Pozor na sebenaplňující se proroctví
Čtvrtletník Aperio přinesl ve svém čísle III/06 rozhovor se socioložkou Hanou Librovou, která tu mimo jiné prezentuje svůj názor na přirozený porod. Prof. Librová se domnívá, že vzdělané ženy mohou poněkud složitěji prožívat první fáze mateřství, neboť vzděláním se odpřírodňují a kultivují. "Když se jí to (rozuměj ženě vzdělávání a kultivace) daří, čte Goetha a Byrona. Teď má rodit a kojit. Ten skok vystihl poněkud drastickým označením jeden psychiatr - jde o mentální regres. Regres směrem k přirozenosti. Porod a péče o fyzické potřeby jsou pro mnohé ženy šokující situace." V jedné z dalších výpovědí pak prof. Librová mluví o tom, že novorozenec je neestetický - slintá, kálí a říhá, a to jaksi neladí s tím, nač se vzdělaná žena dosavadní život připravovala. Přesto se ale asi nemá mateřství vzdát, i když to některé vysokoškolačky dělají. Míchají kašičku, ale přitom čtou Maupassanta a přemýšlejí, jak se na pracovišti zapojit do nějakého výzkumného projektu. Druhé dítě už mít nechtějí, v přirozenosti nenašly zalíbení.
Zmíněný rozhovor mne zaujal a šokoval zároveň. Přirozenost ženy a její schopnost přijmout mateřství se vším, co k tomu patří, dle mého názoru se vzděláním nemají mnoho společného. Podstatnějším předpokladem rodičovského pocitu naplnění je schopnost milovat, která souvisí s celkovým vnitřním nastavením - s osobní zralostí, s odvahou přijmout zodpovědnost za druhého člověka, s ochotou upozadit se a nadřadit potřeby slabšího tvora nad svoje vlastní.
Způsob mateřství žena dále do značné míry dědí po své matce. Právě od ní nejčastěji přejímá základní postoje a projevy. Někdy vlastní máma působí jako vzor hodný následování (to když vzpomínky na dětství a jistotu domova hladí), jindy funguje model odstrašujícího příkladu (vím, čím jsem jako dítě trpěla, a proto to svému dítěti neudělám, nebo ho radši ani nebudu mít).
Mateřskou moudrost a instinkt lze v každém případě vypozorovat u žen nejrůznějších typů i vzdělanostních stupňů. Někdy ji najdeme, jindy nikoliv, a je docela jedno, hledáme-li v rodině intelektuálů či u nejprostších lidí, v Čechách nebo na druhém konci světa.
Sílí ve mně podezření, že mateřství, které pro sebe nazývám intuitivním, dostává silně zabrat právě i díky rozhovorům, podobným tomu s paní Librovou. Moderní ženy v západní společnosti slýchají od nejužšího věku, jak je pro ně důležitá rovnoprávnost a rozvíjení jejich vlastních hřiven. Jak si mají dát pozor na předsudky a mužsky-šovinistické sociální konstrukce, které jim roli matky vnucují jenom proto, že se narodily jako ženy: Kdo má pocit, že by mu dítě příliš zasáhlo do života, ať ho prostě nemá! Máme dobu rovných příležitostí, rodičovství je volba, žádná otročina!
Feministická spisovatelka Germaine Greer uvádí ve své knize "The Whole Woman", že způsob svého mateřství žena navzdory všem očekáváním často pozná, až když se dítě narodí. Zkušenost mateřské lásky, podobné totální zamilovanosti do dítěte, zdaleka nepotká každou z nás. Přesto však "mateřství představuje profesní hazard, který podstupuje každá rodící žena," domnívá se Greer. "V některých případech dochází k nečekané záplavě emocí, složených ze směsi blaženosti a zároveň sžírající bolesti, pokud by dítě mělo být vystaveno jakémukoliv ohrožení…" Pokud jste někdy slyšeli o manažerce prosperující firmy nebo o slavné podnikatelce, jež po příchodu dítěte na svět zničehonic změnily názor na rychlý návrat do práce, propustily chůvu původně najatou hned po šestinedělí a začaly se vyžívat v mateřských povinnostech, až vám tím šly na nervy, pak jste nejspíš učinili zkušenost s jednou z žen, o nichž Greer píše.
Studovaným dívkám, které se po přečtení výše zmíněného rozhovoru s prof. Librovou zarazily a začaly zkoumat, zda by nával přirozenosti spojený s případným mateřstvím vůbec ustály, si dovoluji připomenout: Dejte pozor na klam sebenaplňujícího proroctví. Mnohé kolem nás a s námi se děje jenom proto, že tomu uvěříme, přijmeme to za vlastní a začneme podle toho jednat!
Navíc nejde jen o pocity, nýbrž také o etickou stránku mateřství. Vývojová psychologie přináší dostatečné množství důkazů svědčících o tom, že způsob, jakým zacházíme s dětmi bezprostředně souvisí se způsobem, jakým budou ony jednou zacházet sami se sebou, se svými bližními i s přírodou okolo sebe. Kvalita mateřství tak z hlediska svého dopadu na vývoj společnosti představuje nejen základní společenskou hodnotu, nýbrž především také obrovskou osobní výzvu. Obstát znamená využít maxima svých schopností a odkrýt svoje nejhlubší rezervy.
Když to pochopíme, spontánně (aspoň na čas) odložíme Maupassanta a s pokorou v srdci užasneme nad tím, co všechno nás učí ten křehký a zranitelný tvor s dosud netěsnícími tělesnými otvory.
Vyšlo v časopise Aperio IV / 2006
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
