PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Rozhovor s aktivistkou Zdenou Rybovou

Ke štěstí nevede vždycky to, co si přejeme

Fenomén antikoncepce působí jako dvojsečný meč. Na jednu stranu je vychvalována jako hlavní prostředek pro osvobození ženy z prokletí ne vždy zrovna veselého "ženského údělu", na druhou podle názoru některých přispěla k odcizení dnešních lidí k rodičovství a snížila jejich zodpovědnost v oblasti sexuálního chování. Na několik otázek k tomuto tématu mi odpověděla Zdeňka Rybová, viceprezidentka občanského sdružení Hnutí Pro život ČR.

Paní Rybová, mohla byste stručně shrnout to nejpodstatnější z historie antikoncepce?

Ta historie se začala psát samozřejmě už v dobách velmi dávných. Primitivní způsoby umělých forem předcházení těhotenství přerostly postupně z původně téměř výhradně bariérových metod, které hrály prim do poloviny minulého století, do vskutku revoluční metody hormonálních kontraceptiv (HAK) . Z nich jsou nejznámější tzv. pilulky. První pilulky s názvem Enovid se objevily kolem roku 1960. Dnes se můžeme setkat se stručným popisem tlaku na vyvíjení umělých metod antikoncepce zhruba v následující podobě: Zatímco dříve byly ženy během svého plodného věku častěji těhotné a dlouho kojily, čímž byla díky přirozené neplodnosti během kojení více méně zabezpečena jistá míra regulace porodů, tak dnes je situace jiná. Dětí se rodí málo a když už přijdou na svět, tak kojení je sice v kurzu, ale jeho intenzita není taková, aby zajistila onu výše zmíněnou regulaci. Hledají se tedy jiné a co možná nejefektivnější způsoby, jak zabránit početí.

Kdy vlastně nastal boom v užívání hormonální antikoncepce a jak se farmaceutickému průmyslu povedlo, že dnes se dnes tento způsob kontracepce navzdory svým možným negativním účinkům na lidské zdraví stal vůbec nejrozšířenějším?

Za období významné a sociologicky citelné změny lze určitě označit distribuci HAK období po roce 1960. Lze možná také vysledovat určitou souvislost v historických meznících této doby: pro šedesátá léta jako období tzv. sexuální revoluce znamenala pilulka mohutný faktor pro nárůst sexuální nekázně i promiskuity.

A proč došlo k rozšíření HAK?

Odpověď je zřejmá - na první pohled funguje velmi spolehlivě a velmi jednoduše. Druhý pohled už může být jiný, jenže se o něm méně mluví. Pokud jde o ale téma negativních vedlejších účinků na zdraví, jsem daleka toho, abych se uchylovala k jakémukoliv zastrašování. Není mi vlastní zveličovat jednotlivá rizika zmíněná v každém z příbalových letáků.

Přesto však zajisté máte vyjasněný názor na to, které faktory by při výběru antikoncepce měly být zohledněny…

Výskyt nežádoucích účinků a zdravotních rizik je vždy podmíněn situací konkrétní pacientky, její anamnézou, genetickou rodinnou situací apod. Nicméně jsme-li v situaci, kdy můžeme volit mezi takovou metodou plánování rodičovství, která nepřináší žádná tato rizika (např. symptotermální metoda přirozeného plánování rodičovství) a metodou, kde určitá rizika existují (kupř. nitroděložní kontracepce nebo zmíněná HAK), rozumným postojem je dle mého názoru zvolit cestu šetrnější k sobě i druhým. Tím chci říct, že ekologický dopad užívání hormonální antikoncepce by rovněž neměl zůstat nezohledněn.

Nesmíme zapomenout na to, že oblíbenost hormonální antikoncepce bezesporu vyplývá i z jejích tzv. pozitiv. Zejména od lékařů slýcháváme poměrně často o její "zdravotní prospěšnosti", např. o dobrých účincích na pleť nebo na urovnání problémů spojených s menstruačním cyklem…

Ze své terénní praxe vím, že zhruba každá třetí uživatelka HAK zažívá nebo zažívala některé z nežádoucích účinků či zdravotních rizik; někdy jde o relativní maličkosti (snížení libida, deprese, přírůstek na váze), někdy však jde o závažnější onemocnění (zhoršení hodnot jaterních testů, potíže s krevním tlakem, potíže po vysazení antikoncepce s dosažením plánovaného těhotenství). Urputná snaha o reklamu HAK jde někdy tak daleko, že se setkáte třeba i s termíny "zbytečná ovulace" nebo s názorem, že pravidelná menstruace a s ní související střídavé úrovně hormonálních hladin v ženském těle jsou vlastně pro moderní ženu nežádoucí. To mi přijde skutečně křečovité.

V době, kdy antikoncepce zažívala prvotní rozkvět, se jako na její výrazné pozitivum poukazovalo na to, že bude řešit problém potratovosti. Došlo k tomu? Pomohlo rozšíření antikoncepce snížit potratovost konkrétně v ČR?

Jedním z důvodů pro snižující se počet provedených umělých potratů může rozšíření antikoncepce opravdu být. Pro mne to však zůstává polemickou teorií, a to hned z několika důvodů. Tím nejsilnějším je, že působením některých metod antikoncepce, zvláště nitroděložního tělíska a také HAK, může dojít k početí a ranému potratu počaté lidské bytosti. Takový potrat může zůstat naprosto nepozorovaný, a tak se s ním pochopitelně ve statistikách nepočítá. Nicméně výsledek působení výše uvedených metod si ve výsledku de facto nezadá s miniinterrupcí nebo klasickou kyretáží, protože po jejich zásahu tu také zůstane jeden násilně zmařený lidský život. Dalším důvodem pro můj opatrný přístup k této teorii je, že antikoncepční mentalita, kterou do sebe nasáváme, může u některých párů vést k tomu, že si na spolehlivou ochranu před nežádoucím početím zvyknou natolik, že při "nehodě" zůstanou zaskočeni a na dítě naprosto nepřipraveni. Pak už bývá k potratu jen krůček; vždyť je to rychlé a definitivní, byť téměř vždy bolestné řešení. Jaksi jsme ze svého uvažování vyloučili rovnici - pohlavní styk = možnost početí dítěte. Žádná z nabízených antikoncepcí totiž pochopitelně není stoprocentní. Kromě toho bych ráda odkázala na nedávný rozsáhlý několikaletý výzkum profesorů gynekologie a porodnictví v ČR, v němž se jako jeden z důvodů snižujícího se počtu potratů uvádí také naše demografická a sociologická situace. Lidé obecně začínají s pohlavním životem později, manželství uzavírají v zralejším věku a v menší míře než kdykoliv předtím a poměrně významně se také snižuje lidská plodnost jako taková.

Jaké nejpodstatnější aspekty vnáší dle vašeho názoru antikoncepce do našeho soukromého i společenského života?

Řečeno bez obalu a teoreticky, smyslem antikoncepce je pohlavní uspokojení s vyloučením možnosti početí dítěte. Antikoncepce vnáší do pohlavního aktu prvek odmítání plodnosti obou zúčastněných partnerů. Obávám se, že antikoncepce tak v konečném důsledku může způsobit nepřátelský vztah k dětem. Je přece definována jako "ochrana" a my se tedy vlastně "chráníme" před dětmi. Dítě se stává někým, na koho si musíme dát pozor, před kým se musíme zabezpečit. Copak to není zvláštní? Antikoncepce nám zároveň vnucuje představu, že každé dítě musí být nutně chtěné. Samozřejmě, že je to ideální stav, na druhou stranu ale k fyziologickému zdraví člověka patří u muže stálá a u ženy periodická plodnost, která zkrátka při sexuálním životě může v početí dítěte vyústit, a to i v době, kdy rodina s dalším miminkem zrovna nepočítá. Myslím, že s tímto bychom měli počítat a pokud žijeme aktivním sexuálním životem, měli bychom si být vědomi i případného rodičovství. A ono to ve většině případů nakonec nějak jde, byť možná řada z nás si rozšíření své rodiny v daný okamžik vůbec představit nedovede… Je samozřejmě správné a dobré odpovědně plánovat počet dětí vzhledem ke konkrétní situaci. Jenže u těch výhradně "chtěných" dětí se dnes až příliš často vychází z rozšířené a chybné konzumní představy, že k našemu dobru a štěstí vede výhradně to, co si sami zrovna přejeme… Všichni určitě známe ze svého okolí lidi, kteří se svým rodičům narodili v době, kdy s tím ti dva vůbec nepočítali. A přesto, dali těmto našim kolegům, přátelům a známým - a snad i k pozdější radosti obou stran - šanci žít. Já osobně tvrdím, že dítě nepotřebuje být chtěné, nýbrž především přijaté.

Nakolik se dle vašeho názoru antikoncepce týká obou pohlaví? Proč je to u nás zatím většinou tak, že povinnost chránit se před početím, pokud není žádoucí, leží na bedrech žen? Je jinde ve světě situace jiná?

Bohužel se domnívám, že v Evropě tato situace nastala téměř všude. Odpovědnost za počaté dítě ale nesou oba rodiče, a tak by jakékoliv rozhodování v této záležitosti mělo být rozděleno stejnou měrou mezi oba manžele. To je podle mého názoru bez diskuse. Proč je ta zodpovědnost u nás zatím v oblasti antikoncepce spíše na straně ženy? Zřejmě proto, že pilulka byla vymyšlena pro ženy - a na druhou stranu možná také proto, že to tak ženy chtějí. Občas se také můžeme setkat se ženami, které muže nepřímo označují za "trubce", jež je třeba ovládat, mít je v moci a využívat je jen na určité úkony, které si žena bez muže zatím ještě obstarat nedovede. Samozřejmě trochu přeháním, ale jistě i proto se někdy s despektem pohlíží na již zmíněné přirozené plánování rodičovství, v němž je rozdělení zodpovědnosti za plánování rodičovství naprosto spravedlivé.

Jak hodnotíte stav sexuální výchovy v české společnosti?

Jak je to v rodinách, kde především má být téma sexuality s dítětem intimně a v důvěrné atmosféře probíráno, je těžké posoudit. Jistě je to případ od případu jiné. Pokud jde o školství, je mi trochu divné, že se normy, nebo řekněme osnovy, které se sexuální výchovou mládeže zabývají, více méně tají. Cosi se sice vytvořilo, ale bez valné veřejné diskuse a bez možnosti přispění rodičů či odpovědných organizací. A tak vlastně není známo, co se ve školách vlastně děje. Nevíme, kdo dětem přednáší mimo běžný personál školy o intimních věcech, které jej mohou ovlivnit na celý život. Navíc tendence zlepšovat sexuální výchovu se orientují opět na veřejné vzdělávací systémy. Podpora rodičů, aby uměli své děti dobře poučit a hovořit s nimi o těchto životně důležitých tématech, je naprosto nedostatečná. A právě v tom vidím největší nedostatek stavu sexuální výchovy v Čechách.

Pro časopis Aperio II/2004

Zpět na seznam rozhovorů

 

Blog Evy Labusové

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt