Co se v dětství naučí, v mládí jako když najdou
Zdá se, že současné děti se do práce nehrnou. Mnoho rodičů si až zoufá. Proč bývá tak těžké potomky něčím smysluplným zaujmout? Přimět je k pomoci v domácnosti či na zahradě a často i ke školní práci?
"Naše třináctileté dvojčata s námi v poslední době odmítají jezdit k prarodičům. Prý je to tam nebaví, když už tam není žádná zábava a děda s babičkou jen potřebují pomoc."
"Moje dospívající děti nechtějí nic dělat v domácnosti. Mytí nádobí, luxování, posekání zahrady, všechno považují za obtěžování, a než se uráčí to udělat, vyslechneme si od nich příšerné odmlouvání."
"Požádala jsem šestnáctiletého syna, aby mi po zimě dal do pořádku kolo. Odmítl s tím, že nemá čas a že to není jeho kolo, tak co by se s tím měl mořit."
Tři autentické povzdechy rodičů, které jako příklady svědčí o tom, že současné děti mívají k povinnostem a právům v rodině nevyjasněný vztah. Vzpouzejí se, když mají udělat něco, co jim není příjemné. Odmítají rodičům i to, o čem se ještě před několika desetiletími nediskutovalo.
Jako by se těmto dětem kamsi vytratilo povědomí, že rodinný život není jen braní. Že rodiče nejsou poskytovateli služeb a děti nejsou konzumenty. Že rodina je společenství, jehož průběžná prosperita záleží na všech členech rodiny, byť každý přispívá jinou měrou, podle své role, věku a možností.
Kořeny dětské neochoty a lenosti je hledejme v časech, kdy jsou děti docela malé. Mnozí rodiče, ovlivnění liberálním duchem doby a jejím spotřebním a soutěživým zaměřením, od počátku svého rodičovství touží nic nezanedbat. Usilují o to, aby život potomků byl co nejpestřejší, nejbohatší, nejkvalitnější, nejtrendovější. Prioritou je rozvoj dětských talentů a dovedností. Hledají se skvělé školy, skvělé kroužky, skvělé vybavení pro všechny činnosti. V chvatu všeho shánění a starání se snadno zapomene na to nejpodstatnější: Podhoubím pro budoucí růst schopnosti dítěte napnout síly, vytrvat a ustát tlaky a nepohodu, které život běžně přináší, je předchozí schopnost odpovědnosti a ochrany osvojených hodnot.
Proto nezapomínejme: Děti vychovávané hlavně pro "vnější" prosperitu, si brzy vytvoří svůj vlastní pragmatický svět, v němž nepopulární a úmorné činnosti (jaké s sebou někdy nese i pomoc v domácnosti) nemají místo. A co hůř, rodiče v tomhle světě dětí brzy přestanou hrát významnější úlohu. Kamsi se vytratí povědomí o rodinném společenství a soudržnosti, o síle řetězu, který je silný jenom tak, jak silný je jeho nejslabší článek.
A tak se nebojme děti od malička zapojovat i do méně příjemných, nicméně nutných, úkolů a povinností. Nechme je pocítit, že život není jen zábava a příjemnosti. Že domov a domácnost, které mají fungovat a své členy chránit a vyživovat, potřebují ode všech zúčastněných pravidelné nasazení. Malé děti obvykle nemají problém tohle všechno přijmout, avšak větší, zvláště pokud se s tím v nižším věku nesetkaly, do vlaku spoluodpovědnosti a spoluúčasti naskočí už jen stěží.
Vyšlo v časopise Děti a my 7 - 8 2011
Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti
Na cestě ke spokojenému porodu
Deprese a trauma
v souvislosti s porodem
Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment
AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
