Rozhovor s pracovnicí Fondu ohrožených dětí Libuší Tomkovou
Každý den bez lásky škodí
Jedinou organizací, která se zabývá přímými adopcemi v České republice, je občanské sdružení Fond ohrožených dětí (www.fod.cz), které pomáhá týraným, zanedbávaným, zneužívaným, opuštěným nebo jinak sociálně ohroženým dětem.
Co je to přímá adopce?
Přímá adopce je taková adopce, při které pokrevní rodiče nebo zákonní zástupci svěřují dítě do péče konkrétním osvojitelům.
Proč jste ke zprostředkovávání přímých adopcí v ČR přistoupili?
Bylo dostatečně prokázáno, nakolik děti poškozuje pobyt v kojeneckých ústavech. Z psychologického hlediska představují přímé adopce nejšetrnější způsob osvojování, který předchází emočnímu poškození dětí v důsledku nedostatku intenzivní pozornosti a lásky nejbližších pečovatelů v raném děství. Opíráme se o pozitivní zkušenosti ze zahraničí, např. v Rakousku, Německu nebo USA nejsou přímé adopce ničím neobvyklým.
Jak se o možnosti přímých adopcí u nás lidé dozvědí?
Nejčastěji od ambulantních gynekologů nebo z médií. Sami přímé adopce nijak nepropagujeme.
Jak často k přímým adopcím v ČR dochází?
Od r. 2000 došlo v ČR naším prostřednictvím k 79 přímým adopcím.
Jak celý proces probíhá?
Nejčastěji se na nás obrátí těhotná žena, která se z nějakých důvodů nemůže postarat o své dítě, ale také má zábrany jít na potrat. O přímé adopci uvažuje proto, že chce své dítě svěřit do dobrých rukou a vyhnout se kojeneckému ústavu. Někdy na FOD dochází dokonce i ke schůzce pokrevní matky s adoptivními rodiči. Obě strany bývají z takového setkání nejprve stresovány, ale nakonec většinou oceňují, že se vzájemně mohly poznat.
Pokud si některá strana přeje zachovat anonymitu, je to možné?
Je to možné třemi způsoby: udělením tzv. anonymního souhlasu bez vztahu k určitým osvojitelům - rodiče tedy nejsou účastníky řízení. Dále je to možné vlastním návrhem na zbavení rodičovské zodpovědnosti. Třetí možností je, že se rodiče v případě konkrétního souhlasu nechají v řízení zastupovat a k jednání se omluví. Samotné předání miminka pak provede pracovník FOD. Dítě přichází k novým rodičům hned z porodnice ve stáří několika dnů na základě protokolu o předání dítěte do tříměsíční předadopční péče.
Tím, že žena předá své dítě adoptivním rodičům, pro ni kontakt s dítětem definitivně končí?
Pokud dojde u soudu k podpisu souhlasu k osvojení dítěte a ten nabude po uplynutí tříměsíční předadopční péče právní moci, ztrácí matka na dítě právo.
Znamená to, že do budoucna už nemůže mít s dítětem žádný kontakt?
V některých případech matka sice ví, kde a s kým její dítě žije, ale nestává se, že by usilovala o další setkávání. Praxe jednoznačně ukazuje, že jde o záležitost pro ženu velmi složitou a bolestnou, takže se snaží tuto smutnou kapitolu svého života co nejrychleji definitivně uzavřít. Ať už ale adoptivní rodiče zná, nebo ne, utěšuje ji vědomí, že svému dítěti s velkou pravděpodobností umožnila prožít normální a plnohodnotný život mezi lidmi, kteří ho opravdu chtějí a milují.
Pokračuje nějak kontakt matek a nových rodin s vaší organizací?
Pokrevní matky se nám z právě vyslovených důvodů zpětně hlásí naprosto výjimečně. Důvodem bývá, že potřebují o svém činu mluvit, a pracovníci FOD bývají jediní, s kým mají takovou možnost. Adopcí vzniklé rodiny nás naopak kontaktují relativně často. Např. nám posílají fotky, na nichž můžeme vidět, jak dítě roste a prospívá.
Lze nějak charakterizovat ženy, které možnosti přímých adopcí využívají?
Možná to bude znít divně, ale obvykle se jedná o matky, kterým na dítěti přes veškerou složitost situace záleží, a proto nechtějí jít na potrat. Vědí, že se samy nemohou o dítě postarat, ale také je nechtějí odstranit. Prostě to dítě svým způsobem milují a v adopci vidí možnost, jak mu dát šanci.
Máte nějaké informace o tom, že by o tyto ženy v ČR nějak pečovaly porodní asistentky a že by jim třeba poskytovaly psychologickou pomoc?
O něčem takovém jsem neslyšela. Obecně těmto ženám v Čechách není poskytována soustředěná sociální a psychologická péče a okolo přímých adopcí panuje mnoho předsudků.
Jak se vyrovnáváte s tím, že jste jako organizace někdy napadáni, že do přímých adopcí nutíte sociálně slabé matky?
To ani nechci komentovat. S podobnými útoky se setkáváme, ale bereme je jako součást zdejší reality. Ministerstvo práce a sociálních věcí zastává názor, že je přípustné pouze to, aby si přímou adopci mezi sebou dohodli sami biologičtí rodiče a budoucí osvojitelé. To ovšem předpokládá, že se vzájemně už znají nebo se dokáží najít. Pokud tomu tak není, nechtěné dítě má prostě smůlu, a jeho cesta vede přímo do kojeneckého ústavu. Podle názoru MPSV nikdo, ani osoba pověřená výkonem sociálně-právní ochrany dětí, což je i FOD, nemůže rodičům vhodnou prověřenou rodinu doporučit. Tento názor je ale právně vadný, takže ve zprostředkování přímých adopcí, pokud se na nás matky obracejí,v zájmu ochrany dítěte před deprivací pokračujeme. Prověřených zájemců o přímou adopci je totiž víc než dost a stejně tak je mnoho miminek, která čekají na nové rodiče v kojeneckých ústavech. V přímých adopcích vidíme možnost, jak nepromrhat emočně nejzranitelnější údobí lidského života a jak omezit nárůst emoční deprivace ve společnosti.
Rozhovor vznikl jako doplňující materiál k článku Potratem naděje končí, adopcí začíná otištěném v časopise Porodní asistence IV/2006
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
