PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Rozhovor s lékařkou Akiko Óno

Dětem a matkám to tak nejvíc svědčí

Japonsko i Česká republika patří k zemím s nejnižšími kvótami dětské i mateřské úmrtnosti. Není proto překvapující, že porodnické systémy obou států vykazují četné podobnosti. Patří k nim téměř výhradní lékařský dohled na péči o těhotné a rodící ženy a přesun těhotenských prohlídek, porodů i poporodních vyšetření do zdravotnických zařízení. Poskytování porodnické péče mimo nemocnice se v Japonsku i Čechách děje jen menšinově, praxe samostatných porodních asistentek jsou ojedinělé a porody mimo zdravotnická zařízení výjimečné. Přesto mezi oběma zeměmi existuje jeden podstatný rozdíl: Pokud se žena v Japonsku rozhodne rodit v porodním domě nebo doma, stačí, když v telefonním seznamu nebo na internetu vyhledá potřebné kontakty a informace a najde si pro svůj porod odborné zázemí. Česká rodička podobnou možnost prozatím nemá a příprava porodu mimo nemocnici od ní vyžaduje hluboké přesvědčení o správnosti jejího rozhodnutí a téměř kaskadérskou statečnost při organizaci všech příprav. Čeští porodníci již téměř patnáct let neúnavně tvrdí, že porody mimo nemocnice nejsou u nás vhodné, protože nejsou organizačně zajištěny a nejsou dost bezpečné. Jako hlavní argument bývá zmiňována nepříhodná dopravní situace ve větších městech. "Jak byste zajistili návaznou péči a jak dovezli rodičku do porodnice v dopravní špičce?" oponují lékaři těm, kdo chtějí v Čechách zakládat porodní domy nebo rodit doma. Kdo zažil dopravní zácpu v Japonsku, nemůže se nad podobnými českými obavami neusmát...

V říjnu 2004 jsem měla možnost navštívit porodní dům ASUKA fungující uprostřed Tokia. Jeho zakladatelka Akiko Óno kupodivu není porodní asistentka, jak je v podobných případech zvykem. Vystudovala geochemii na prestižní Tokyo University a krátce po promoci - dnes je to již 18 let - přivedla na svět syna. Jeho porod proběhl v nemocnici a byl plně v režii lékařů. Akiko si z porodu odnesla natolik traumatický zážitek, že se následně rozhodla vystudovat ještě medicínu se specializací gynekologie a porodnictví. Po několika letech praxe v nemocnici založila soukromou praxi zaměřenou na přípravu k přirozenému porodu a před pěti lety otevřela svůj vlastní porodní dům...

Paní Óno, můžeme začít otázkou, jak vysoká je v Japonsku porodnost a kde nejčastěji rodí japonské ženy?

V Japonsku se ročně narodí asi 1 150 000 dětí při celkovém počtu 125 milionů obyvatel. Větší polovina novorozenců přijde na svět ve státních porodnicích, menší polovina v menších soukromých klinikách Jen necelých 0,9 % dětí z celkového počtu se rodí v porodních domech a zcela nepatrné množství, nezachytitelné ve statistikách, přichází na svět doma. Já sama chodím zhruba k deseti domácím porodům za rok. Všechny se odehrají v místě dostupném z mého bydliště, abych měla jistotu, že k matkám stihnu přijít včas.

Jaké ženy se u vás rozhodují rodit mimo nemocnice?

Je to přece jen odlišná volba a Japonsko je známo jako země, kde se příliš nepěstují individualistická rozhodnutí... Velké množství žen v Japonsku o možnosti rodit mimo nemocnici ani neví. Ženy, které přicházejí ke mně, bývají silně napojeny na své tělo. Znají ho a umějí s ním zacházet. Jsou samostatné, lépe informované a často ovlivněné pobytem v zahraničí. Občas mám také klientky z cizích zemí.

Vy sama jste lékařka, ale porodní domy u vás jinak zakládají porodní asistentky. Je pro ně obtížné založit v Japonsku porodní dům? Jakým způsobem jsou porodní domy financovány?

Pokud má porodní asistentka patřičné vzdělání a praxi, pak stačí, když se domluví s místním administrativním úřadem. Musí najít vhodné místo. Roli hraje klid a také dopravní dostupnost. Finance na činnost získáváme od rodičů. V Japonsku se na těhotenství a na porod nepohlíží jako na nemoc a zdravotní pojišťovny při fyziologických stavech nic neproplácejí, ale od státu dostávají rodiče 350 000 jenů jako přídavek na výdaje spojené s dítětem a s těmito penězi mohou libovolně nakládat. Z nich mohou také pokrýt porod v porodním domě. Dojde-li ke komplikacím, zdravotní pojišťovny hradí veškerou speciální péči.

V evropských zemích panuje rivalita mezi zastánci medikalizovaného a přirozeného porodu. Lékaři nejsou zpravidla nakloněni přirozené koncepci porodnictví a také porodní asistentky se dělí na ty, které působí v nemocnicích a podléhají autoritě lékařů, a na ty samostatné, které přijímají za fyziologické těhotenství, porod a šestinedělí plnou zodpovědnost. Jak je tomu v Japonsku?

Japonští lékaři nejsou nadšeni z našich aktivit a příliš nechápou, proč mají existovat porodní domy. Porodní asistentky mají u nás dvě profesní organizace. Jedna sdružuje ty konzervativní, pracující v nemocnicích , a druhá ty většinou mladší, které chtějí pracovat samostatně. Některé porodní asistentky členství v obou svazech střídají, zřejmě podle toho, na jakou práci se zrovna cítí. K otevřeným sporům mezi oběma názorovými tábory ale nedochází, jeden druhému se nepleteme do díla.

A co když potřebujete spolupráci nemocnice v případě komplikací při porodu ve vašem porodním domě?

Tady v okolí mám k dispozici sedm nemocnic s jednotkami intenzivní péče, kam mohu nechat do dvaceti až třiceti minut převézt svoje klientky. Když začneme tušit komplikaci, přes počítač zjistíme, kde mají volno a domluvíme se na transportu. Nejraději ale posílám své rodičky jen do jednoho z těchto specializovaných zařízení, kde mám své známé lékaře a dobře spolu vycházíme. V těch ostatních nás čeká spíše chladné, nicméně korektní přijetí. Naštěstí takové převozy nepotřebujeme často. V našem porodním domě se během pěti let existence narodilo již více než 1000 dětí a jen ve 4 % případů došlo ke komplikacím a jen 2 % skončila císařským řezem.

Maminky, které se chystají na porod u vás, zřejmě absolvují i mimořádnou předporodní přípravu. V čem se liší od té běžné, nabízené v nemocnicích?

Více zdůrazňujeme aktivitu matky při porodu a přirozenost porodního procesu. Také upozorňujeme na nevhodnost vodorovné porodní pozice. Nabádám své klientky k tomu, aby v těhotenství, když to jen trochu jde, aspoň tři hodiny denně chodily a udržovaly se ve fyzické formě. Je také důležité, aby příliš netloustly, 7 až 10 kg příbytku na váze úplně stačí. Dále maminky učime speciální cviky, dřepy a masáže, z nichž nejdůležitější je masáž hráze a pravidlená masáž vnitřní strany stehen a lýtek, kde leží akupresurní body ovlivňující pružnost dělohy.

Jaké je personální obsazení vašeho porodního domu?

Zaměstnávám 6 porodních asistentek a jednu administrativní sílu na celý pracovní úvazek. Kromě toho s námi spolupracuje 6 dalších žen, které se v částečném úvazku střídají při úklidu a v kuchyni.

Jak u vás probíhá porod a kdy ženy odcházejí domů?

Rodičky k nám přicházejí, když už je porod rozběhlý. Nemáme bohužel místo na to, aby u nás na porod čekaly. Otcově i starší děti mohou být přítomni, ale po porodu musí z prostorových důvodů zase pryč. Maminky, které jsou v pořádku a přejí si to, mohou odejít krátce po porodu, nebo u nás zůstávají 4 dny, a poté se k nám vracejí na kontroly a na konzultace. Také je učíme masáž kojenců.

Porod byl v Japonsku tradičně považován za ženskou záležitost a ještě v předválečných letech se muži u porodu téměř nevyskytovali. Jak je tomu dnes? Doprovázejí japonští muži své ženy k porodu? A jaký je poměr žen a mužů mezi japonskými lékaři?

Při promocích lékařských fakult můžete vidět, že mezi budoucími lékaři mírně převažují ženy, a to i v oboru gynekologie a porodnictví. Po nástupu do praxe ovšem část žen z profese odchází hlavně z důvodu rodičovství, nicméně i tak jich v porodnictví hodně zůstane. Odhadla bych, že asi 40 % japonských gynekologů jsou ženy. Co se otců týká , je velký rozdíl mezi nemocnicemi i klinikami, některé dodnes přítomnost mužů u porodu zcela zakazují. Většinou se uvádí, že jen asi 30 % otců asistuje matkám u porodu, ale někdy jsou na vině i poměry v nemocnicích. Pokud rodí více žen najednou a jsou od sebe odděleny pouze závěsem, muži dovnitř zkrátka nesmějí. Za náš porodní dům mohu ovšem říci, že účast otců je 100 %.

Existuje nějaká spolupráce japonských propagátorů přirozeného porodu se zahraničím? Vy sama rozvíjíte v tomto směru nějaké kontakty? Navštívila jste někdy porodní dům v Evropě nebo Americe?

Znám se osobně s dr. Michelem Odentem, setkala jsem se s ním jednou v Londýně a několikrát tady v Japonsku. Přeložila jsem do japonštiny jeho knihu "Primární zdraví". Ale jinak žádné zahraniční kontakty nemám a vycházím při své práci hlavně ze své zkušenosti a z odborné literatury.

Dovolte mi jednu osobní otázku: Myslíte si, že způsob jakým se rodíme, ovlivňuje naši osobnost? Proč jste vy osobně přesvědčena o tom, že porod v porodním domě je žádoucí a vhodný?

(Paní doktorka na mne při této otázce chvíli beze slov hleděla a očividně byla v rozpacích. Potvrdilo se, že osobní stanoviska nejsou v Japonsku běžnou součástí rozhovorů, tím méně rozhovorů mediálních. Nakonec ale přece jen odpověděla.)

Děti i maminky to tak mají rády a nejvíce jim to svědčí. Prostě to tak potřebují, a proto to pro ně dělám.

V porodním domě právě probíhal porod, a tak jsem paní Óno nestihla položit všechny otázky, které jsem měla připravené. Porodní místnost jsem viděla pouze na fotografii. Jinak jsem se ale po porodním domě mohla projít, z oken jsem viděla do malé zahrady, kde právě vlivem tajfunu silně pršelo. Udivilo mne, jak lze i velmi stísněné prostory naplnit útulností a vysloveně pozitivní energií. Poseděla jsem v místnosti, kde se koná předporodní příprava a kde se rodičky stravují. Dvě z nich jsem viděla z porodního domu odcházet i s jejich dětmi zabalenými v šátku. Překvapilo mne, jak vypadaly svěže a štíhle, spíše jako školačky než čerstvé matky. Závěrem musím ještě zmínit, že do Asuky mne zavedla jedna česká maminka, která je právě v Japonsku s manželem a dvouletou dcerou a která zamýšlí u dr. Óno v listopadu porodit své druhé dítě.

"Dcerka se nám narodila ve Vrchlabí, tentokrát snad porod prožijeme v Asuce, ale možná budeme chtít ještě třetí dítě, a to budeme zřejmě zase v Čechách. Kde bychom v takovém případě porodili?" ptá se tato žena a dodává, že do nemocnice by se jí už asi nechtělo. Její dotaz tímto tlumočím českým porodníkům.

Použitá literatura: