PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Dospívání: Když je tělo a duše v pohybu

Období puberty patří z hlediska vývoje jednotlivce i z hlediska vztahů mezi rodiči a dětmi k nejnáročnějším. Na některé podstatné otázky týkající se dospívání odpovídá Doc. MUDr. Jana Hamanová, CSc. z kliniky dětského a dorostového lékařství I. lékařské fakulty UK Praha

Co se během dospívání v psychice mladého člověka odehrává? K jakým nejzásadnějším změnám dochází?

Jde o přechodné období, kdy tělesné i psychické děje jsou v pohybu, a z toho pramení celá řada nových situací, nejistot - a zranitelnosti. Charakteristické je kolísání nálad. Často převažují záporné emoce, jako např. úzkost a nespokojenost. Velmi často jde o nespokojenost se svým zevnějškem. Prudce se rozvíjejí duševní schopnosti, hlavně teoretické myšlení. I proto se dospívající stávají tak kritickými a jsou zaujati hledáním pravdy. Silně roste vliv vrstevníků, dospívající hledá své místo mezi vlastní generací. S tím vším souvisejí změny v oblasti sociální, kde přichází zákonitě tzv. krize autority - rodičovské i učitelské.

Je tedy pravda, že k dospívání patří otevřená konfrontace s rodiči?

Já bych tu odlišila dvě věci, a to názorovou konfrontaci a konfrontační chování. Bez určité konfrontace názorů s rodiči se dospívající opravdu nemůže dobře osamostatnit, ale konfrontační chování k tomu nutné není. Jedním z úkolů dospívání je uvolnit se od rodiny, jenže tento jev musí být - a to chci zdůraznit - pozvolný. Dospívající si potřebuje vytvořit své vlastní názory a postoje a potřebuje mít pro svá uvažování prostor. Je to pochopitelné, protože již za krátkou dobu, úřední řečí v 18 letech, má postupně dospět k samostatnosti! Zároveň ale platí, že dospívající názory svých rodičů potřebuje a většinou i chce v této době slyšet, jen je nutné, aby byly prezentovány neautoritativně, nejlépe formou partnerského dialogu. Hlavní zásadou rodičů by mělo být přijímat dospívajícího takového, jaký je, a při tom se mu nepodbízet. Stanoviska rodičů by měla být jasná, přesvědčivá a nedvojznačná. A hlavně - dospívající by měl za všech okolností cítit hluboký zájem rodičů o něho. I v hádce či sporu by mělo být jasné, že na obou stranách zůstává přítomna láska, přičemž péče o komunikaci je v tomhle věku hlavně starostí rodičů. Dospívající o tom neuvažuje, protože má prostě jiné starosti.

Dá se říci, na čem v období dospívání nejvíc záleží?

Vůbec nejdůležitějším úkolem je, aby si dopívající vytvořil vlastní identitu, aby sám sobě uměl odpovědět na otázky: kdo jsem? jaká mám pozitiva? jaká negativa? jaký je můj žebříček hodnot? jak mě vidí moji vrstevníci? Tenhle proces probíhá skrytě, tedy spíš podvědomě, a je nesmírně důležité, aby nebyl narušen příliš násilnými zážitky, které jej přehluší a často i zastaví.

Jaké zážitky máte konkrétně na mysli?

Jde hlavně o situaci, kdy dospívající žije v neuspořádaných poměrech, zapříčiněných nefunkčním životem rodiny, existenční či osobní krizí rodičů apod. Když dospívajícího nechrání rodina, může podlehnout jinému vlivu, např. ze strany špatné party kamarádů. Vzniká nebezpečí situace, které se odborně říká syndrom rizikového chování v dospívání Především jde o konsumaci drog počínaje nikotinem a alkoholem, o předčasný sexuální život a o rizikové chování v sexuální oblasti vůbec i o další poruchy - o záškoláctví, útěky z domova, rizikové chování v dopravě, o nepřiměřenou agresivitu až kriminalitu. V takových případech rodičům nezbývá než se poradit s odborníky.

Proč je tak rizikové předčasné zahájení sexuálního života?

Dospívající v naprosté většině nebývají ještě schopni pochopit žádoucí rozměr sexuálního života. Nejsou schopni skutečné duševní intimity, protože té musí právě předcházet vytvoření vlastní identity. Nezralí lidé prožívají sexualitu v silně omezeném a na biologickou podstatu věci zúženém projevu. Důsledkem je časté střídání partnerů, pohlavní nemoce a také právě ohrožení osobnostního zrání, jak jsme o tom už mluvily. Mimořádně závažná je biologická nezralost dívky. Vývoj pohlavního ústrojí u ní nekončí nastoupením první menstruace, jak se mnoho lidí domnívá, nýbrž pokračuje ještě zráním sliznice děložního hrdla. Dívky jsou proto - v průměru do 17 let - zvýšeně zranitelné pro průnik infekce a vznik pohlavních nemocí a pro riziko pozdější rakoviny děložního hrdla. Připomeňme také, že sama motivace pro zahájení sexuálního života je v dospívání pofidérní. Zvláště u dívek - u těch totiž sexuální tense v pubertě, na rozdíl od kluků, nebývá nijak silná a často jde opravdu jen o náhražku za chybění něčeho podstatného, co by dalo životu náplň a smysl. Velmi často se ale jedná jen o vyhovění vnějšímu tlaku, ať už ze strany chlapce, nebo vrstevnické skupiny nebo také jen obrazu, který vytvářejí média. Viz. typické časopisy pro dívky. A pokud někdo argumentuje tím, že puberta nastává stále v nižším věku a že mládež vyspívá dřív a musí proto začít i dřív sexuálně žít, pak musím říct, že je to argument, který už neplatí. Posouvání puberty do nižšího věku jsme viděli v první polovině minulého století, ale tento trend se nejméně před 30 lety zastavil!

Kdybyste měla shrnout, co dopívající nejvíc potřebují, co by to bylo?

Potřebují, aby jim dospělí, a zejména rodiče, nabízeli srozumitelné a jasné životní hodnoty, věrohodné tím, že podle nich sami žijí. Potřebují uvážená a informovaná stanoviska rodičů k módním trendům mládeže. Rodiče musí být ochotni vést partnerský dialog a diskusi, a to pokud možno v tu dobu, kdy o to dospívající stojí, protože takové chvíle nebývají zase tak časté. Potřebují, aby jim v mimořádně zranitelném období dospělí pomáhali nalézat jejich silnější stránky a kompenzovat handicapy. Potřebují ocenit, pochválit, posílit sebedůvěru. Od školy dospívající potřebují dobrou přípravu na povolání a s tím i perspektivu uplatnění. A od společnosti potřebují, aby se mnohem více starala o jejich právo na nerušený vývoj a zrání, jak to zaručuje i Deklarace práv dítěte, přičemž dítětem se myslí člověk do 18 let! Potřebují také jasná pravidla hry s komerční sférou. Ta se totiž v poslední době na dospívající cílevědomě a bezohledně zaměřuje, vědoma si toho, že ještě neuvažují dostatečně kriticky a neumějí se bránit desinformačním tlakům. Dnes slýcháme o nebezpečí odbourávání dětství, jenže podobně se odbourává i dospívání, když se mladistvým vnucují "práva" na životní styl dospělých. Je velkým dluhem médií - samozřejmě v první řadě veřejnoprávních - pokud se neodborně a podbízivě podílejí na vytváření falešného obrazu toho, co je pro normální životní styl dospívajících opravdu žádoucí. Ale snad vůbec nejvíce dospívající potřebují věrohodné příklady dospělých, které by vyzývaly a lákaly k následování. Takové příklady v současnosti až zoufale chybějí, m.j. i proto, že ti, kdo pečují o mládež, nejsou oceňováni ani ekonomicky ani společenským uznáním. Většina zdravě uvažujících lidí tyhle skutečnosti sice tuší nebo zná, zbývá ale začít uvádět je do života.

Rozhlasový rozhovor s Janu Hamanovou na téma dospívání je možno nalézt v archivu Českého rozhlasu 6 / pořadu Hovory o rodině na http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=1971 pod datem 18.11.2007.

Vyšlo v časopise Rodiče 6/2008

Zpět na seznam rozhovorů

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu