PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Rozhovor s psychologem Jeronýmem Klimešem

I o fungující vztah je zapotřebí průběžně pečovat

Pane doktore, v čem spatřujete důvod, že zrovna Česká republika má tak vysokou rozvodovost?

Zřejmě hraje roli řada věcí - od hodnotového žebříčku, přes poruchy komunikace až po mylná očekávání. Vznikající problémy se neřeší, a když časem narostou, tak převládne pocit, že rozchod vše vyřeší. Bohužel je přesnější říci, že rozvodem spíše začnou další komplikace a zakonzervuje se zákopová válka. Vtírá se mi do mysli příměr s českými au-pair. Ty ve srovnání s jinými prý neodmlouvají a nediskutují. Ale jakmile jejich nespokojenost dosáhne určité míry, tak přes noc utečou. Možná i stejně řešíme partnerské problémy - buď mlčky vydržet nebo utéci. Kdo ví, jak se na tomto způsobu myšlení podepsal minulý režim. Jakých chyb se lidé nejčastěji dopouštějí při volbě životního partnera - mám na mysli chyby, které již dopředu implikuji riziko pozdějšího rozvodu? Je třeba říci, že tyto chyby jsou nejrůznějšího druhu, takže každému je třeba dávat různá doporučení. Ale některé chyby jsou vcelku běžné. Například po rozchodu se objevuje strach z nových vážných vztahů. Tak si lidé nacházejí partnery provizorní, přechodné, u kterých "vážný vztah nehrozí", ale za nějaký čas se z provizoria stává láska a začíná se uvažovat o manželství. Najednou však z hrůzou zjistí, že ty vlastnosti, pro které byl partner prve vybrán - to jest aby byl jen provizorní a nehrozil u něj trvalý vztah, jsou přesně ty vlastnosti, pro které s ním nelze opravdu nelze vytvořit žádný opravdový vztah. Takže tyto provizorní a dočasné vztahy na zazáplatování momentální samoty mohou později velmi zkomplikovat život. Vztahy by se neměly navazovat ani rozbíjet lehkovážně. Moc to pak bolí.

Jakých pochybení se partneři/manželé nejčastěji dopouštějí při řešení svých konfliktů?

V Čechách se chodí k psychologovi jako k zubaři, tj. zpravidla s křížkem po funuse. Jako o zuby je lépe se starat, dokud jsou víceméně zdravé a chodit na preventivní prohlídky, tak i ve vztahu je třeba začít řešit problémy, když se rozjíždí a ne když krize již vrcholí a rozjely se již těžko vratné fáze rozchodu. U rozchodů pak se objevuje iluze, že rozchodem zmizí všechny problémy, které partnery ve vztahu štvaly. To je sice pravda, ale zároveň se zapomíná, že rozchodem zmizí i vše hezké, co je jen dočasně přehlušeno momentálními problémy. Takže skutečná bolest rozvodu vlastně zaskočí partnery v době, kdy očekávají, že už by jej teoreticky měli mít za sebou. Omyl, teď teprve začíná mnohem delší období, kdy budou se muset rozloučit se vším hezkým, co jim vztah dával. Dá se říci, že rozvodem sice zmizí partner v realitě, ale zůstane ve fantazii a vzpomínkách. Tito fantazijní partneři však paradoxně bývají horší a hůře se zvládají než ti reální.

Lze v dlouhodobých/celoživotních vztazích vysledovat z hlediska jejich vývoje určité "fáze"? Čím se tyto fáze vyznačují a ve kterých z nich bývá vztah nejzranitelnější?

Každá změna systému je zdrojem krizí, často bolestných změn a tedy je i riziková. Některé změny jsou zákonité. Začátek společného bydlení, sňatek, děti, odchod dětí, stárnutí, druhá míza atd. Některé změny jsou nahodilé - změna či ztráta zaměstnání, zdravotní problémy, stěhování. Z hlediska evolučního se navíc objevují náznaky jakési čtyř až pětileté periody, která prý pokrývá období největší zranitelnosti dítěte v přírodních podmínkách. Tedy sledování fází má svůj vědecký význam, ale v praxi je to zpravidla pěkný chaos.

Které zásadní lidské vlastnosti/charakteristiky vztahů do jisté míry předurčují trvalost či naopak rozpad vztahu?

Úspěch vztahu zabezpečuje pohotovost k velkým ústupkům, tolerance a mírnost a především malé sklony k manipulaci. Dá se říci, že ženy podceňují destruktivní vliv svých výtek na fungování mužů v domácnosti. Muži zase zlehčují nejapné ironizování a zesměšňování vlastních žen. S manipulacemi souvisí absence pocitů vděku a obdivu a naopak nárůst pocitu nároku a závist.

Kolik toho může zachránit psychologické poradenství?

Problém psychologického poradenství často spočívá v tom, že klienti sami neví, kde je problém, a co tedy mohou od psychologů čekat. Například před několika měsíci za mnou přišel pár s tím, že se k sobě asi nehodí, a že by se asi měli rozejít. Problém, kterým byly každodenní hádky při návratu muže z práce, se podařilo identifikovat a dal by se odborně nazvat jako synchronizace cirkadiálního cyklu. Jednoduše řečeno muž po návratu práce byl vyčerpán a potřeboval si tak na půl hodiny sednout, dát si něco k pití, být v klidu a tichu, kdy na něj někdo nemluví. Za půl hodiny se zklidní, vydechne a začne komunikovat se ženou. Žena začala respektovat tuto půl hodinu a uvědomila si, že fyzická přítomnost partnera ještě neznamená, že je přítomný i psychicky. Zkrátka vypnula televizi a počkala, až se muž zmotoří. Toto zdánlivě primitivní a jednoduché opatření však jako mávnutím kouzelného proutku zastavilo zbytečné hádky a do čtrnácti dnů zmizel i pocit, že se k sobě nehodí. Takže někdy s trochou vůle a štěstí stačí málo a je možno vyřešit i zdánlivě patové situace, ale samozřejmě - není každý den posvícení.

Jakým způsobem dnes manželské poradenství v ČR funguje?

Manželské a rodinné poradenství funguje na soukromé (placené) i veřejné (bezplatné) bázi. Řada větších měst financuje nějakou poradnu a rodinní psychoterapeuti se organizují do různých sdružení. Kromě toho existují psychologické školy, které vysloveně specializují na řešení rodinných problémů, např. ISZ. Je tedy z čeho vybírat, ale často důležitější než manželský problém jsou jiné doprovodné obtíže či patologie. Například alkoholismus či gamblerství mohou být zdrojem manželských problémů, ale manželské poradenství samo o sobě alkoholismus nevyléčí. Může však pomoci partnerům radou či je nasměrovat na příslušné specialisty.

Podle čeho bychom si případného terapeuta měli vybírat?

Při výběru terapeuta musíme být mnohem obezřetnější než při výběru lékaře. Stačí se podívat, jakou práci nám dá najít dobrého zubaře. Najít psychologa, který nám sedne, je ještě těžší. Lidé se dlouho odhodlávají k návštěvě psychologa. Když pak ten první, na kterého narazí, jim nesedne, bývá to pro ně takové zklamání, že na psychologickou pomoc hluboké, tak je zpravidla neudrží ani víra, ani morálka. To ostatně platí i v jiných oblastech náboženské psychologie, například u depresí a sebevražd. Z toho vyplývá, že víra a morálka pomáhá překonat spíše manželské obtíže menšího a středního rázu. Zde vidím velký přínos hodnotového systému, který pomáhá zvítězit nad krátkodobými emocemi a napomáhá smíření po selháních jednoho z partnerů. Pokud tedy chcete, aby vaše manželství déle vydrželo, víc vám zřejmě pomůže být věřícím než psychologem.

Pro časopis Aperio II/2005

Zpět na seznam rozhovorů

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu