiče a vychovatele dětí od narození do 15 let.

Jakou formu jsi své knize vtiskla a proč?

Kniha nabízí stručný výklad toho, co se v jednotlivých vývojových obdobích v životě dítěte děje. Následuje stručný popis, jak toto období prožívá ono samo a jak jeho rodiče a sourozenci. Poté je každá kapitola doplněna odpověďmi na konkrétní otázky, se kterými se nejčastěji setkávám v psychologické praxi. V kapitolách o školním věku lze nalézt i odpovědi na nejčastější otázky dětí. Podobně jsem vystavěla již svou první knihu. Jde o osvědčený způsob, protože čtení není jednotvárné. Může být pro rodiče přínosné i v tom, že mohou prostě jen listovat a vybrat si to, co je právě zajímá. Zároveň - díky otázkám - zjišťují, že podobné obtíže, jaké si prožívají oni, mají i jiní. Člověka posiluje, když ví, že se s problémy nepotýká sám.

Více informací: http://www.spanhelova.cz/

Vyšlo v časopise MIMINKO 7-8/2008

Zpět na seznam rozhovorů

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti