PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie

Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Předmluva ke knize

Naše děti, naše světy

americké autorky antropoložky a etnopediatričky
Meredith F. Smallové

U příležitosti Světového týdne respektu 2012 k porodu vydalo nakladatelství
DharmaGaia

Otázka, nakolik je osobnost jednotlivce ovlivněna vrozenými faktory a nakolik ji formuje výchova, patří k nejstarším, jaké lidstvo v rámci svého sebepoznání řeší. V naší současnosti a civilizačním okruhu nalézáme převažující tendenci věřit tomu, že největší vliv má na nás prostředí, do kterého se narodíme - naše rodina.

Většina rodičů v ambiciózní západní kultuře touží pro své děti po tom nejlepším. Jenže, co to je? Podle čeho ono nejlepší posuzovat? Jak si stanovovat rodičovské cíle? Odkud čerpat jistotu, že to, jak o své děti pečujeme, skutečně slouží k jejich maximální všestranné prosperitě?

Ať už své rodičovství pojímáme jakkoliv, není od věci si přiznat, že ve svém rozhodování nebýváme svobodní. Hluboko pod kůží máme pravidla, podle kterých jsme byli sami vychováni a která v rodičovské roli nezřídka uplatňujeme třeba i přesto, že je na vědomé rovině odmítáme.

Pokud bychom si rodičovskou odpovědnost uvědomili a přiznali naplno, mnoha z nás by to nejspíš svázalo ruce a ubralo na vychovatelské vehemenci a aktivitě. Tím spíš, když při rozhlížení okolo sebe nalézáme tolik příkladů, kdy výchova selhala, pročež společnost vězí v krizi nevídaných rozměrů.

Nejčastěji slýcháme o krizi hodnot, osobně bych ale považovala za stejně důležité mluvit o krizi vztahu. Vztahem rozumím každé významné spojení jedné lidské bytosti s jinou nebo i s věcí či aktivitou. Jde o spojení prožívané s hlubokou vazbou a s přijetím odpovědnosti. Vývojová psychologie dává nahlédnout, že schopnost vztahu k sobě i svému okolí získáváme během prvních let života v interakci s našimi nejbližšími pečovateli, především tedy s matkou a otcem. Každý novorozenec přichází sice na svět jako totálně bezbranný a závislý tvor, přesto je od samého počátku vybaven vším, co potřebuje, aby svůj první vztah navázal a rozvinul. Charakter tohoto vztahu má pak tendenci zásadním způsobem ovlivňovat i všechny další. Na čem záleží, zda budou pozitivní, stabilní, plné důvěry a jistoty, nebo naopak?

Kniha, kterou držíte v ruce, nabízí pro hledání odpovědí na podobné otázky bohatou inspiraci. Stojí na pozicích evoluční vývojové teorie, a tak vztah vnímá jako vítěze v souboji přirozeného výběru.

Ať už věříme jakýmkoliv teoriím o původu lidství, schopnost láskyplného vztahu k sobě a druhým zůstává smyslem naší pozemské existence. Tato kniha nám připomíná, že západní kultura tenhle smysl ztrácí a zůstává přirozeným potřebám dětí navzdory poznání, které má díky rozvoji vědy k dispozici, hodně dlužna.

Čtěme, dívejme se okolo sebe a zkoumejme, čeho by se tento dluh mohl týkat. Čtěme, dívejme se do svého nitra a zkoumejme, zda potřeby našich děti někdy nezkracujeme tím, že nejprve potřebujeme dosytit svoje vlastní (i my jsme vyrostli podle západních kulturních norem). Ale především: nestresujme se, že toho jako rodiče můžeme výchovou tolik pokazit. Podaří-li se nám s našimi potomky navázat vzájemný hluboký vztah, nějaký ten rodičovský úlet i omyl nám jistě odpustí.