PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Bonding - porodní radost

s podtitulem
Podpora rodiny jako cesta k ozdravení porodnictví a společnosti?

Autorky: Michaela Mrowetz, Gauri Chrastilová, Ivana Antalová

Jde o první českou knižní publikací zabývající se podporou raného vztahu mezi dítětem a matkou.
Kniha vznikla jako otevřený rozhovor tří autorek - klinické psycholožky, maminky předčasně narozené holčičky (a dvou dětí donošených) a spisovatelky. Otevřeně se dotýká radostných i bolestných témat mateřství a rodičovství v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Odborně, ale přitom jednoduše a srozumitelně pojímá tématiku podpory bondingu. Stěžejní myšlenkou je nutnost prosazení podpory rané vazby mezi dítětem a matkou jako běžné normy českého porodnictví.
Doplněno kasuistikami, barevnou obrazovou přílohou a odkazy na výzkumy. Určeno pro nejen nastávající rodiče, ale také pro všechny zdravotníky či další odborníky, kteří pečují o dítě a matku v období kolem porodu.

Předmluva ke knize

Díky autorkám za tuto důležitou knihu!

Není tomu tak dávno, kdy výraz bonding v České republice nikdo neznal. A je toho víc, co si v uplynulých desetiletích hledá cestu k uším a srdcím českých žen. Krátce bych to označila jako radost z ženství. Radost z mateřství. Radost z toho, že jsme správkyněmi jedinečných tajemství spojených s úkolem přivádět na svět nový život.

Sama jsem tenhle zázrak prožila třikrát. Velmi různě.

První porod, v porodnici, mi byl odcizen typickou rutinou lékařského vedení včetně medikace, připoutání končetin k porodnímu lůžku a nástřihu hráze. Sbírala jsem se z toho přes tři měsíce. Miminko mi po porodu nechali jen chvíli. Náš bonding připomínal vzájemné lízání ran po opravdu těžké bitvě.

Druhý porod, také v porodnici, proběhl bezproblémově. Druhá dcerka však byla napitá plodovou vodou. Záhy ji ode mne odnesli, aby jí vodu odsáli, pak skončila v inkubátoru.

Až třetí porod, v centru aktivního porodu, zcela odpovídal mým představám. Rychlý a naprosto nerušený. S mým mužem a převážně jen v péči porodní asistentky. V obyčejné posteli. S bondingem bez narušování.

Širší souvislosti mých porodů mi pořád ještě docházejí. Jednak s informacemi, které získávám skrze svou práci, a především, když pozoruji své milované dcery. Se všemi mám krásný vztah. A přesto třikrát jiný.

S nejstarší, dnes už skoro dospělou, občas řešíme, že leccos v životě zraňuje a bolí a potřebuje čas na hojení.

S prostřední se jen výjimečně mazlím - od malinka si sama rozhodovala o tom, jak a kdy ji smím pohladit a obejmout.

S tou nejmladší mám vztah - jak to popsat, aby mi bylo správně rozuměno - z žertu říkávám milenecký. Od malička s častým intenzivním fyzickým kontaktem. S hlubokou sdílností a intimitou. Též nelze přehlédnout, že tahle holčička žije v největším napojení na své vlastní tělo. Vše, co se s ní děje, vnímá. Umí to správně vyhodnotit a zařídit se podle toho. K jejím oblíbeným knížkám patří Rozkvétající žena. Dostala ji ode mne k desátým narozeninám, četla ji opakovaně, trvala na tom, že ji nadělí svým kamarádkám.

Tak jsou mé dcery mými učitelkami. A nejen mými, pozoruji, že i obě babičky, navzdory generačnímu odstupu, skrze vnučky nahlížejí do nových obzorů ženství, které jim jejich matky nepředaly a které i ony (vím, že nerady) zůstaly svým dcerám dlužny.

Neuropsychologie odhaluje nové a nové souvislosti o utváření lidské osobnosti a o významu raných zážitků. Diskutuje se, nakolik je nerušený intenzivní kontakt dítěte s matkou bezprostředně po narození důležitý a určující. Za sebe říkám: Víc, než tušíme. A jsem šťastná, když od svých dcer slyším: Já si svoje miminko po porodu odnést nenechám.

Vydalo nakladatelství DharmaGaia v dubnu 2011.