PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Cesta ke zdraví

Rozhovor s léčitelkou Janou Žákovou

Čím více se současný materialistický životní styl vzdaluje od přirozenosti a podpory intuitivního chování, tím více mnozí tápou, když hledají pomoc pro nápravu svých zdravotních problémů. Většinově dnes nejprve míříme do chrámů moderní medicíny - poliklinik a nemocnic, kde nalézáme účinnou léčbu či krizovou intervenci při náhlých stavech, úrazech nebo pokročilých fázích různých onemocnění.

Méně efektivně si erudované lékařské specializace umějí poradit s chronickými nebo nevysvětlitelnými chorobami, kdy se navzdory všem vyšetřením a léčbě příčinu obtíží dlouhodobě nedaří najít a odstranit. Pacienti - a jsou jich z celkového počtu desítky procent - se cítí čím dál hůř, avšak jasnou diagnózu stále nemají. V takových případech nezřídka začnou hledat pomoc mimo standardní nabídku zdravotní péče a dříve či později se ocitnou v oblasti tzv. alternativní medicíny.

Té se v naší zemi příliš nedaří a jako "málo vědecká" není příliš podporována. K nejkritizovanějším odvětvím patří psychotronika či psychoenergetika, srozumitelněji řečeno: léčitelství. Provozují ho lidé oplývající skutečným nebo předstíraným mimořádným nadáním. Diagnostiku i léčbu vedou na základě vjemů a informací, které získávají nezprostředkovaně, schopností přímo se napojit na organismus pacienta a díky mimořádné citlivosti odhalovat případnou nerovnováhu či narušenou funkci orgánů.

S bioterapeuty, senzibily, magnetizéry i čaroději se v časech demokracie roztrhl pytel. Ti samozvaní a falešní (bohužel jich není málo) poškozují nejen své pacienty. Především kazí pověst léčitelům, disponujícím jak skutečnými schopnostmi, tak výsledky léčby.

Přinášíme vám rozhovor s Janou Žákovou, léčitelkou, která víc než dvacet let bez velkého humbuku, s nevídaným nasazením a někdy i v tiché spolupráci s klasickými lékaři pomáhá těm, kdo k ní přicházejí hledat a nalézat zdraví:

Foto: Archiv Jany Žákové

Kdy vás, Jano, poprvé napadlo, že jste "jiná"?

Asi až v šesti, sedmi letech jsem si sama začala uvědomovat, že vidím věci, které druzí nevidí, a že mám znalosti, které oni nemají, a vůbec nechápou, kde jsem je získala. Do té doby jsem to vše považovala za běžné a samozřejmé, a tak mne překvapovalo, že tomu tak není. Vzpomínám si, že to nejdřív nenapadlo mne, ale moji rodinu. Bylo jim divné, že se nechovám jako moji vrstevníci a že mám úplně jiné zájmy. Jako pětiletá jsem domů začala nosit různé byliny, a i když jsem nevěděla, jak se jmenují, říkala jsem rodičům, jaké nemoci léčí. Nebo se stalo, že záchranka narychlo pozdě v noci odvážela do nemocnice naši devadesátiletou prababičku a rodiče ji ujišťovali, že jí ráno dovezou potřebné věci. Mně to bylo divné, cítila jsem, že neříkají pravdu, a také mi bylo moc líto, že už ji neuvidím. Tak jsem jim to řekla, že umře a že bychom se s ní raději měli pořádně rozloučit. Zhrozili se nade mnou, co to povídám za nesmysly, a pořádně mi vyhubovali, že se podle nich rouhám. Do rána prababička skutečně zemřela. Taky mne nebavilo hrát si s dětmi na schovávanou. Když jsem byla u pikoly, cítila jsem, kde je kdo schovaný, a rovnou jsem ostatní zapikávala, takže je hraní se mnou nebavilo. V pozdějším věku jsem si doma podle návodu stavěla makety pyramid podle vzoru skutečné Cheopsovy pyramidy v Gíze a experimentovala s jejich účinky na ostření žiletek nebo na změnu vlastností vody, kterou jsem zalévala část našich domácích květin a porovnávala jsem rozdíl v jejich růstu oproti rostlinám zalévaným vodou z vodovodu. Začala jsem si též dopisovat s člověkem, který se o pyramidy dlouhodobě zajímal a dodnes zajímá. Inspiroval mne i k pokusům s potravinami. Když jsem se následně v literatuře dočetla, že se potraviny v takovéto pyramidě uchovají mnohem déle čerstvé a že se nekazí a lze tímto způsobem i usušit syrové maso, aniž by se znehodnotilo, tak jsem ve třicetistupňovém teplu položila s talířem na skříň kus masa a druhý kus jsem vložila do pyramidy, a čekala jsem, co to udělá. Jenže rodiče to zjistili a neměli pro tento druh mých pokusů pochopení.

Jak se s vaší odlišností vyrovnávali?

Neměli to se mnou jednoduché. Nesmíte zapomínat, že jsem vyrůstala ještě za totality a na Slovensku. Rodina ze mne byla upřímně zoufalá. Přáli by si, aby jejich jediná milovaná dcera byla stejná jako její vrstevníci a zajímala se o to, co přísluší jejímu věku. Nechápali některé moje potřeby a projevy, například proč občas chodím do kostela. Netáhly mne tam náboženské obřady, prostě mi tam bylo dobře. Zjistila jsem, kdy kostelnička chodí měnit vodu ve vázách, a aspoň na chvilku jsem si tam potají chodila posedět. Jednou jsem byla svědkem toho, jak šel kolem kostela pan farář a upadl. Doprovodila jsem ho domů, ale viděli mne s ním a byly z toho potíže. Dlouho mi trvalo, než mi došlo, že ostatní lidé vnímají jinak než já, že mnoho věcí prožívám a cítím osamoceně. S odstupem času mohu říct, že jsem se tím hodně trápila, chtěla jsem k ostatním patřit, a ne se vydělovat. Až postupně jsem se s tím smířila a přijala své nadání jako dar a naučila se s ním žít. Našla jsem lidi sobě podobné.

Kdy a jak došlo k tomu, že jste své mimořádné schopnosti začala uplatňovat v léčitelském kontextu?

Nejdříve jaksi samovolně, ještě ne cíleně. To když se mi během dospívání pod rukama uzdravovala zvířata. Našla jsem hrdličku s nalomeným křídlem a pouze bioenergetickým působením jsem ji dala do pořádku. Nebo jsem stejně pomohla psovi, který se někde porval. V té době jsem už o léčitelství začala i číst a postupně jsem se dostávala do kontaktu s jeho nestory jako Jiřím Jančou, Lubomírem Křížem, Janem Bílkem, Tomášem Pfeiferem, Palkem Mičíkem. Nezapomenutelným zážitkem pro mne bylo osobní setkání s legendárním páterem Ferdou, který se mi jen hluboce zadíval do očí a po chvíli řekl, že jsem jako on, a tím mi definitivně potvrdil, že do téhle skupiny patřím. Setkávání s nimi mne hodně ovlivnilo a postupně i nasměrovalo pro mou vlastní práci. Prvního pacienta jsem samostatně vyléčila z rakoviny dvanácterníku ve svých sedmnácti letech. V 90. letech jsem začala s přednáškami pro veřejnost. Protože mi lidé, kterým jsem pomáhala, stále častěji nosili lékařské zprávy plné latinských výrazů, rozhodla jsem se doplnit si vzdělání pomaturitním studiem školy zdravotnického zaměření. Západní medicínu jsem nikdy studovat nechtěla, lákal mne spíše komplexní, celostní pohled na jednotlivce, který je typický například pro ayurvédu a tradiční čínskou medicínu. Po skončení studia jsem se rozhodovala o své další cestě životem. Volila jsem mezi třemi možnostmi - studiem sánskrtu, pomoci přátelům působícím v Čechách nebo vyučováním a předáváním vědomostí s mým mistrem Reiki. A protože jsem skutečně nevěděla kterou variantu zvolit, hodila jsem si nakonec korunou. Padl mi odchod do Čech.

Bylo pro vás přijatelné nechat o svém životě rozhodnout korunu?

Ano, dodnes používám tuto metodu na významných životních křižovatkách a dosud nelituji žádné takto určené volby. Vidím v tom moudrost a dobro vesmíru.

Co následovalo, když jste ono důležité rozhodnutí měla za sebou?

Stěhování a velké změny, které vyvrcholily narozením mých dvou skvělých dcer. K tomu průběžně další intenzivní studium různých směrů a metod jako reflexní terapie, homeopatie, tradiční čínské a ruské medicíny nebo různých masáží, od klasické a sportovní přes reflexní až po lymfatickou, lávovou nebo třeba medovou. Také jsem se ponořila do fytoterapie a seznamovala s produkty a potravinovými doplňky, jimiž bych léčbu svých pacientů mohla podpořit.

Jak jste pojala své pracoviště? Nemohla jste přece založit zdravotnické zařízení. Nebála jste se nějakých persekucí a průšvihů?

K žádným obavám jsem neměla důvod. Nedělala jsem a ani teď nedělám nic zakázaného. Formálně poskytuji v provozovně Salveo na Novodvorské ulici v Praze 4 a na internetových stránkách www.salveo.cz poradenské služby a soustředím se hlavně na diagnostiku nemocí a zjištění jejich příčin. Na výsledcích si opravdu zakládám, protože moje zjištění jsou přesná, ověřitelná a průkazná. A to jak v případech, kdy se na mne klient obrátí s potížemi, aniž by před tím hledal pomoc u lékaře, tak v případech, kdy klasická západní medicína nedokázala odhalit skutečný zdroj zdravotních obtíží pacienta a nebyla schopná pomoci, anebo v případech, kdy klient chce potvrdit či vyvrátit diagnózu stanovenou někým jiným. Vidím energetický potenciál vnitřních orgánů a jejich vzájemné vazby a vztahy - ať již vyvážené, nebo disharmonické, a dokážu tak odhalit pravou příčinu nemoci. Následně pomáhám tělu a jeho imunitnímu systému k sebeuzdravení. Blížící se onemocnění klienta vnímám dlouho dopředu, mnohem dříve, než je zjistitelné lékařskou technikou i než se navenek projeví. Proto mohu doporučit vhodnou prevenci, aby nemoc buď vůbec nepropukla, nebo aby byla pro co klienta nejméně zatěžující. V tomto směru se mnou, i když neoficiálně, spolupracují i někteří lékaři.

Foto: Archiv Jany Žákové

Jste tedy zastánkyní propojování alopatické medicíny s tou alternativní?

Určitě, jejich propojení a spolupráce kvalitních léčitelů a lékařů může být jen ku prospěchu pacientů. Pracuji s lékařskými zprávami, které moji klienti přinášejí, a klasické medicíny si v mnoha ohledech vážím. Vím, že alternativní medicína nemůže zvládnout všechno. Zejména chirurgický obor je u nás na špičkové úrovni a při některých zhoubných nádorech, zlomeninách je takový zásah nezastupitelný. Vzájemné osočování obou směrů považuji za nešťastné a škodlivé. Stejně jako to, když se lékař či léčitel orientují jen v jednom konkrétním směru a nic jiného neuznávají. Příkladem v klasické medicíně je, když se pacient pro lékaře promění jen v jeden nemocný orgán, třeba v ledvinu. Zažila jsem případ, kdy jedna moje pacientka ležela s onkologickým onemocněním na urologii a nikdo si tam nevšiml, že zhoršení jejího zdravotního stavu způsobuje špatně fungující zažívání, že devět dní nebyla na stolici. Jiná moje onkologicky nemocná pacientka podstoupila operaci gynekologického nádoru, ale následně trpěla úpornými bolestmi a zvracením. Lékaři jí léčili antibiotiky zánět způsobený operací. Cítila jsem, že příčinou nevolnosti a bolestí v oblasti břicha není zánět zjištěný v operační ráně, prokázaný sedimentací krve, ale že je způsobuje metastáza původního odstraněného nádoru, která tlačí na žaludek. Ukázalo se to jako fakt a paní podstoupila chemoterapii k jejímu odstranění. Moje pomoc byla nezbytná k tomu, aby pacientka unesla zátěž operace i následné chemické léčby. Pomáhala jsem jí bioenergií, přírodními produkty a doporučením změny ve stravování, naučila ji správnému dýchání. Její manžel si osvojil základy reflexní terapie ke zmírnění bolestí. Díky součinnosti léčitele, lékaře a rodiny se podařilo, že mohla i během následné náročné léčby po operaci chodit do zaměstnání, netrpěla zvracením, které je běžným průvodním znakem chemoterapie, ani masivní ztrátou vlasů, neboť s vědomím, co podstoupí, jsme podporovaly a udržovaly v dobré kondici její ledviny, které jsou rezervoárem energie. Měla stále dostatek sil žít běžným životem jako před operací. V současné době je paní bez potíží, žije aktivně, věnuje se rodině a hlavně svým třem vnoučatům. Je skvělé, když se lékařům a léčitelům daří spolupracovat a když si pacient mezi nimi nepřipadá jako mezi dvěma mlýnskými kameny.

S jakými potížemi za vámi lidé přicházejí nejčastěji?

Je to různé. Hodně se věnuji pacientům s nádorovým onemocněním, s dysfunkcí kardiovaskulárního systému, lidem po autohaváriích nebo jiných úrazech, nemocným Parkinsonovou chorobou nebo roztroušenou sklerózou, dětem s různými dysfunkcemi. Dobré výsledky mám s léčením pacientů se zlatým stafylokokem, který jim způsobuje problémy v orofaciální části a defekty na různých částech těla, také u chorob neznámého původu, jako třeba únavového syndromu nebo klasickou medicínou nevystopovaných příčin chronických bolestí. Úspěšně pomáhám ženám, kterým se nedaří otěhotnět, a pracuji samozřejmě také s těmi pacienty, kterým klasická medicína už nedává naději.

Je něco, co vy očekáváte od svých pacientů?

Především jejich vlastní aktivitu a disciplinovanost. To, že budou ochotni začít pro své zdraví něco dělat, více o něm přemýšlet, opustí nezdravé návyky a přizpůsobí jeho potřebám životní styl. Ideálně by k tomu ale mělo dojít dřív, než je ke změně donutí nemoc. Vůbec nejraději dělám prevenci, kdy lidem doporučuji, co potřebují k tomu, aby si zdraví chránili a co nejdéle zachovali.

Součástí vaší práce je i doporučování různých přírodních léků a potravinových doplňků. Znamená to, že už nám pouhá vyvážená strava sama o sobě nestačí?

Vše se odvíjí od jakosti a hodnoty potravin, které konzumujeme. Pokud bychom se stravovali výlučně těmi ve skutečné bio kvalitě, pak by nám vyvážená strava postačovala. Již antický lékař Hippokratés razil zásadu, že naše strava nám má být lékem, nikoliv nám škodit. Bohužel ne všechny potraviny takto označené splňují přísné požadavky na ně kladené. Navíc je většina populace odkázána na ty průmyslově vyráběné a zpracovávané, jejichž výživová hodnota je velice nízká, někdy až nulová. Dalším záporem jsou umělá barviva, konzervanty a látky zlepšující chuť i často se vyskytující plísně. Jen málokdo si může vypěstovat dostatečné množství ovoce, zeleniny případně domácích chovných zvířat, aby nebyl odkázán na prodejní řetězce. Proto využívám zdravotních a potravinových doplňků vyráběných při využití nejmodernějších technologií renomovanými tuzemskými i zahraničními firmami. Jedná se o čaje, výluhy a tinktury z bylin, z pupenů i semen rostlin, o minerální látky a vitamíny, prostředky vyrobené s využitím nanotechnologií.

Na léčitelské schopnosti, pokud vůbec věříme v jejich existenci, se obvykle nahlíží jedním ze dvou způsobů. Buď jako na mimořádné, přesto přirozené dispozice, které však při současném materialistickém pojetí života nejsou snadno zařaditelné, takže u většiny svých nositelů nejsou rozvíjeny a zaniknou. Nebo naopak jako na schopnosti nadpřirozené, pocházející od "vesmírných sil". V důsledku toho pak k takto nadaným jedincům přistupujeme s obdivem, hraničícím u někoho až s posvátnou bázní, nebo k nim pociťujeme nelibost, cítíme se jimi ohroženi a na jejich působení pohlížíme jako na nepřípustnou manipulaci druhými lidmi. Koneckonců, je známo, že léčitelé historicky bývali uctíváni, nebo také končili na hranici. Jak vnímáte původ svých schopností vy? Kde spatřujete jejich místo při léčení nemocí?

Neumím vysvětlit, odkud se moje schopnosti berou, ale vidím, že fungují. Hudební skladatel vám taky neřekne, odkud se berou tóny v jeho hlavě, které zapisuje na papír. Řekla bych, že schopnost léčitelství je druh vrozeného talentu, který si nevybíráte. Prostě vám je dán, a vy buď máte šanci ho rozvinout a využijete ho, nebo zakrní. Uplatňuji to, s čím jsem se narodila a co bylo v mém případě tak silné, že jsem nemohla jinak než to dál rozvíjet. Vidím lidskou auru. Vnímám lidský organismus jako souhru buněčné struktury fyzického těla s tělem energetickým, zasazeného zároveň do energetického pole vesmíru. Léčit člověka lze v rovině biochemické, psychosomatické a energetické, a ideální je, když žádnou z těchto rovin nevynecháváme.

Jak poznat skutečného léčitele od šarlatána?

Podle výsledků jeho práce. Podle toho, zda umí skloubit různé úrovně léčení a nic podstatného neopomíjí. Je třeba dát i na pocit, jaký z léčitele máte, uvědomit si první dojem ze setkání s ním. Nevěřila bych těm, kteří působí nějak vyšinutě nebo mají potřebu "čarování" nad pacientem. Ani těm, kteří se ostře vyhraňují proti alopatické medicíně. A taky těm, kteří přeceňují svoje schopnosti. Abych mohla pomáhat, musím být především sama v pořádku. Stane se mi, že nejsem v pohodě, že řeším nějaký svůj problém, že se necítím dobře. V takovém případě objednané klienty požádám o přeložení termínu naší schůzky na jindy. Jde i o to, abychom své klienty na sobě nečinili závislými. Abychom je učili, že návrat ke zdraví je návratem k sobě a své intuici. Že s drobnými zdravotními potížemi by si měl člověk vědět rady sám tím, že se do sebe umí vcítit.

Jak a čím můžeme takovou intuici a takové vciťování podporovat a rozvíjet?

Každý z nás se s jistou dávkou tohoto nadání narodí, ale rozsah a případný růst nebo zakrnění je velice individuální záležitostí. Pro rozvíjení existuje řada mentálních technik a cvičení. Je však nepochybné, že pouhým cvičením se na této cestě pokročit nedá, neboť prohlubování intuice a schopnosti vnímat signály vlastního těla, umění empatie či dokonce telepatie je závislé na celkovém přístupu k vlastnímu životu a všemu živému a v neposlední řadě souvisí také se zdravotním stavem člověka. Naše zdraví je podmíněno vnitřním souladem ve fyzické, duševní a duchovní rovině, jde o celostní záležitost. Je také důležité, abychom svému mozku dovolili nepracovat tak jednostranně, jak je v západní levohemisférové společnosti běžné. Všudypřítomný důraz na racionalitu, logiku, analyzování všeho, na dosahování maximálních výkonů a materialistický pohled na svět kolem válcují empatii, citovost a vnitřní prožívání, krátce schopnost otvírat se širším souvislostem a hmotně nezměřitelným hodnotám.

Zdá se mi, že i sama moderní medicína je na tom jako většina příslušníků západní kultury - jako by používala jen levou hemisféru svého obrazného mozku, a tedy jen polovinu léčebného potenciálu, který je obecně k dispozici. Že by alternativní léčebné metody tvořily onu pravou hemisféru?

To je výstižné přirovnání. Kdyby opravdoví profesionálové klasické a alternativní medicíny mohli spolupracovat, zdravějších lidí by přibývalo. Stejně tak se zlepší zdraví každého z nás, dokážeme-li rovnoměrněji využívat obou svých mozkových hemisfér.

Co pro vás znamená osobní rozvoj?

Na to je snadná odpověď. Aby člověk mohl skutečně rozvíjet svou osobnost, potřebuje na sobě neustále pracovat, vytvořit si a dodržovat každodenní rituály, plně žít v přítomném okamžiku, vnímat svoje nitro, umět naslouchat svému okolí, brát ho vážně a být s ním v neustálém kontaktu. Jde i o to zkoušet si každodenní povinnosti přetvořit na hru a zábavu, být pokorný, každý den přijímat jako novou příležitost. Abych byla dobrým příkladem pro své klienty, průběžně si prohlubuji profesní znalosti, minimálně hodinu denně medituji, věnuji se tělesnému cvičení - józe, správnému plnému dýchání, cvikům na protažení a uvolnění celého těla, a také svým dvěma dcerám, které jsou mým bezprostředním zrcadlem. Každým dnem mi pomáhají být lepším člověkem.

Foto: Archiv Jany Žákové

Chcete se dozvědět víc?

Navštivte Janiny webové stránky http://www.salveo.cz. Najdete zde nejen informace z oblasti péče o zdraví a léčby různých nemocí, ale i nabídku různých potravinových doplňků a přírodních produktů. Prostřednictvím jednoduchého formuláře se na Janu a její spolupracovníky můžete obrátit s konkrétními dotazy.

Vyšlo ve čtvrtletníku Osobní rozvoj, jaro 2013

Zpět na seznam rozhovorů

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu