PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Rozhovor s celostním lékařem Josefem Jonášem

Pozoruju, kam mne život strká

Rozhovor vedly Magda Friedrichová a Eva Labusová.

Můžeme začít Vaší osobní historií - kdy a jak vstoupila alternativní medicína do vašeho života? (mf)

Když mi bylo asi pětadvacet let, pracoval jsem na neurologickém oddělení, kde už dva měsíce ležela jedna pacientka s bolestmi v zádech, a její stav se nelepšil. V knihovně primáře jsem tehdy našel knihu o akupunktuře, kterou napsali dva lékaři po návratu z korejské války. Prostudoval jsem si tu knížku o nočních službách a zkusil jsem na oné pacientce jistý zákrok, o němž jsem se v té knize dozvěděl. Pacientce se do druhého dne velmi ulevilo, což mě pochopitelně hodně zaujalo a začal jsem se akupunkturou hlouběji zabývat. To byl první krok na mé cestě k alternativní medicíně. Druhý krok jsem udělal, když jsem potom sám onemocněl a hledal pomoc pro sebe. Narazil jsem na orientální dietologii a makrobiotiku, a to už jsem byl lapen natolik, že jsem se postupně seznamoval s celou škálou dalších alternativních léčebných metod, které většinou zase nějak souvisely s Orientem, s vyjímkou homeopatie, to je evropská záležitost. Tak zní první, moje osobní verze cesty k alternativní medicíně. Druhou verzi bych viděl zcela obecně, a totiž tak, že s podobnými informacemi se alespoň jednou za život setká téměř každý lékař. Já jsem se jimi cítil velmi osloven, přišly mi logické a smysluplné, a navíc, když jsem se jimi v praxi začal řídit, přinášely úspěch. To mě pochopitelně zaujalo.

Když jste před mnoha lety začínal, kladl jste si nějaké cíle? Napadlo Vás, že jednou budete mít v Praze vlastní institut? (mf)

Už je to skoro dvacet osm let. Když jsem s alternativní medicínou začínal, byla to tehdy zčásti vzpoura proti školské medicíně a zčásti vzpoura proti společnosti, protože jsem se intenzívně zabýval třeba jógou a její techniky byly považovány za politicky nevhodné. Vyjadřovali jsme alespoň jimi - když už jsme nebyli schopni nějaké statečnější formy - v malé a velmi semknuté skupině lidí, rád na to vzpomínám, svůj odpor a byli jsme na to velmi hrdí. Samozřejmě by mě nikdy nenapadlo, že by bylo možné toho někdy komerčně využít.

A přesto už vaše první malá ordinace v Severních Čechách brzy začala praskat ve švech...(el)

Skutečně to tak bylo. Já jsem to ale dosud nikdy neanalyzoval, proč to lidi tak oslovilo.

Musel jste se nějak vypořádávat s kritikou, nevraživostí lidí či závistí? (mf)

Asi jsem na tyhle věci nějak odolný, protože šly vždycky mimo mě. Naštěstí jsem byl původem psychiatr a navíc jsem působil na tehdejší výspě společnosti, v Chomutově, což bylo všeobecně pokládáno za trest. Jako psychiatr jsem se i stylizoval do role trochu ujetého člověka, a mocní, kteří by mi to bývali mohli zakázat, nade mnou kupodivu jen mávali rukou. Pomohlo mi to přežít názorovou izolaci.

A jak je to dnes? (el)

No to bych taky rád věděl - proč alternativní medicína některé lidi a hlavně doktory tolik popuzuje, když pro to žádné logické vysvětlení většinou nemají, a proč pacienty na druhou stranu tak přitahuje…

Nemáte dojem, že v alternativní medicíně se setkávají lékaři a pacienti určitých podobných vlastností a určitého zaměření? Že je spojuje něco, co vašim odpůrcům chybí? (el)

Ale já nevím, co to je. Vždyť naši lékaři, třeba i moji žáci, rozesetí po celé republice, jsou lidé duševně normální, lidé různých inteligenčních stupňů a různého vzdělání. Já nevím, co je spojuje.

Zřejmě jde o problém, na který ve světě narážíme všude, a totiž že i tady proti sobě stojí dva zásadně odlišné přístupy k životu… (el)

Ano, do sporů mezi klasickou a alternativní medicínou se skutečně promítá úplně stejný styl jako třeba do náboženských sporů a válek. Vždycky, abych to přirovnal, se někomu zdá, že my jsme ti "reformisti", zatímco proti nám stojí lidé ortodoxní, kteří každou reformu pokládají za útok na to nejsvatější, co existuje. Pak už ale protitlak není veden nějakou logickou protiargumentací, nýbrž jako vždycky v historii - silou. Někdy se přidá ještě vyřizování nejrůznějších osobních účtů a to už pak nejde ani o medicínu, ani o léčení lidí.

Takže zatímco v jiných zemích alternativní medicína docela dobře doplňuje medicínu klasickou, u nás je třeba stále bojovat o záchranu její samotné legitimity. Jaká je vaše prognóza, jak se tato záležitost může vyvinout? (el)

My, kteří jsme za svůj život zažili, co jsme zažili, víme, že možné je úplně všechno. I to, že člověk chvíli může jít proti proudu dějin. Jenže jen určitou chvíli. Fakt je - a opravdu nechci být žádný fanatik - že současný trend je zcela evidentní. Např. v USA je momentálně odklon od metod klasické medicíny takový, že tamní lékařská společnost rozhodla, že implantuje řadu přírodních léčebných metod do svých oficiálních postupů. Nicméně i v Americe v 60. letech proběhly lobbistické pokusy zrušit alternativní postupy, jenže vzhledem k úrovni americké demokracie byl nakonec vyslyšen názor lidu - ukázalo se totiž, že 60 % občanů si přeje jejich zachování a že ústava musí zaručovat možnost volby léčebných metod. Tím tam pro alternativní medicínu nastalo jakési obrozenecké období. Brzy byla uzákoněna, vznikly její vysoké školy, existuje tam titul "naturální doktor" atd. Přestože Evropa je v tomto směru méně demokratická, Evropský parlament v Listině práv a svobod uvedl, že nesmí být diskriminován člověk, který volí jiný než tradiční přístup ke svému zdraví. U nás však jsou zastánci altrenativní medicíny prozatím diskriminováni. Zatímco po klasické operaci vám léky uhradí pojišťovna, na léky od nás nedostanete nic. Pojišťovna zkrátka nesouhlasí s vaším přístupem k péči o vaše zdraví. Když se rozhodnete zlepšit své zdraví tím, že si upravíte jídelníček, pak vám poradu s naším dietologem také nikdo nezaplatí. Ale když si půjdete pro brufen, dostanete ho zdarma. Nezbývá než doufat, že Evropský parlament bude důsledný v tom, co vyhlásil, že totiž součástí vstupu do EU je i to, že pacientům budou zpřístupněna jejich práva. Takže uvidíme, jak dlouho vydržíme jít proti proudu...

Přitom implantací alternativních metod do oficiální medicíny by se zásadně zvýšila i jejich kontrola. (mf)

Jistě. A nikdo nepopírá, že alternativní, nebo také - jak se třeba v Evropském parlamentu říká - nekonvenční medicína má u nás spoustu chyb, protože jí zatím chybí organizace i peníze. Navíc se do ní tlačí spousta amatérů a podvodníků, takže je zatím i snadno napadnutelná.

Máte nějaké životní krédo? (mf)

To jste mě zaskočila, já mám několik kréd a nevím, které by v tuto chvíli bylo nejvhodnější...Určitě vyznávám jedno z oněch dnes už trochu omšelých, že "moje svoboda končí tam, kde začíná nesvoboda druhého". Jsem niterný vyznavač svobody s tímto limitem. Kde by moje svoboda omezovala druhé, tam ji krotím. A to je samozřejmě i součást toho, co děláme. A pak ještě také - "Moudrý se vždycky poučí." Někdy si myslíme, že se nám děje něco špatného, abychom později, třeba až za deset let, zjistili, že to vůbec tak špatné nebylo. Mně se třeba stalo, že jsem byl poté, co jsem nějak nepochopil závěry XVI. sjezdu KSČ, vyhozen z nemocnice a ač specialista, byl jsem přeřazen na jeden strašný vesnický obvod a odtamtud potom ještě jinam, totiž na šachtu. Odtamtud mne ale za čas povolali právě z Chomutova a tam jsem nakonec našel ideální prostředí pro to, co jsem chtěl dělat. Mnozí jiní zkoušeli něco podobného v jiných částech země, ale většinou tvrdě narazili. Já strávil v Chomutově skoro dvacet let a můžu říct, že se mi tam dostalo dokonce podpory, a to snad té největší, jaké se mi v té době dostat mohlo. Zdánlivé původní osobní neštěstí se ukázalo mít dalekosáhlý smysl. Nebýt Chomutova, nebyl bych dnes v Praze. Je možné, že i dnešní spory s parlamentem nakonec přinesou něco pozitivního.

V čem spatřujete smysl života? (el)

Já život jenom pozoruju. Nesnažím se ho nijak usměrňovat, protože se mi zdá, že se sám téměř osudově vyvíjí. Když si své životy vybavujeme zpětně, opravdu to často dělá až osudový dojem, jak a kam nás to strká. Snad i proto se nikam necpu, s nikým se nehádám, na nikoho neútočím. Jenom to všechno pozoruju.

Věříte v reinkarnaci? (mf)

Věřím v reinkarnaci. Nějak mě to oslovilo a vysvětluje mi to smysl, proč existovat a něco dělat. Ale nejsem žádný její fanatický přívrženec, jen bych byl rád, kdyby to tak bylo.

A co náboženství? Je vám některé nějak blízké? (el)

Nejsem nábožensky orientován, pohlížím na různá náboženství jako na různé filozofie života, které se stanou cestou, když si je člověk vezme za své.

Protože jsme rodinný časopis, ráda bych se vás ještě zeptala, jestli máte děti? (mf)

Mám jednoho syna. Je mu teď sedmadvacet a sám má dvě děti.

A co vaše výchovné metody, co pokládáte ve výchově za důležité? (mf)

Co se syna týkalo, vždycky jsem si myslel, že mým úkolem, coby úkolem otce, je naučit ho různé dovednosti, zatímco matka ho naučí všechno ostatní. Takže já jsem se ho snažil naučit věci, o nichž jsem si myslel, že je mužský může potřebovat - jako něco montovat, stavět, sportovat, chovat se ve společnosti nebo jak se to dělá se ženskými. To jsem si vzal za úkol a to jsem ho taky, myslím, naučil.

A jak to bylo s uplatňováním pravidel zdravého životního stylu? (el)

Žena, se kterou jsem tehdy žil, tahle pravidla neakceptovala, ale syn ano. Ten je se mnou provozoval a nebyl to pro něj problém.

Usměrňoval jste nějak výběr synova povolání? (mf)

Ne. On je spíš technicky zaměřený.V humanitní oblasti se toho tolik nepodařilo. Jak už jsem řekl - já to spíš jen pozoruju.

A co přísnost a tresty? (el)

Nikdy jsem ho neuhodil, ale přísný jsem, myslím, byl. Vyžadoval jsem určitý zodpovědný přístup, a to dost důsledně. Nejsem člověk, kterému, když něco řekne, je jedno, jestli se to stane nebo ne. Když už něco řeknu, tak na tom trvám. Jo, to by vlastně mohlo být moje výchovné krédo: minimum příkazů, ale když už je vydám, tak trvám na tom, aby byly splněny.

Uplatňujete stejný přístup i k vnoučatům? (mf)

Ne, to rozhodně ne, vnoučata já rozmazluju. Těm dovolím naprosto všechno. To je na nich to hezký. U vlastního dítěte cítíte zodpovědnost za to, jaké bude, jak se bude chovat a tak. Ale u vnoučat mi všechno, co mě na synovi štvalo a zlobilo, připadá legrační a klidně to dokonce i podporuju.

Trávíte s nimi hodně času? (el)

Myslím, že jo. Teď s nimi například jedu na dovolenou a v létě jezdíme taky.

Jak vypadá váš běžný den? (mf)

Ráno chodíme se synem dost často sportovat, hrát tenis nebo squash. Pak pracuju. Od deseti hodin až do večera. Večer občas chodíme za nějakou kulturou nebo společností, včera jsme byli v kině, před tím v divadle. Mám jen malou potřebu spánku, stačí mi tak pět hodin, takže v noci dost čtu a studuju. A ráno dost brzo vstávám.

Co nejraději čtete? (el)

Všechno. Už v dětství, když mě chtěli přísně potrestat, mi zakazovali číst.

A co ona kniha, kterou byste si vzal na onen pověstný pustý ostrov?(mf)

To tedy nevím. Snad Egypťan Sinuhet, toho mám rád. Už jsem ho četl mockrát.

Máte rád Orient? Čínu, Indii, Japonsko...? (el)

Ne, ne, nemám rád tyhle vzdálené země. Nejvíc mi vyhovuje Evropa a Spojené státy.

Léčíte svoji rodinu? (mf)

Ano, zásadně se o členy své rodiny starám sám.

A nemáte strach léčit příbuzné? Mezi lékaři v klasické medicíně dokonce existuje pověra, že léčbě příbuzných je lépe se pokud možno zdaleka vyhnout... (el)

To snad platí jen při nejasných vztazích, když chybí vzájemná důvěra a láska. A nebo když do hry vstoupí strach...

Co byste poradil lidem, aby váš institut nikdy nepotřebovali? (mf)

Aby se narodili perfektně zdravým rodičům a v místech, kde se žije zdravě a bez stresu.

Kde to je?(el)

Najdou se na světě ještě taková místa.

Pro nás tedy zřejmě připadá v úvahu vlastní pečlivě vytvořený mikrosvět... (el)

To je samozřejmě také jedna z možností.

A co byste poradil našim čtenářkám - maminkám? (mf)

Aby se uvedly do dobrého zdravotního stavu ještě před otěhotněním. Dítě v lůně je nedílnou součástí organismu matky a vnímá nebo přejímá veškeré její zdravotní problémy. Jenže která mladá žena je dnes úplně zdravá? Téměř žádná. Výtoky, exémy, špatná pleť, senné rýmy, bolesti hlavy, únava, nevolnosti, to všechno svědčí o nepořádku v jejich organismu.

Jste schopni těmto ženám nějak pomoci? A má léčba význam i v již započatém těhotenství? (el)

Naše léčba má smysl dokonce i tehdy, když už je dítě na světě. Pak léčíme oba, maminku i potomka. Ale lepší je samozřejmě začít co nejdřív. Máme už vytipované základní problémové oblasti a víme, co nedobrého se objevuje u dětí se specifickými problémy jejich matek. Mnohé z těchto problémů jsme schopni nalézt i odstranit. Stojí to obvykle tři, čtyři tisíce korun, když je toho hodně, snad ještě o něco víc, ale co jsou peníze ve srovnání s tím, že jste sama zdravá a že máte zdravé dítě?

Jakým způsobem diagnostikujete? (mf)

Z techniky používáme pouze EAV- přístroj. Zvládli jsme ho již natolik, že všechno ostatní se ve srovnání s ním jeví jako méně přesné.

Zmínil byste na závěr něco zcela zásadního, co mohou maminky udělat pro zdraví svých dětí?(el)

Kromě již zmíněného vlastního zdraví a zdravé výživy v období těhotenství je nesmírně důležité především kojení a později zdravá strava. A samozřejmě celkový pozitivní životní styl. Ale o tom zase někdy příště.

Děkujeme za rozhovor.

Vysvětlení některých pojmů:

Celostní medicína vychází podobně jako klasická medicína z vnějších příznaků nemoci, avšak neléčí je izolovaně, nýbrž snaží se hledat i vzájemné příčiny a souvislosti poruch a změn v organismu. Příčiny zdravotního problému a příznaky, jakými se tento problém projevuje navenek, totiž nemusí být totožné. (Např. opakované záněty horních cest dýchacích mohou být zapřičiněny zánětlivým onemocněním tenkého střeva. Zánět v tenkém střevě může náš imunitní systém oslabovat natolik, že si neporadíme se sebemenší infekcí. Nestačí tedy léčit jen rýmu a kašel, nýbrž především je nutné vyhojit nefungující střevo...)

Diagnostická metoda EAV spojuje moderní techniku s prastarými idejemi staročínského lékařství a z nich vycházejícími poznatky, že se každý náš orgán promítá do určitého bodu na povrchu našeho těla. EAV přístrojem se na pokožce tyto jednotlivé body přeměřují a vyhodnocují. Na základě výsledků vyšetření lze posuzovat stav jednotlivých orgánů - lékař např. zjistí, zda v daném orgánu neprobíhá zánět a pod. Této metodě je zastánci alternativní medicíny připisována až 90% účinnost.

Pro časopis Rodiče v r. 1999.

Zpět na seznam rozhovorů

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu