PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Petice za lepší porodnictví - proč vůbec vznikla?

Otázka, proč české porodnictví, které se opakovaně chlubí mimořádnými úspěchy na poli perinatálních statistik, čelí takové kritice některých svých klientek i dalších občanů, je na místě. Nespokojenost se stavem věcí totiž není všeobecná a mnoho lidí nejspíš stále nechápe, o co ve sporech okolo porodů vlastně jde.

Problém tkví v možném rozdílném nazírání na vše, co k počátku života patří: na smysl bolesti, na hlubší souvislosti způsobu péče o rodící ženu a později dyádu matka - novorozenec, na dosud nevyřešený poměr v dávkování autonomie a rozhodovacích pravomocí v trojlístku rodiče - porodní asistentky - lékaři.

Žijeme v rozvinuté konzumní společnosti. Většina lidí už nevidí v přirozených výzvách, které s sebou porod nese, žádný smysl. Proč trpět, když existuje epidurál? Proč se pracně a do hloubky pídit po informacích a trvat na vlastní zodpovědnosti, když spoléhat na moderní medicínu je tak snadné? Rozpoložení většiny lidí navíc souzní s proklamovanými obavami lékařů: porod je přece tak rizikový! Jenže to je jen jeden úhel pohledu.

Ač ne masově, pořád ještě žijí mezi námi lidé, kteří věří v hluboký význam a bezpečí normální fyziologie porodu. Tuší, že dnes tak často uplatňovaný mužsky-lékařský přístup neskýtá dostatečnou trpělivost pro pomalé plynutí času při porodu medicínsky neovlivňovaném. Dobře míněné zásahy do porodního procesu umenšují nebo likvidují přirozené vyplavování porodních hormonů a jejich specificky ochranné a aktivační působení, díky kterému se v závěru porodu spolu s dítětem snáze narodí také nová a silná identita ženy-matky.

I v ostatních současných západních společnostech organizují porodnické systémy své služby v souladu s nazíráním většiny, takže nejčastější variantou jsou právě porody lékařsky vedené. Přesto v nabídce zůstávají menšinové, nicméně dostupné ostrůvky ryze ženské, empatické, neinvazivní péče (tj. např. porodní domy či organizačně ošetřené porody domácí), kdy se o zdravé rodičky, při fungující návaznosti na péči lékařskou pro případ nečekaných komplikací, starají samostatné porodní asistentky.

Pokud píši o rozdílnostech v mužském a ženském přístupu, mám na mysli princip, a nikoliv přiřazování určitých postojů k porodní péči podle pohlaví pečovatelů. V žádném případě také nechci tvrdit, že by péče v porodnicích nemohla být optimální. Leč každodenní zkušenosti ukazují, že nemocniční prostředí individuálním přáním a potřebám rodiček často nepřeje, takže pravděpodobnost neklidu a rutinních zásahů je vysoká. To ovšem zároveň znamená, že tlak některých rodiček na možnost porodů dle vlastního scénáře není voláním po extravagantní alternativě: Lékařsky vedené porody skrývají řadu zdravotních rizik a rutinní zásahy mohou vyvolat celý řetězec komplikací.

Čeští porodníci by se zodpovědněji měli zamýšlet nad tím, proč dnes tolik žen, jejichž těhotenství proběhne v plném zdraví, nakonec porodí s četnými intervencemi, resp. císařským řezem? Není možnou odpovědí právě malý respekt k přirozeným potřebám rodící ženy?

V České republice nebyl dosud nabídkou služeb demokraticky vyřešen hluboký vnitřní konflikt, který vyplývá z možných rozdílných kulturních, světonázorových a zdravotních postojů k porodu. Z totality přenesené mocenské praktiky, které se ve zdravotnictví a v patriarchálním chování mnoha lékařů zakonzervovaly, neuvolnily zatím dostatek pravomocí pro - za socialismu zlikvidovanou - profesi samostatné porodní asistence. Porodní centra, porodní domy ani ambulantní porody nejsou navzdory poptávce umožněny, porody doma organizačně řádně zajištěny a malé porodnice, poskytující "rodinnou péči" zavírány.

Přibývající podpisy na petici (www.normalniporod.cz), náležející známým i neznámým lidem z různých profesí a koutů naší země i ze zahraničí, svědčí o tom, že potřeba jiného přístupu a širší nabídky služeb je víc než naléhavá. A vezmeme-li v úvahu psychologické výzkumy připomínající význam šetrného porodu pro utváření stabilních základů budoucího zdravého emočního a sociálního chování jedince, je svobodnější české porodnictví v zájmu celé společnosti.

Chcete se dozvědět víc a slyšet např. i hlasy několika lékařů, kteří petici podepsali a změnám v porodnictví fandí? Informace nabídl pořad Hovory o rodině na ČRo 6, odvysílaný 5. října 2008, který je možno slyšet ze záznamu - viz. Rádio na přání

Zpět na Úvahy, postřehy a zkušenosti

 

Blog Evy Labusové

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt