Semináře Porodní pohádka: Když děti ukazují rodičům cestu Klinická psycholožka Michaela Mrowetz přichází s novou aktivitou - zážitkovými workshopy "Česká porodní pohádka podle Michaely Mrowetz". Účastníci jsou bez ohledu na věk podporováni v přirozeném reprodukčním a pečovatelském chování, které je přiblíženo díky vypravování pohádkových příběhů. Zároveň ke slovu přicházejí i hry, kreslení a další projevy intuitivní kreativity. A kdesi v pozadí je samozřejmě přítomen i celkový současný společenský kontext. Michaelo, co je to Porodní pohádka? Kde má svůj původ a inspiraci? Již několik let pracuji s dětmi a jejich rodinami formou Porodní pohádky. Inspirovala jsem se ve španělských zdrojích organizace El Parto Es Nuestro, projektu Proyecto Escuela, který španělská vláda podporuje v rámci možnosti snižování rostoucího procenta operativních porodů. Po mých cenných zkušenostech s konkrétní prací s dětmi a jejich rodinami (znalostmi vývojové psychologie, fyziologie, empatického a kontaktního vztahového rodičovství, psychotraumatologie, attachmentu - vztahové vazbě, boxingu - rané vazbě, psychoterapie a psychosomatiky), je moje práce s porodní pohádkou již přizpůsobena českým a slovenským podmínkám a potřebám českých a slovenských dětí a jejich rodin. Měla jsem možnost vyzkoušet si práci i s maďarskými rodinami. Všichni vždy reagovali velmi pozitivně a kompetentně. Psychoterapeutická práce s pohádkou s dětmi od dvou do šesti či sedmi let a jejich rodinami je založena na příběhu a prožitku příběhu kompetentního zrození a péče o dítě v rodině. Jde o interaktivní workshop pro děti a jejich rodiny vedoucí k podpoře budoucích porodních, kojících a rodičovských kompetencí. Je osvědčeným faktem, že pohádkové příběhy a vykládání příběhů s překonáním vývojových krizí a pozitivním koncem léčí. Tato speciální setkávání chtějí tedy příslušníkům všech generací - dětem, rodičům, prarodičům a celým rodinám - přiblížit reprodukční a pečovatelské procesy jako normální součást lidského života. Je to nutné? Opravdu jsme se těmto instinktivním a v pravdě sebezáchovným projevům své existence tolik odcizili? Bohužel, po mých téměř dvacetiletých zkušenostech z klinické psychologie a psychoterapie, kdy se zabývám téměř výhradně podporou pevných, láskyplných vazeb v rodinách, musím říct: Ano, je to nutné. Společenský vývoj, věda a technika i celková medicinalizace společnosti způsobují i odcizení od instinktivních projevů reprodukce a péče o děti v rodinách. Je proto nanejvýš vhodné hledat osvědčené zdroje péče o děti a vracet se k nim, jak se již mnohdy děje a osvědčené zdroje - pohádky - přizpůsobovat dnešní realitě. Jak bys obecně postihla celostní reprodukční zdraví? A podle čeho naopak poznáváme, že je narušeno (u jednotlivce, v páru, ve společnosti)? To je zásadní otázka, vydala by na jiný rozhovor. Ponejvíce se při své psychoterapeutické práci a při podpoře empatického a kontaktního rodičovství setkávám s lidmi, kteří cítí, že potřebují podpořit v láskyplných pevných vazbách v rodině, ale vzhledem ke způsobům, jak byli sami vychováni, mnohdy v instituci, nemají dostatek fungujících zkušeností. Už nechtějí využívat péče o děti a rodiče odděleně, jak je mnohdy zvykem, chtějí vychovávat děti bezpečným kontaktem a hledají cesty jak na to. Matky chtějí kojit své děti. Muži chtějí své ženy v péči o děti podporovat. Děti chtějí být s rodiči a v přiměřených skupinách podle stupně svého vývoje. Rodiny chtějí lidské a individuální zacházení ve zdravotnických a školních zařízeních. Nechtějí rutinu, která reprodukční a rodičovské kompetence nepodporuje. Hledají cestu pro kompetence a odpovědnost rodičů i těch, kteří jim chtějí pomáhat. Tyto tendence naznačují, že oblast reprodukčního zdraví a pečujícího chování u nás právě prochází velkou a potřebnou proměnou. Souvisí reprodukční zdraví s celkovou sociální kompetentností? Se schopností vytvářet a udržovat vztahy? A pro případ rodinného života třeba i s ochotou pracovat na vztazích navzdory přirozeným krizím? S připraveností upřednostnit dočasně - v období jejich neodkladných vývojových nároků - potřeby nejmenších dětí oproti potřebám rodičů? Trochu s nadsázkou řečeno: Pomáhají semináře Porodní pohádka i v prevenci manželských konfliktů, rozvodů, zklamání z náročnosti rodičovství? Lidé jsou dnes zvyklí, když se něco pokazí, to vyhodit a vyměnit za jiné, lepší. Bohužel se to takto děje i ve vztazích a v rodinách, a tím pak trpí ti nejslabší - děti, děti ke zdárnému vývoji potřebují stabilitu, rituály a opakování. Rodiče, jejichž dětské potřeby v čase jejich dětství nebyly naplňovány, často nedokáží zvládnout důležitou rodičovskou kompetenci - upřednostnit potřeby svých malých dětí, které v senzitivní fázi svého vývoje rodičovskou lásku a péči neodkladně potřebují. Začarovaný kruh se dále roztáčí. Nadsazeně řečeno, semináře "Česká porodní pohádka podle Michaely Mrowetz" pomáhají rodinám získat reálný náhled na situaci zrození, na reálnou možnost, náročnost i jednoduchost péče o malé dítě v rodině. A děti svým rodičům při pohádce ukazují, jak jsou samy kompetentní pečovat, mají to prostě v sobě. Vzpomínám si na obrázek z workshopu: Holčička sama narozená císařským řezem, po porodu dlouho oddělená od své matky, zcela kompetentně porodila svou panenku a nakojila ji. Maminka v pozadí plakala, ale sama již kojila mladší dítě. Po workshopu mi přišly společně poděkovat. Jiná holčička celému sálu předvedla, jak si po narození a nakojení své panenky panenku přiváže na tělo a bude ji houpat a nosit. Matky většinou nejdříve žasnou, babičky a tatínkové taktéž. Funguje to. Děti jsou zdravé, nemají dosud narušené instinkty, ukazují svým rodičům cestu k intuitivnímu rodičovství a ty Porodní pohádka silně podporuje. Odkdy je třeba o těchto věcech přemýšlet? Od té chvíle, kdy si poprvé uvědomíme, že jako lidské bytosti potřebujeme podporu. Pokud dítě vyrůstá v prostředí podpory empatického a kontaktního vztahového rodičovství, je to bonus pro jeho život a život jeho rodiny. Jak se vypořádat s faktem, že společensky a mediálně jsou dnes mnohem více podporovány nezdravé, poškozující modely reprodukčního a vztahového chování? Tím, že budeme podporovat reprodukční a vztahové chování, jak to doporučují neurovědci a medicínské výzkumy již několik generací. A že se budeme snažit, aby informace z výzkumů a vědy -mám na mysli potřebu ohledů k těhotenství a porodu, podporu bondingu a kojení a další zásady kontaktního rodičovství - postupně přešly i do praxe. Zpátky k workshopům o porodní pohádce: Můžeš přiblížit, jak probíhají a co se během nich děje? Je třeba nějakých pomůcek? Pohádka z mé odborné dílny je a vždy bude určena pouze pro rodiny. Je proto nutné a ověřené, aby "Českou porodní pohádku podle Michaely Mrowetz" vždy absolvovaly děti v doprovodu svých rodinných příslušníků, čili jako rodina, která se narodí. Ta slova mají společný kořen. Workshopy trvají necelé dvě hodiny. Průvodkyně pohádkou zajistí výrobu speciální látkové panenky s pupečníkem, placentou a plodovými obaly, kterou holčičky v rámci workshopu dostávají od svých maminek. Ve spolupráci s ostravskou výtvarnicí Veronikou Hajdylou jsem již zpracovala pro pohádku originální českou výtvarnou formu, která je pro děti a rodiče přitažlivá. Během workshopu holčičky s podporou holčiček a mnohdy i chlapečků po promítnutí a odvyprávění pohádky o narození rodiny, sami dramatizují situaci zrození, kojení a péče o dítě prostřednictvím zmiňované panenky. Atmosféra je vždy tvůrčí a radostná. Rodiny se mnohdy na porodní pohádku opakovaně vracejí a děti v každé vývojové fázi svého života reagují při pohádce jinak, právě podle svých vývojových možností, ale vždy velmi kompetentně. Otevřená a bezpečná atmosféra na workshopu pomáhá, a tak mohou mnohdy nezralé kompetence v rodinách postupně dozrát. S jakými ohlasy se na semináře setkáváš? Co si účastníci odnášejí? Ohlasy jsou veskrze pozitivní. Jedna slovenská žena, která absolvovala workshop s dvouletou holčičkou a sedmiletým chlapcem, napsala krásný fejeton, zakončený těmito slovy: "Po takomto ´teoretickom´ prebratí pôrodu si ho deti mohli ´prakticky´ vyskúšať s bábikou schovanou v brušku (pod tričkom) a v plodových obaloch (dievčatá; chlapci pomáhali vytvárať bezpečné prostredie pre pôrod svojou bdelou prítomnosťou). Nechýbala ani placenta a podstatná súčasť hry bolo aj prvé ´prisatie´ novonarodeného dieťatka - bábiky a dôležitá informácia o dotepaní pupočnej šnúry, ktorej prerušenie mohlo byť vykonané najskôr až po prvom nadojčení. Nasledovalo spoločné pozretie premietaných obrázkov z ľudskej i zvieracej ríše zachytávajúce tehotenstvo, popôrodné zvítanie, ako aj dojčenie, a to dojčenie aj starších detí či dojčenie tehotnými mamičkami. Na záver si deti mali možnosť upevniť svoju skúsenosť a načerpané zážitky kreslením. Pani Mrowetz nám povedala i o svojej zaujímavej skúsenosti s Pôrodnou rozprávkou v Čechách. Podľa pôvodných španielskych inštrukcii bola bábika s placentou jedna a dievčatká ju ´po pôrode´ a ´bondingu´ odovzdávali, s čím v Španielsku zrejme problém nebol. České dievčatká však odmietli bábiku vracať. Keď si dieťatko porodili, kam by ho dávali, no nie? Jedno z vysvetlení, ktoré vidí pani Mrowetz, je, že v Španielsku je podstatne nižšia miera popôrodnej separácie, zatiaľ, čo u nás (a v Čechách) sa stala separácia kolektívnou traumou s viacgeneračným presahom, na ktorú dievčatá podvedome reagovali. Od vtedy dáva pani Mrowetz bábiky s placentou vyrábať, nosí ich so sebou viac a dievčatká z rozprávky odchádzajú s bábikou, ktorú porodili a priložili v náručí. Ponechanie bábiky sa tak stalo jedným z drobných, ale tak prepotrebných nástrojov liečiacich našu doráňanú spoločnosť." Jak je to se zájmem odborné veřejnosti o tyto workshopy? Workshopu se účastní děti se svými rodinami, maminky bývají psycholožky, porodní asistentky, laktační poradkyně či duly, ale většinou jsou to prostě ženy, které chtějí, aby jejich děti zažily kompetentní situaci zrození. Protože rození je vždy záležitostí dané rodiny - instituce mají pomáhat a podporovat - je zásadní, že pohádka je organizována pro rodiny mimo instituce. Vzhledem k tomu, že instituce nám přinášejí málo podpory rodičovských kompetencí, dlouho jsem zvažovala, jakým mimo/institucionalizovaným způsobem se může má práce a zkušenosti s porodní pohádkou rozšířit mezi další ženy, které by chtěly děti a jejich rodiny touto velmi efektivní a ověřenou metodikou podpořit. Také jsem z reakcí žen, doprovázejících své děti na pohádce vysledovala, jaké reakce dospělých téma vyvolává a jak moc je nutné, aby průvodci byli posíleni ve zdravých reprodukčních schopnostech. Proto se snažím vytvořit síť Průvodkyň, které po absolvování určitého vzdělávání dostanou možnost pracovat s mou metodikou. Případné zájemkyně mne mohou kontaktovat. Čím semináře obohacují tebe samotnou? Práce s dětmi mne vždy přesvědčuje o tom, že etologické zdraví a intuitivní schopnost milovat a pečovat je v dětech zakořeněná tak silně jako dýchání a že potřebuje jenom více prostoru a podpory. Věřím, že společnost i jedinci ji tvořící mají přirozenou schopnost uzdravení a touhu po růstu, touhu po svobodě, lidských právech, lidské důstojnosti a fungování demokracie při realizaci plných práv k přístupu k informacím a odpovědnosti. To se týká i ve volby místa zrození, kterým může být nemocnice, porodní dům, domácnost, tak aby zůstal zachován zdravý dialog mezi rodící matkou a prenatálním a rodícím se dítětem, zdravý dialog mezi rodinou - uživateli a poskytovateli péče o zdraví, aby byla podpořena láskyplná pevná vazba v rodinách, bez ohledu na způsob a místo zrození, které je rodiči zodpovědně vybíráno. Více o Michaele Mrowetz na www.klinickapsycholozka.cz nebo https://www.facebook.com/michaela.mrowetz.klinicka.psycholozka?fref=ts Vyšlo v časopise Rodiče 5/2015 |
Vývoj člověka od narození Na cestě ke spokojenému porodu Deprese a trauma Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment AZ RODINA.cz |
Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt | |